Sedminásobná odpovědna z/odpovědných autorů Kladiva na čaroděje

V roce 2012 se na pultech knihkupectví objevila brožovaná fialová obálka s podivnou děsivou postavou, na které se (jistě s gustem) vyřádil Lubomír Kupčík. To Magie pro každého lákala čtenáře do svých tenat. Ti, kdo neodolali, byli záhy lapeni jak vosy v sirupu, uvázli ve světě Kladiva na čaroděje a už nechtěli ven. Před těmi pěti lety mohl sotva kdo prorokovat, že se z partičky zoufalců pokoušejících se o záchranu magie i světa stane takový hit (a, prosím pěkně, hovořím teď o literárních postavách Felixovi, Vincencovi, Klaudii a Walterovi, aby nedošlo k nějaké mýlce, že snad mám na mysli autory!). Cesty Páně a čtenářstva jsou nevyzpytatelné a závěrečný dvanáctý díl první série pod názvem Poslední stadium celý příběh na pokračování (zatím) důstojně uzavřel.

Od samého začátku Sarden Felixovu partu sleduje, recenzuje i propaguje. Soutěžili jsme snad o každý díl, který vyšel, a Kladivo na čaroděje se stalo i naší srdcovkou, i když bychom to možná neměli říkat moc nahlas, protože máme být nezávislí a nemáme nikomu nadržovat. No ale, když ono je to vááážně skvělé pokleslé čtení!

Někdy uprostřed prázdnin jsem proto oslovila všechny autory, kteří do série přispěli, aby nám odpověděli na pět stejných otázek, a napsala jim, že se těším na brilantní, vtipné a udivující odpovědi. A přesto, že všichni měli spoustu práce s konzumováním léta, nakonec všichni do jednoho odpověděli. Co z toho vzniklo? Sedminásobný rozhovor. Někdo pojal svoje odpovědi zcela seriózně, někdo si ze mě krapet (nebo víc) utahoval, ale co bych pro Kladivo na čaroděje neudělala!
Předkládám vám tedy poněkud nabobtnalý rozhovor, pevně věřím, že se v něm neztratíte, a za celý Sarden přeju magické čtení. Ne všichni odpověděli na všechno, ale to bude zřejmě (jak doufám) jediný nedostatek této autorské kompilace...

JIŘÍ PAVLOVSKÝ (otec zakladatel a dohližitel, autor 1., 2., 5., 10. a 12. dílu)

0. Spíláte si, nebo blahořečíte, že jste do toho šli?
Muže člověk sám sobě blahořečit? Nevyžaduje to účast jiných jedinců, obvykle oblečených do rituálních oděvů a podřezávání koz? Pokud to tak je, tak to dělám docela běžně. A ani jinak si nestěžuju. Jediné, co je tak trochu peklo, jsou novináři, kteří po mně chtějí, cituji, brilantní, vtipné a udivující odpovědi. To už chtějí docela hodně. To po mně nechce ani vydavatel u dalšího dílu.

1. Určitě jste v souvislosti s Kladivem všichni utrpěli množství rozhovorů i diskuzí na různých conech a jiných veselicích. Je něco, na co se vás k tématu skutečně nikdo nezeptal a vy přitom na to chcete strašně moc odpovědět? Máte možnost!
Nezhubl jste?

2. Je nějaká postava, kterou byste opravdu s chutí zavraždili (nějakým obzvlášť trýznivým způsobem) a třeba jste se o to i pokusili, ale Otec Pavlovský vám (si to sobě) nedovolil?
Zabíjení postav je zajímavý. Já to dělám obvykle docela nerad, ale někdy je nutné někoho odkráglovat. Scénáristé obvykle zabijí postavu, když už nemá co do děje přinést (nebo, v případě Whedona, když je šťastná) – což zatím ani jedno naším postavám nehrozí. Ale zajímavý je i udělat hrdinům čáru přes rozpočet a líznout někoho právě ve chvíli, kdy se mu rozjíždí nějaký vlastní sólový oblouk.
Ale osobně mám pocit, že postavy (alespoň ty, co přežily) mají co předvést. V první sezóně se představily jejich základy, v druhé se už na nich může začít stavět.

3. Co bylo nejtěžší?
Psát. A vymýšlet brilantní, vtipné a udivující odpovědi.

4. A co naopak nejlehčí?
Díly, které jsem nepsal. Ty mi šly samy. Akorát tedy ty od Antonína mi trochu dýl trvaly, to je fakt, ale jinak si nemůžu stěžovat.

5. A šli byste do takového projektu znova po prožité/propsané zkušenosti? Co vám první série Kladiva na čaroděje dala a vzala?
Kromě honoráře? Kromě honoráře mi nevzala skoro nic. A dala mi možnost rozjet takovýhle projekt.

Ondřej Nečas (autor 3. a 7. dílu)

0. Spíláte si, nebo blahořečíte, že jste do toho šli?
Já dělám jenom správná rozhodnutí, takže jsem v pohodě.

1. Určitě jste v souvislosti s Kladivem všichni utrpěli množství rozhovorů i diskuzí na různých conech a jiných veselicích. Je něco, na co se vás k tématu skutečně nikdo nezeptal a vy přitom na to chcete strašně moc odpovědět? Máte možnost!
To je spousta otázek. Např.: Můžu si půjčit vaše ferrari? Jaké to je, přebírat Nobelovu cenu? Měl jste dobrý výhled, když Andreje Babiše vystřelili kanónem? Ale vy říkáte k tématu, že. To bych se musel zamyslet...

2. Je nějaká postava, kterou byste opravdu s chutí zavraždili (nějakým obzvlášť trýznivým způsobem) a třeba jste se o to i pokusili, ale Otec Pavlovský vám (si to sobě) nedovolil?
Naopak, taťka furt říká: Sejmi jich co nejvíc, žádný ohledy, ať se nám to pročistí... No dobře, chtěl jsem hodit Felixe do mixéru a zatím mi to neprošlo, ale ono na to ještě dojde.

3. Co bylo nejtěžší?
Těžké bylo zjistit, kam se ostatní chystají směřovat děj. Spisovatelé jsou zvyklí na klid na práci a neradi dávají z ruky nehotové kousky, radši si to smolí někde v koutě. Tady v těch rozhovorech možná vypadáme jako banda extrovertů, ale to je jenom póza. Svoje psaní si střežíme. Obecně není spolupráce něco, co by nám šlo.

4. A co naopak nejlehčí?
Co já vím? Shrábnout honorář?

5. A šli byste do takového projektu znova po prožité/propsané zkušenosti? Co vám první série Kladiva na čaroděje dala a vzala?
Určitě slávu. Dřív mě nikdo neznal, dneska už mě skoro nikdo nezná. Takže jasně, jestli někdo rozjíždíte nějakou podobnou šílenost, pamatujte na mě, lidičky!

Dušan Fabian (autor Sonáty pro Azazela)

0. Spíláte si, nebo blahořečíte, že jste do toho šli?
Slovo „spílát“ v slovenčine nemáme, takže asi blahorečím. ;)

2. Je nějaká postava, kterou byste opravdu s chutí zavraždili (nějakým obzvlášť trýznivým způsobem) a třeba jste se o to i pokusili, ale Otec Pavlovský vám (si to sobě) nedovolil?
Ja som ľudomil. A pacifista. Ja mám problém zavraždiť aj postavy, ktoré som vymyslel sám, nieto ešte nejaké cudzie. Veď si len prelistujte Sonátu pre Azazela. Nie sú v nej žiadne mŕtvoly. Teda skoro...

3. Co bylo nejtěžší?
Neurobiť z Félixa niekoho úplne iného. Vincenc, Walter a v podstate aj Klaudia sú pomerne jednoduché postavy. Postavte ich pred ľubovoľný problém a šup – ani sa nemusíte namáhať s rozmýšľaním, reagujú v podstate sami. Félix... ten nie. Ten vie prekvapiť. Niekedy dokonca aj vlastného tvorcu.

4. A co naopak nejlehčí?
Na Kladive je najlepšie, že do neho môžete beztrestne prepašovať takmer hocičo. Ondřejovi S. Nečasovi sa tam podarilo imigrovať hrdinu z vlastného literárneho sveta (starožitník Shäbig), mne postavu z Gaimanových poviedok (tajomný pán Alice), „otcom zakladateľom“ série zasa autora zo Slovenska (mňa). A Jirka Pavlovský to takmer bez frflania toleruje. Toho posledného možno len preto, že sám napísal poviedku s hrdinom, ktorý sa volá Fabián (Ztracená apokalypsa), no v konečnom dôsledku je to jedno. Škrtol mi len anjelov. Ale koho zaujímajú anjeli, že?

Jakub Mařík (autor Drsných snů)

0. Spíláte si, nebo blahořečíte, že jste do toho šli?
Bezhlesně spílám pokaždé, když mě kladivářské vedení vystrčí před fanoušky a (marně) očekává, že na veřejnosti dokážu mluvit.

2. Je nějaká postava, kterou byste opravdu s chutí zavraždili (nějakým obzvlášť trýznivým způsobem) a třeba jste se o to i pokusili, ale Otec Pavlovský vám (si to sobě) nedovolil?
Pár adeptů by se našlo, ale nic jsem proti nim nezkusil. Dobře vím, že v Kladivu dřív nebo později zařvou všichni, a proto stačí být jen trpělivý. Navíc se tím vyhnu lynčujícímu davu pobouřených fanoušků.

3. Co bylo nejtěžší?
Psát, zatímco vycházely nové díly. Než jsem Drsné sny dokončil, stihly vyjít tři a každý byl tak dobrý, že mi srazil sebevědomí až někam do suterénu.

4. A co naopak nejlehčí?
Vincenc. Ten cynický sociopatický psychopat se psal tak... přirozeně.

5. A šli byste do takového projektu znova po prožité/propsané zkušenosti? Co vám první série Kladiva na čaroděje dala a vzala?
Vůbec bych se tomu nebránil. Byl to skvělý kolektiv a vedení to s bičováním taky moc nepřehánělo.
- nový, ještě cyničtější pohled na svět
- nevinnost

Martin D. Antonín (autor Pekelné šlehy)

0. Spíláte si, nebo blahořečíte, že jste do toho šli?
Spílám si a blahořečím podle toho, jak mi spílají či blahořečí čtenáři. Ale většinou si blahořečím. Když už je to jednou za mnou, můžu zapomenout na všechny ty strašné měsíce psaní a přepisování... a těšit se na nádherné měsíce psaní a přepisování Kladiv, které teprve přijdou.

1. Určitě jste v souvislosti s Kladivem všichni utrpěli množství rozhovorů i diskuzí na různých conech a jiných veselicích. Je něco, na co se vás k tématu skutečně nikdo nezeptal a vy přitom na to chcete strašně moc odpovědět? Máte možnost!
Vymýšlet si otázky sám? Odmítám za tebe dělat tvou práci. Ti dnešní novináři...

2. Je nějaká postava, kterou byste opravdu s chutí zavraždili (nějakým obzvlášť trýznivým způsobem) a třeba jste se o to i pokusili, ale Otec Pavlovský vám nedovolil?
Ve skutečnosti mi zpočátku i nabídl smrt Ester (jen jako možnost, kdybych moc chtěl, ne jako plán), ale asi je dobře, že jsem to nevyužil. Bylo moc brzo a ostatní autoři (i sám velký Taťka) ji potřebovali. Každopádně... nejspíš Kiliána. Ty jeho švestkové, meruňkové a další ovocné obleky! Na druhou stranu, tehdy byl přesně v té pozici, že by se z nenáviděného hajzlíka mohl vypracovat na pochopitelného a sympatického klaďase... Měl budoucnost. Ale kdybych v sobě dokázal probudit svého vnitřního G. R. R. Martina, zabil bych si ho s gustem.

3. Co bylo nejtěžší?
Napsat Pekelnou šlehu a nešlehat si přitom.

4. A co naopak nejlehčí?
Dojít na křest a pít, dokud jsem nezapomněl.

5. A šli byste do takového projektu znova po prožité/propsané zkušenosti? Co vám první série Kladiva na čaroděje dala a vzala?
Ano, rozhodně bych do toho šel, ale času a sil je tak zoufale málo a mám toho rozepsaného tolik... Zmínky o třetím dílu Daemoniky se už zvolna zařazují mezi české pověsti, pokračování Křivého ostří je na spadnutí přes deset let...  Ale Kladivo mi dalo především možnost podílet se na úžasném světě, ve kterém se sám neuvěřitelně bavím. A doufám, že si další román z jeho prostředí brzo* napíšu. 

*Antonín a slovo brzo – viz hesla iluze, věčnost, sebeklam a prokrastinace.

Darek Šmíd (autor Žrádla pro psy)

0. Spíláte si, nebo blahořečíte, že jste do toho šli?
Je to v pořádku, před měsícem jsem se přestal pořezávat.

1. Určitě jste v souvislosti s Kladivem všichni utrpěli množství rozhovorů i diskuzí na různých conech a jiných veselicích. Je něco, na co se vás k tématu skutečně nikdo nezeptal a vy přitom na to chcete strašně moc odpovědět? Máte možnost!
Jméno Cantarelly Ampulex je složené ze dvou pojmů: ten první značí jed, kterým Borgiové otrávili papeže Alexandra VI., druhý je pojmenováním pro vosičku, která má dvě žihadla: jedním paralyzuje švába, druhé mu narve do subesofageálního nervového ganglia a udělá z něj zombii, z níž si pak její nakladená larva vyrobí chodící, vnímající a tiše kvílející spižírnu plnou masa a inkubátor s tykadly v jednom. Jsou to hinty k tomu, co je Cantarella Ampulex zač historicky, vztahově i fyzicky.

2. Je nějaká postava, kterou byste opravdu s chutí zavraždili (nějakým obzvlášť trýznivým způsobem) a třeba jste se o to i pokusili, ale Otec Pavlovský vám (si to sobě) nedovolil?
Celou knížku bych dokázal trýznit Klaudii; ne proto, že bych ji neměl rád – právě naopak, jsem sadista a Klaudie je bezva. Bylo by to vraždění z lásky.

3. Co bylo nejtěžší?
Nevyplnit celou knížku vražděním Klaudie.

4. A co naopak nejlehčí?
Astrální lovestory mezi Walterem a o hlavu krácenou Marií Antoinettou. To bylo od srdíčka.

5. A šli byste do takového projektu znova po prožité/propsané zkušenosti? Co vám první série Kladiva na čaroděje dala a vzala?
Jít do projektu znova: jasně, zvlášť pokud je pravda, co se šušká, totiž že druhá série bude komplet veršovaná. Co nám první série dala a vzala: myslím, že nám, nám jako lidem, dala silný důvod věřit, že existují i jiné světy, než je tento. Co nám vzala: iluze o tom, že zrovna tenhle svět je z nich nejlepší.

Jan Hlávka (autor Boha strachu)

0. Spíláte si, nebo blahořečíte, že jste do toho šli?
Spílal jsem si v době, kdy se v důsledku nahromaděných problémů zdálo, že Boha strachu nedokážu dokončit – a nechybělo k tomu mnoho. Ale podařilo se a teď rozhodně nemám důvod k nespokojenosti.

1. Určitě jste v souvislosti s Kladivem všichni utrpěli množství rozhovorů i diskuzí na různých conech a jiných veselicích. Je něco, na co se vás k tématu skutečně nikdo nezeptal a vy přitom na to chcete strašně moc odpovědět? Máte možnost!
Nejsem si vědom žádného takového dotazu.

2. Je nějaká postava, kterou byste opravdu s chutí zavraždili (nějakým obzvlášť trýznivým způsobem) a třeba jste se o to i pokusili, ale Otec Pavlovský vám (si to sobě) nedovolil?
Všechny??? :-) Dobře, tohle bylo poněkud „martinovské“, ale nešlo odolat. Co se týče zabíjení postav, komplikovanější diskuze se vedla pouze u Rashila, ale i tam šlo čistě o to, zda jeho zabití má být „trvalé“, bez možnosti nějakého budoucího vzkříšení. Měl jsem za to, že má. Jinak mi nebyly kladeny žádné překážky ani podmínky, pravda je naopak taková, že jsem měl při psaní Boha strachu mnohem větší volnost, než jsem čekal, že mít budu. Za což jsem pochopitelně rád a redakci náleží mé díky. Jinak ale bezúčelné „masakry“ mající pouze demonstrovat drsnost autora považuji spíš za dětinskost.

3. Co bylo nejtěžší?
Nejtěžší bylo vyvažování děje tak, aby se v něm přiměřeně dostalo na všechny členy týmu i aktéry, aby nikdo nezůstal odsunutý stranou nebo nepůsobil zbytečně. To jsem považoval za velmi důležité, až zásadní. V poměru k délce je Bůh strachu knihou s největším počtem postav, co jsem zatím psal, neměl jsem s něčím podobným zkušenost a dost jsem se obával, zda bude výsledek dobrý. Nu… doufám, že je.

4. A co naopak nejlehčí?
Kupodivu nejlehčí nakonec byly říkanky Adama Reyse. Když jsem začínal, přepadal mě pocit marnosti a nápad na „veršujícího záporáka“ málem letěl přes palubu, ale postupně jsem se dokázal naladit na správnou vlnu a nakonec měl složeno mnohem víc básniček, než jsem v textu použil. A ne, nebyly zapsané nikde, než v mé hlavě, takže většina je už dávno zapomenuta.

5. A šli byste do takového projektu znova po prožité/propsané zkušenosti? Co vám první série Kladiva na čaroděje dala a vzala?
Pokud dojde k další sérii Kladiva a budu redakcí pozván, určitě se zapojím. Ověřil jsem si, že dokážu na relativně krátkém rozsahu „utáhnout“ příběh s více než jednou hlavní postavou ke spokojenosti své i čtenářů – právě to beru jako hlavní přínos. Na druhou stranu bych nechtěl být tvůrcem ústřední zápletky podobné série. To je něco, co mi nejde, mnohem lépe se cítím, když můžu v podobné věci naskočit do už rozjetého vlaku – a případně jenom přehazovat výhybky.

Uff. A je to! Jsem nanejvýš dychtivá zjistit, kteří autoři rozšíří šiky kladivářů v příští řadě...
Ptala se Monika Slíva.