RECENZE: Michaela Merglová, Prokletá věž

Článek od: Monika Riesová - 16.10.2020

Tohle mi ve vodách české fantasy literatury docela chybělo. Čistokrevný sword and sorcery román (jinak též fantasy meče a magie, chcete-li to hezky česky). Někdy prostě není nálada a chuť na komplikované světy a mnohasvazkové ságy plné nevyslovitelných jmen, zamotaných vztahů a ještě zamotanějšího děje, kdy už v půlce zapomenete, kdo je kdo a kdo koho podrazil/okradl/svedl. Zvlášť pokud autor po několika dílech usoudí, že do dalšího pokračování se mu nechce, takže konec je v nedohlednu. Nic takového, hezky mi dejte sympatického hrdinu, pár záporáků (ať se hrdina moc nenudí), k tomu jiskřící magii a samozřejmě lákavý cíl, za kterým se všichni poženou. Když se přisypou nějaké ty emoce v podobě lásky či přátelství a inteligentní humor a vše se vejde do jednoho svazku, budu nadmíru spokojená a knihu si užiju. A přesně toto nabízí Prokletá věž Michaely Merglové.

Michaela Merglová svůj nesporný talent ukázala už v několika úspěšných povídkách a také ve svém knižním debutu s názvem Píseň oceli (vydalo nakladatelství Epocha v roce 2019).

Autorka vás bez dlouhých úvodů zavede do přístavu a doků, kde to páchne rybinou, nekalostí a zločinem. Místnímu zlodějskému podsvětí nastávají s nástupem nového vládce neveselé časy. A tak Lovka, Myšín a Kubrún usoudí, že je třeba změnit působiště. Jenže na to potřebují peníze, přesněji řečeno velkou hromadu peněz, kterou pochopitelně nemají. Vymyslí tedy neskutečně riskantní a odvážný podnik – ⁠ukrást poklad čaroděje Marduka, který se údajně ukrývá v temnými pověstmi opředené věži nedaleko přístavu. K dosažení cíle jim má pomoci Lišák, nejlepší zloděj všech dob a jejich bývalý kumpán, kterého potřebují dostat z vězení. Jenže brzy zjistí, že do tajuplné věže se nevydali sami. Navíc neblaze proslulá věž má v záloze také pár triků a pastí, které tam zanechal její pán.

Autorce se podařilo namíchat velmi příjemnou směs akce, napětí a humoru, což dělá knihu neuvěřitelně čtivou. Vypráví lehce, s hrdiny se moc nemazlí, často je bezostyšně potopí do zkalených vod magických nástrah, aby je v momentě, kdy se z nich horko těžko vypotácí, poslala do dalšího boje na život a na smrt.

Merglová také sází na sympatičnost svých postav, a to zcela právem. Všechny se trochu plácají v bahnu své minulosti, což je nutně ovlivňuje v budoucím jednání. Autorka vám však jejich dávná trápení a prožité křivdy odhaluje postupně, čímž zvyšuje míru napětí. Hlavní ženská hrdinka, Lovka, se jen tak něčeho nezalekne a zároveň se snaží nepustit si minulost příliš k tělu. A navíc je zrzka (což sice není povahový rys, leč pro zrzavé hrdinky mám prostě slabost). Lišák je zase přesně ten typ svým způsobem komplikovaného hrdiny, kterého čtenáři chtě nechtě milují. Na první pohled frajírek, co nevynechá jedinou příležitost, jak si polepšit, ale ve skrytu duše je to správňák skrz naskrz. Umí si poradit i v těch nejzapeklitějších situacích a jeho vztah k Lovce... to je přesně to, co dodává příběhu šťávu v momentech, kdy je autorka nechá chvíli vydechnout.

Sympaticky nesympatická je i tlupa záporáků. Jejich pohonem je tužba po moci a bohatství a jejich cesta k cíli je dlážděná mrtvolami a přízemní zradou. Ovšem i přesto je snadné si je oblíbit, protože autorka jejich interakce velmi dovedně odlehčila humorem. Někdy jednoduchými prvoplánovými vtípky, jindy pěknou jízlivostí. Jejich pokusy přechytračit ostatní často hraničí až s absurditou, ale kde je magie, je reálné téměř cokoli, takže to vůbec nepůsobí nemístně.

Prostředí přístavních zlodějíčků, podvratných živlů a mordýřů je vykresleno velmi autenticky a atmosféra příběhu vás vcucne hned na první dobrou. Zápletka jako taková sice není bůhvíjak originální, ale stavba děje je povedená a příběh sviští jedna báseň. Autorka si v mezičase užívá i lehké melodrama v podobě vztahů mezi postavami, ale zas ne příliš, a tak kostra příběhu přece jen spočívá v parádní sword and sorcery jízdě, kterou si zkrátka užijete.

Čím jsem starší, tím jsem jako čtenář náročnější a musím říct, že Prokletá věž mě nadchla. Uspokojila mou touhu po nenáročném, zábavném fantasy příběhu s přiměřenou dávkou krvelačné akce, s inteligentními a sympatickými hrdiny a dostatečnou dávkou humoru navrch. To je prostě kombinace, se kterou si jen tak někdo neporadí, ale Michaela Merglová to zvládla na jedničku. Kdybychom v Sardenu bodovali, je to devět bodů z deseti (jeden bod mínus za tu lacině působící ženštinu na obálce!).

Prokletá věž
Michaela Merglová

Nakladatelství: Epocha
Rok vydání: 2020
Ilustrace na obálce: Žaneta Kortusová
Počet stran: 464
Cena: 299 Kč

Přidat komentář