KOMIKS: Gal a Alejandro Jodorowsky, Diosamante

Článek od: Petr Simcik - 07.12.2018

Diosamante je solidní psychopat, krutý a nemilosrdný, proti které je Joffrey Baratheon neškodný ňouma. Abych jí ale nekřivdil, takových pokřivených osobností bylo v dějinách mraky a navíc, nikdo k tomu ty chlapy nenutil. K čemu? Každý zimní slunovrat vyhlásí Diosamante soutěž. Může se přihlásit každý a pokud uspěje ve vyvražďovačce všech proti všem, může s ní strávit noc, aby nakonec také zemřel, pro změnu její rukou. Nabídka, která nejde odmítnout. Je jasné, že zvláště vdovy po těch mužích ji moc nemilují a všeobecně jde přes svou nadlidskou krásu o dost nepopulární stvoření. Zvlášť, když kvůli její krátkozrakosti jde království od desíti k pěti, a protože se všichni muži vyvraždili, nemá kdo bránit jeho hranice. A tak se Diosamate rozhodne se sebou něco udělat a sehnat si manžela, který by jejímu království i jí přinesl trochu stability. Konkrétně Urbala ze Sarabby, jenž je jejím naprostým protikladem. Lidé ho milují a on vládne laskavě a spravedlivě. A přesto se stane něco, co ani jeden nečeká, vzplanou láskou na první pohled. Urbal má však jednu podmínku. Diosamante ho musí být hodna. A tak Diosamante vyráží jako žebravá kněžka na pouť za očištěním sebe sama od své zlé podstaty k objevení rovnováhy, vděčnosti a laskavosti.

První kniha Diosamate je vlastně takovým mixem mezi Barbarem Conanem a Cestou meče říznutou všemožnými dalšími bájemi. A velmi kvalitním mixem. Jodorowsky je z toho cítit na sto honů, koneckonců takovou cestu, jen mnohem delší, už jsme od něj zažili i v Metabaronech a Technokněžích. Očištění a prozření Diosamante probíhá na několika rovinách a pomocí mnohých zkoušek, čistě smyslových i poučení bojem, které i hodně bolí a sama královna si začíná být vědoma, že onen očistný proces možná bude celoživotní.

První kniha Diosamante - tedy evropské album - je uzavřený příběh a dá se číst do jisté míry samostatně. To je dobře, protože je to jediná část, která je kompletně dokončená. Proč? Uprostřed druhé knihy kreslíř Jean-Claude Gal zemřel, a tak druhé album postupně bledne, mizí z něj barvy a dochovalo se nám hlavně ve formě skic a návrhů. A je těžko říct, zda je to škoda kvůli příběhu nebo jen kvůli Galově kresbě, protože další 3 alba měla naplánovaný už stylově docela odlišný příběh. Osobně bych to přirovnal k mixu Conana a Angeliky. Únosci, otroci, milenka únosce, setkání se zotročenými dětmi... těžko říct. První album je každopádně příběhově skvělé a druhé... inu, druhé dráždí představivost, jak by to asi bylo, kdyby zůstal Gal naživu nebo kreslil rychleji. Protože právě šnečí tempo Galovy tvorby je důvodem, proč je první album Diosamante jedináček.

Ale abychom k němu byli spravedliví, protože to mohlo vyznít jako že si stěžuju, Galova kresba je úžasná neuvěřitelně detailní, takže je jasné, že nad každým obrázkem musel trávit dny, možná i týdny práce. Nesnese srovnání s nějakou masovou produkcí. Gal a vlastně celý francouzský komiks je zařízen trochu jinak než jeho americké protějšky. Zatímco za mořem se komiks tvoří kvantitativně a jde o dobře promazaný stroj na obrázky, v Evropě, hlavně Francii, tvoří komiksoví kreslíři spíše umění a to tempem "až to bude". Gal, to je tedy v první řadě "galerie" a až potom komiks. Ať otevřete Diosamante na jakékoli straně, čiší z těch obrázků preciznost, umění a smysl pro detail a skoro každý znich by kolem sebe snesl dřevěný rám. Gal se vyžívá v ruinách, stavbách, sochách božstev ale i kýčovité architektuře paláců. Jeho kresba je na většině panelů poměrně statická, snad aby si i jeho hrdinové dokázali vychutnat tu krásu kolem. Abychom nepřišli ani o kousek příběhu Diosamante a té úžasné kresby, je druhé nedokončené album doplněné o částečně kolorované stránky, nákresy tužkou, nedokončené strany až po stránky, které by se daly nazvat už skicami. V těch černobílých už je pro malou čitelnost a neuspořádanost fragment francouzských textů a i s tímhle posledním albem je Diosamate ve své nedokončenosti kompletní.

Diosamante tedy určitě stojí za to. Kvůli kresbě, atmosféře a dokončenému prvnímu albu. A koneckonců i kvůli kresbám toho druhého, protože když nic jiného, je to pastva pro oči.