Fenomén (a modelaření): Válka světů - Velká válka 1913–1917 (s Marťany)

Wells a válka

Wells se válkou zabýval poměrně nerad. Jeho válečné povídky a knihy vetšinou proti válce brojily, varovaly před ní a nabízely jakýsi vhled do lepších zítřků. Wells byl socialista. Věřil v sociálně spravedlivé, ideálně nadnárodní uspořádání světa, které vyřeší všechny problémy jeho doby. Stejně jako mnoho spisovatelů, filosofů a dalších levicově zaměřených inteligentů byl zprvu fascinován myšlenkou státu dělníků a rolníků realizovaného v SSSR. Tohle nadšení sice získalo postupně obrovské trhliny, ale na začátku u něj převládalo nadšení z vývoje na východě. V některých knihách – např. Lidé jako bozi – si vzal na paškál nedostatky lidské povahy v kontrastu právě s ideální utopickou společností a vystačil si bez techniky. Jinde ale předpověděl docela přesně technické vymoženosti, které zanedlouho ovládly zemi i vzduch. V tomhle se Vernemu podobal víc, než byl starý Jules kdy ochoten připustit. Jelikož viděl stahující se mračna, občas se uchýlil k tématu války a pak vznikly texty jako The Land Ironclads (Obrněnci) nebo The War in the Air (Válka ve vzduchu) případně Dream of Armageddon (Sen o Armagedonu). Úžasná audiopovídka v angličtině zde  Tono-Bungay a The World Set Free (Osvobození světa) pak předpovídají použití strategického radioaktivního materiálu.

A jedna perlička na závěr vynálezů a předpovědí a zároveň oslí můstek zpět k Válce světů. Nevíme, jestli byly tripody H. G. Wellse přímou inspirací pro imperiální kráčející tanky ze Star Wars, jak tvrdí některé internetové zdroje, ale máme k dispozici minimálně citát samotného George Lucase (v dvojknize Ralph McQuarrie), ve kterém vzpomíná na to, že se snažil bitvu co nejvíce odlišit – a doslova zmiňuje Válku světů a pavoukovité kráčející stroje. První návrhy tanků AT navíc měly kulatý kokpit, takže byly původním Wellsovým tripodům ve tvaru vypouklé poklice ještě o dost blíž. Inspirace Wellsem je tedy v tomhle směru velice pravděpodobná.

Model marťanského Spidera

Jako zástupce marťanské techniky jsem v tomhle případě zvolil jednoduššího Spidera neboli Pavouka. Zachovává rozložení klasického tripodu a má v dokumentu podobnou funkci jako klasický „fighting machine“ z knihy. Mezi původními tripody a Spiderem je ale jeden důležitý rozdíl. Zatímco knižní tripody jsou vlastně tanky, nebo přinejmenším skafandry, Spider je částečně autonomní stroj, který řídí na bojišti takzvaná Volavka. Ta je tím velkým, dýmajícím a střílejícím nebezpečím.
Až 8 metrů vysoký Spider se pohybuje ve smečce, po bojišti jich pobíhají stovky a pomocí šlahounů chytají, trhají a sekají své lidské oběti. Marťané je produkují s pomocí pozemských zdrojů surovin a recyklovaného materiálu z našich staveb, zbraní a techniky. Z tohoto důvodu prakticky neexistují dva stejné kusy, a proto je také nemohou Marťané vybavit složitějšími zbraněmi. Jejich nezastavitelnost, rychlost, brutalita, ale hlavě množství na bojišti stejně většinou stačí. Jediný způsob, jak Spidera vyřadit, je ho rozstřílet na kousky z nějaké větší ráže, což je však se zbraněmi roku 1913 prakticky neproveditelné. Nepřímo je tu ale možnost Spidera zneškodnit, a to zabitím jeho Volavky. Bohužel tyhle ohromné stroje mají mnohem větší dostřel než cokoli lidského a mají krom silného pancéřování i energetický štít, aby co nejlépe ochránily pilota. Přesto k několika zabitím Volavek došlo, a to pomocí masivních podzemních výbuchů a soustředěné palby victicitových zbraní.

Stavba Spidera z této vystřihovánky je jednoduchá až středně obtížná a je k ní zapotřebí krom vytištěného modelu ještě:

• vázací drát 1.2 mm a 0.8 mm (je nutný – jsou z něj nohy modelu),
• kus špejle, případně kratší drát 1.8mm (drát je na namotávání pružin),
• špejle na rozřezání na klouby,
• vteřinové lepidlo (osvědčilo se gelové) na lepení kovu k papíru,
• lepidlo na papír,
• kleště,
• pinzeta,
• nůž na papír/koberec / skalpel,
• jelikož model obsahuje spoustu kruhových dílů, vyplatí se sehnat si řezací kružítko.

A samozřejmě model, který je ke stažení zde. [PDF]

Ke stavbě

Opět jsem se snažil, aby návodná kresba co nejvíc popisovala stavbu, ale přesto tu mám pár poznámek.
Je vyzkoušeno, že díly do sebe pasují, ale některé je třeba lepit „na tupo“, případně přímo na model. Pokud se chcete namotivovat nějakým dílčím úspěchem, začněte u hlavy. Platí tu dvakrát měř, jednou lep, ale její konstrukce je velice jednoduchá a výsledek efektní.

1. Nejdřív slepte podlahu ze dvou dílů h1 a h2 a doplňte díl h3, který bude sloužit jako úchyt pro vše ostatní.
2. Díly, ze kterých se hlava skládá, si jemně naohybáte, aby se lépe lepily, a následně postupně lepíte konci na h3 a přes sebe. Jsou dělané tak, aby šly přes sebe a tvořily jakési lamely. Díly jsou ve vystřihovánce před vystřižením z archu umístěny a natočené tak, jak mají být reálně nalepeny. To, jak mají jít přes sebe, je vidět na návodné kresbě.
3. Díly h6 a h12 lze ohnout tak, aby šly přilepit k podlážce zevnitř stroje „na tupo“. Hlava je pak kompaktní.
4. Slepené díly h2 a h4 se lepí přímo zespoda na hlavu, jakmile je vše zaschlé, aby se neodlepilo nic, co je na ní. Jejich konce přitlačte při lepení trochu k sobě tak, aby se jeden z nich vypoukl nahoru a druhý dolů.
5. Můžete na hlavu rovnou nalepit díly b18, b19 a b20. Tyhle díly se opět lepí „na tupo“ a někam do těžiště hlavy. Díl b20 lze před lepením trochu šikmo seříznout a hlavu tak naklonit požadovaným směrem – dolu / nahoru / doprava…

Při lepení těla by neměl nastat žádný velký problém, pouze si uvědomte, že na dílech b7, b5 a b11 budou nohy pověšené pomocí drátu, a tak v nich musí být šídlem či vrtačkou udělány díry v místech, kde se noha napojuje. Umístění je vidět na schematické kresbě nohy s návodem pro dráty. Nalepené díly se pak už propichují o poznání hůře.
Segmenty musí být natočeny tak, aby díly b7 a b11 byly pod sebou!

Konstrukce nohou sice vypadá složitě, ale prakticky je velmi jednoduchá, stačí být opatrný a pečlivý.

1. Největší problém může nastat u lepení kloubu do n4 a n8. Pokud neplánujete s Marťanem přímo chodit, spojte jeho kolena prostě napevno.
2. Pokud uděláte koleno pohyblivé, noha bude držet pohromadě hlavně na pístu r2, který je napevno vlepený v n4 a nedovolí n8 vyloženě prudké pohyby.
3. Další obětí na oltáři stability je pak nepohyblivé chodidlo. To je pevně spojeno s n8 pomocí dvou drátů, které tvoří velkou část nohy a jsou uchyceny vteřiňákem na osmi místech.
4. Díly r2 a r1 jsou napevno vlepeny v n1.

Pár fotek z lepení