RECENZE: Neználek na Měsíci - Nikolaj Nosov

K Neználkovi na Měsící jsem přistupoval s jistou, hodně velkou dávkou nostalgie. Vždyť se nám válel na chatě a některé pasáže jsem si dodnes poměrně dobře pamatoval, i když jsem je nedokázal přesně zařadit do děje. Jenže něco jiného je, když ho čtete jako dítě, a něco jiného, když ho čtete jako rodič a veselé zážitky z dětství začnou v kontextu dostávat docela obludný charakter. V doslovu, který rozebírá děj a zasazuje ho do kontextu, se dozvídáme, že je Neználek tendenční. Ano, to může jistě platit o předchozích dvou svazcích, které nám jako vlk v beránčím rouše představují na příkladu malých človíčků ideál komunistické utopie v praxi. Ale Neználek na Měsíci, to už je síla.

Z pohledu dospělého s nějakou elementární znalostí historie vystupuje neskrývaná propaganda v plné nahotě a je celkem jedno, jakými slovy je pak v doslovu omlouvána. Prostě to tak je. Neználek na Měsíci je v první řadě knížka, která měla za cíl sebrat dětem východního bloku jakékoli iluze o západní společnosti. Měla na plné pecky říct: „Podívej, dole na Zemi v Kvítečkově to funguje, všichni jsou tam oblečení, napapaní a dělají, co je baví, zkoumají, hrají na nástroje, vaří nebo lítají ke hvězdám. Dokonce se i hezky jmenují. A na Měsíci, tedy na západě v kapitalismu, je to peklo, hnus a nejlépe se má těch pár miliardářů a pokrok nastane, jen když to oni dovolí. Jo a všichni jsou tu křiváci a mají i křivácká, americká jména." Ne, že by základ, na kterém staví, nebyl skutečný kapitalismus, to bych Nikolaji Nosovovi křivdil. Autor jen v rámci potřeby potlačil negativa jednoho systému a o to více vyzdvihnul negativa toho druhého. Z tohoto pohledu bohužel Neználek utrpěl dobou vzniku nejvíc.

Ale jak to vlastně s tím Měsícem bylo? Všeználek se stal majitelem měsíčního kamene potlačujícího gravitaci, a tak se človíčkové rozhodli, že jednou provždy rozlousknou záhadu vzniku Měsíce. Jsou krátery na jeho povrchu sopky? Nebo díry po dopadu asteroidů? Anebo jsou to bubliny, jaké se tvoří na palačince při pečení? To je to, oč tu běží a človíčkové s Všeználkem v čele postaví raketu a pro jistotu zakáží Neználkovi a Buchtíkovi letět, protože pokud by letěli, je skoro jisté, že by nastal problém. No a mají pravdu, protože on skutečně nastane a tak ti, kdo přistávají s nechtěně ukradenou raketou na Měsíc,i jsou právě Buchtík a Neználek. Neználek se pak shodou náhod dostane dovnitř měsíce, kde existuje svět vedený "vrahy z Wallstreetu". Je konfrontován s potřebou mít peníze, být kompletně a vhodně oblečen, s podvody, s těžkou prací, neustále hrozícím vězením a samozřejmě zkorumpovanou policií se sklony k násilí.

Když jsem Neználka po letech četl, tušil jsem, do čeho jdu. Ta scéna s miliardářem, který se dostane mezi dva šťastné chudáky přespávající v chaloupce z bedýnek, kteří ho pohostí teplou vodou, protože nic jiného nemají, mně utkvěla v paměti od dětství, jenže tak nějak obroušeně, idealizovaně. A tak je to vlastně se vším.

Co bych ještě určitě rád zmínil, jsou kresby. Jaromír Zápal vytvořil pro českou verzi Neználka neopakovatelné výtvarno a málokterý styl by k němu mohl sednout lépe než právě Zápalův. Pohrál si i s barevností, s prostředím a oblečením takovým způsobem, že stále nemohu odhadnout jestli to oblékání a prostředí přizpůsobil tak, aby podtrhl propagandistický efekt knihy, anebo se snažil o skrytou rebélii a záměrně představu komunistického Kvítečkova parodoval. Ovšem ať tak či onak, jeho styl je poměrně zvláštní a dost nezaměnitelný a je třeba si na něj chvíli zvykat. Obecně se mi líbil hlavně v kresbě techniky, která má ten správný sovětský "feeling", a na menších obrázcích. Tam jsem si ihned vzpomněl na jeho kresby k nedysneyovskému vydání Medvídka Pú nebo na knížku Podívej, kdo co dělá, kterou jsme taky mnozí z nás měli doma. K Neználkům jeho kresba každopádně sedne jako žádná  jiná a o několik délek předčí originální kresby původního vydání. Hlavně tedy tou mnohoznačnou poetikou.

(I když vydání z roku 1968 s kresbami Jaroslava Maláka má také úplně jiný rozměr, a ač jde o stejný příběh, jeho kresba dělá Neználka na rozdíl od Zápalova velmi akčním a po poetice není ani vidu ani slechu. Tady je krásně vidět, co dokáže s knihou ilustrace.)

A pro koho tedy Neználek na Měsíci je? S trochu sarkasmu bych mohl poznamenat, že je to studijní materiál pro Ústav paměti národa a vřele bych ho doporučil též vnoučatům paní "Rudé" Marty Semelové a agentů Falmera a Bureše (posledně jmenovanému hlavně tento díl). Ale tak jednoduché to není. Osobně se na jednu stranu divím, že tu třicet let po revoluci ještě tahle kniha vychází, protože zubem času a změnou režimu utrpěla opravdu hodně, ale na druhou stranu chápu ty poslední zástupy nostalgiků, kterým je určena a kteří se skrze ni budou chtít vrátit do dětství, koneckonců jako já. Je ale otázkou, jestli u některých věcí není lepší právě jen vzpomínat a uchovat si vzpomínku pětiletého dítěte... Nakonec právě pro takové děti byl Neználek původně určený, protože ty samy ideologii příliš nevnímají. Já osobně bych ho už ale nechal odpočívat pod troskami železné opony, protože doby, kdy byla nabídka dětských knížek dost omezená, jsou naštěstí pryč.

Nikolaj Nosov : Neznajka na Lune

Překlad: Milan Korejs
Ilustrace: Jaromír Zápal
Vydal: Knižní klub
Stran: 336
Vazba: pevná
Rozměr: 207x282mm
Cena: 399Kč