RECENZE: Petra Stehlíková, Faja

Nestává se moc často, aby bylo pokračování lepší, než první díl. Petře Stehlíkové se to však s románem Faja povedlo.

Faja neztrácí čas s oslími můstky a pokračuje tam, kde Naslouchač skončil. Ilan je již pevně usazena v pozici brusiče obávané skupiny bojovníků, pětadvacítky. A to tak pevně, že vezmou Ilan s sebou nejen do Nížin, ale přímo do jednoho z jejich center, Olymposu, kde mají v plánu několik měsíců odpočívat. Příchod sklenaře skrývajícího se pod voalou, aby náhodou neurazil umělou dokonalost Nížanů, vyvolá rozruch mezi obyvateli Olympu a mocenskými trakcemi, jejichž machinace se dotknou i samotné Ilan. Ta se musí vyrovnat s novými informace, které ji donutí přemýšlet nad tím, kdo je přítel a kdo nepřítel schovaný pod maskou, dávnými tajemstvími vyplouvajícími na povrch i s vlastními rostoucími schopnostmi. A nad tím vším se vznáší staletí starý nápis zjevující se ve sklenářských městech “Jeho jméno vládne.”

Když se v roce 2016 odnikud zjevil první díl Naslouchač, vyvolal nadšení mezi čtenáři i recenzenty. Originální (ve všech smyslech onoho slova) čtivý, český fantasy román. Křičeli jsme haleluja. Když nakladatelství Host ohlásilo vydání druhého dílu, srdce spousta lidí zaplesala. Očekávání byla vysoká. Byla naplněna?

U prvních stránek si možná mnozí řeknou, že ne. Ono právě zmíněné neztrácení času s oslími můstky v podobě prologu a vhození do vody málokomu sedne. Zvláště pokud je mezi vydáním jednotlivých dílů prostoj delší, než několik týdnů a máte paměť jako rybička Dori. Naskočení zpátky do příběhu a vzpomenutí si na všechno a všechny může chvíli trvat.

Tam, kde Naslouchač představil fascinující a drsný svět Duvalského pohoří, kde žijí v otroctví sklenáři, první polovina druhého dílu Faja dává prostor Nížinám a jeho obyvatelům - hypermodernímu světu, kde chudoba a choroby jsou neznámými slovy a který je zcela závislý na dodávkách lutominu z Duvalského pohoří. To ale neznamená, že svět za Skarou je zapomenut. Právě naopak. Petra Stehlíková dovolila čtenáři nahlédnout hlouběji do historie sklenářů a jejich legend a odkryla tak další dílky skládačky.

Faja je oproti Naslouchači komplikovanější. Ne v množství postav - příliš mnoho nových do děje významněji nevstoupí. Díky tomu dostanou mnohem více prostoru ty, které už čtenáři znají. Ať již někteří členové pětadvacítky, kdy se z víceméně anonymních bojovníků stávají lidé s minulostí, útrapami i radostmi, či samotná Ilan, která dospívá nejen fyzicky, ale hlavně mentálně. Už není jen vyděšené malé děvčátko skrývající se jako chlapec pod mantii a voálem, ale mladá slečna, která začíná bojovat za sebe samotnou i za své lidi. Byť má občasné pubertální záchvaty. Komplikovanost se projevuje v ději samotném. Lehce pohádkový nádech z prvního dílu se vytrácí, temnota nabývá na síle a nepřátelé již nejsou jen nejasnými obrysy. Byť odpověď na otázku, kdo je vlastně nepřítelem, je stále mlhavá.

Petře Stehlíkové se povedl husarský kousek. Nejenže s pokračováním Faja dokázala udržet vysoko nastavenou laťku dílu prvního. Ona ji ještě o kousek posunula. Naslouchač byl čtivým úvodem do světa, kde narození na špatné straně barikády znamená doživotní otroctví a strádání. Faja se snaží ukázat, že ten svět není tak černobílý, jak se na první pohled může zdát. Přesto má pořád roli nevděčného přechodného dílu, který směřuje do snad epického finále.

A nám, čtenářům, teď nezbývá, než netrpělivě čekat na poslední díl, který snad vyjde v roce 2018. Závěr, který nám Petra Stehlíková ve Fajovi přichystala, je totiž doslova infarktový. 

Petra Stehlíková, Faja

Nakladatelství: Host
Počet stran 440, váz.
ISBN 978-80-7577-176-6
Rok vydání 2017
Cena: 349 Kč