RECENZE: Robert Holdstock, Les kostí

Jednoho dne se vydal do lesa a už se z něj nevrátil.

Putoval hvozdem; držel se zvířecích cestiček, prolézal zelená údolí, přeskakoval potůčky, pil ze studánek a spal na listí. A občas koutkem oka něco zahlédl, stín, který se míhá na okraji vidění. A čas, čas se choval nadmíru zvláštně. Kam se poděly ty dny?

O Robertu Holdstockovi už bylo napsáno snad všechno, co se dalo. Pravděpodobně každý slyšel o jeho neuvěřitelné představivosti, o citlivosti, s jakou proplétá prastaré mýty svými texty, o jakési syrovosti a autentičnosti, o závanu studeného větru z blat a vůni zimního ohně, kterou ucítíte vždycky, když otevřete jeho knihu. Ryhopský cyklus je právem považován za jeden z nejlepších, co byly v žánru kdy napsány. A přesto mám pocit, že se čte málo. Na jednu stranu je to celkem pochopitelné – přístupností svého díla zrovna nevynikl (a to je dobře), na druhou si ovšem říkám, zda za to nemůže určitá čtenářská zdrženlivost a obava. Ne každému se chce proplétat šlahouny břečťanu (a u čtení přemýšlet víc než jindy). A co když to nepochopím? zní celkem oprávněně z řad potenciálního čtenářstva. Argo dost možná na takové otázky připravilo dokonalou odpověď – sbírku Les kostí.

Úvodní povídka, jmenovec sbírky, je prequelem k Lesu mytág. Můj pohled může být trochu ovlivněný tím, že jsem v mytágovém lese jak doma, ale zdá se mi i pro nové čtenáře velmi přístupná. Je to takový vzorek toho, co v intenzivnější formě dostanete, pokud se do Holdstocka nakonec pustíte pořádně. A pro Lesa znalé to bude jako návrat domů. Jsme totiž v době, kdy hlavní postavy Lesa mytág, Steven a Christian, ještě nevyrostli ze školy a jejich otec George je naplno ponořen do výzkumu prapůvodního lesa. Podniká nebezpečné výpravy do nitra hvozdu, ze kterých se vrací o mnoho později, než plánoval a občas se vrací i jako někdo jiný. Někdo, kdo vypadá jako on, mluví jako on a spí s Jennifer, ale je cítit hlínou a listím. Je to jednoduše skvělá povídka. Je to všechno, co chceme – Holdstock v nejlepší formě. Na relativně malém prostoru se mu podařilo vytvořit úžasně vyváženou směs fascinujících mýtů z úsvitu lidí a čtivosti dvacátého století, to všechno s dotekem hororu.

Druhá nejdelší povídka sbírky – Trnatec, kterou Holdstock napsal společně s Garrym Kilworthem, je podobně dobře navážená, ale má zcela odlišnou atmosféru. Připomíná spíš fantastické povídky devatenáctého století, dotek Poea, Maupassanta či Balzaca. Máme tu deník, vědce posedlého jediným cílem, totiž nesmrtelností, pátrání v nejstarších zapsaných mýtech a hlavně obludný černý strom s trny. Poněkud klasické ingredience, ale o to zábavnější; při čtení Trnatce nejde o nic jiného než o potěšení ze starého vzorce, ve kterém se mění pouze několik proměnných, na kterých se ovšem autoři dostatečně vyřádili (například objev ztracených antických spisů – část Iliady prokazatelně psaná Homérem nebo Caesarův spis o druidských technikách v Galii – vyvolá u znalých trochu posmutnělé pousmání).

Ostatní povídky, rozsahem kratší, z nichž jedna vychází v českém překladu vůbec poprvé, jsou – jak už to tak bývá – povahy různé. Některé dost možná zapomenete brzy po přečtení, jiné s vámi zůstanou ještě dlouhá léta. Holdstock střídá zasazení opravdu důkladně, z pravěku cestujeme starověkem i středověkem, abychom skončili v moderní době s až scifisticky vybavenými laboratořemi. Tam, kde se jedná o mýty, je pravděpodobně nejsilnější, to je zkrátka jeho parketa. Především Infantom, dosti originální představa o tom, jak se zrodil král Artuš, nad ostatní vyniká.

Povídky jsou ve sbírce proložené básněmi, což je vcelku netradiční vhled do Holdstockovy tvorby. Osobně jsem nebyla nijak zvlášť oslněna: básně mi místy přišly vyloženě naivní, neobratné, spíš takové hříčky. Do jisté míry za to pravděpodobně může překlad (čímž nechci nijak hanit překladatele, překládat poezii musí být zatracená fuška), ale tuším, že citovat Holdstockovy básně si před spaním bude jen málokdo.

Les kostí je nejsilnější na začátku a na konci – eponymní povídka bezpochyby patří k vrcholům Holdstockovy tvorby a Trnatec je zábavná pocta fantastické povídce 19. století. Mezi tím se najdou klenoty i kazové kousky, dohromady je to ovšem dobře a pečlivě připravený soubor. Nebýt Ryhopského cyklu, nejspíš bychom Holdstocka zařadili k těm průměrnějším povídkářům, takhle je každá jeho vydaná kniha pomalu sběratelskou záležitostí. Pokud vás Holdstockovo jméno straší ve snech, zkuste začít tady. Pokud vás ve snech straší (a utěšuje) mytágový les, nemáte na co čekat.

Robert Holdstock, Les kostí
Editoři: Martin Šust, Petr Kotrle
Překlad: Petr Kotrle, Linda Bartošková
Vydavatelství: Argo
Rok vydání: 2019
Stran: 253
Cena: 289 Kč