Jestli se rozzlobíme, budeme zlí aneb dva rozhněvaní muži podle Jasona Aarona

Jason Aaron není na českém komiksovém trhu žádným panicem. Naopak. Můžeme říct, že patří mezi zajeté scénáristy. Crew ve stejnojmenném (nedávno padlém) magazínu vydávala na pokračování Zemi indiánů, tedy první díl Aaronovy drsné sérii Skalpy. Následovalo kompletní vydání Země indiánů, ale především další tři díly Skalpů. Jenže Aaron není jen tvůrcem jedné série. Zářezů na pažbě brokovnice na lov bobrů má totiž daleko víc. A jak dokazují Muži hněvu, i další zářezy jsou pořádně krvavé. A hnusné.

Pokud znáte Skalpy, víte, co asi můžete od Mužů hněvu čekat. A jestli ne, tak si připravte pytlík na blití a pásku přes obě oči. Aaron v Mužích hněvu nepotlačil ani o milimetr žádný z aspektů svojí tvorby. Čeká na vás vidlákov uprostřed zapadákova, kde lidský život nestojí ani za zlámanou grešli, a nejzkaženější postavy, jaké si jen dokážete představit, které jsou schopné čehokoliv. K tomu si připočtěte příběh, který je tak přímočarý, jak jen to je možné. Aaron na rozdíl od Skalpů nedělá žádné velké dějové odbočky, ale naopak svůj příběh osekal až na kost. A když už se uchýlí k flashbackům, tak je to za osvětlením motivů, vysvětlující jednání a chování ústředních postav.

Právě na postavách (v tomto případě dvou) a jejich vzájemném konfliktu Muži hněvu stojí. Aaron totiž vypráví jeden z příběhů, který je znám už od dob, kdy se první lidé shromažďovali u táborového ohně. Je to příběh o střetu otce a syna. Jenže Aaron není Mácha a Ira (otec) a Ruben (syn) Rathovi si po krku nejdou kvůli vnadám krasavice. Pomiňme praštěnou výchozí premisu o tom, že Rathovi mají násilí a vraždění v krvi a přejděme k faktům. Ira Rath si vybudoval kariéru ostrého a nelítostného nájemného vraha, který za peníze zabije úplně kohokoliv. A když říkám kohokoliv, tak to tak opravdu je. Ostatně Aaron vás během příběhu několikrát přesvědčí o tom, že Rath starší nemá žádné zábrany. Je to parchant a i Parker je proti němu milující strejda. Jeho syn Ruben je pravý opak. Snaží se sekat latinu a vyvarovat se rodinného dědictví. Jenže osud tyhle dva svede dohromady. A nebude to shledání plné dojetí, ale naopak plné násilí a krve. Nezapomínejte, že jsme v noiru a tady se na idylku nehraje. Ruben šlápne na kuří oko místní mafii, která po jeho stopě nepošle nikoho jiného, než Iru Ratha[1]. Jak stránky ubíhají, oba muži hněvu si uvědomují, že krev není voda. A taky to, že svůj původ a i s ním spojené dovednosti, nelze jen tak potlačit.

Na druhé straně je jasné, že Muži hněvu nesednou každému čtenáři. A to z několika důvodů. Předně kvůli velké porci násilí, v jehož znázornění nemají Aaron a jeho malířský parťák Ron Garney žádné zábrany. Na stránkách Mužů hněvu umírají nejen zvířata, ale taky dítě a kněz. Lze to interpretovat tak, že Aaron potřeboval podtrhnout Iru Ratha jako všehoschopného člověka. V amorálnosti antihrdiny nemají, co se týče noirového žánru (v komiksu) Muži hněvu na českém trhu konkurenci. A je to důvod, proč komiks mnozí čtenáři pravděpodobně odloží. Aaron v tomto ohledu zachází ještě dál než u Skalpů. Dalším velkým důvodem je nečekaný zvrat, který se týká vývoje Ratha staršího. Zvrat totiž nepůsobí moc přirozeně, ale naopak nuceně.

Muži hněvu nabízejí příběh ostrý jako cirkulárka a hrubý jako šmirgl papír. Pokud jste v noirovém žánru jako ryba ve vodě, neměli by uniknout vaší pozornosti.