RECENZE: Andrzej Sapkowski, Zmije

Článek od: Filip Roháč - 13.01.2021

Ve čtvrtém století před Kristem přišli do Afghánistánu válka a Alexandr. Měl ústa plná sjednocení světa, ale šlo mu o nerosty. V devatenáctém století přišli do Afghánistánu válka a šejtanovi psi. Měli ústa plná civilizovanosti, ale šlo jim o nerosty. V osmdesátých letech dvacátého století přišli do Afghánistánu válka a šuraví. Taky měli v ústech lásku a v očích drahokamy. V roce 2010… Krucinál, kdy naposledy do Afghánistánu válka nepřišla?

Jsem čtenář-insomniak. Čtu, protože nemohu usnout. Asi proto většinu knih nesnáším – a tím spíš takové, které jsou plné jmen a cizích výrazů, takže nakonec vlastně nevíte, jestli jsou psané česky, rusky, polsky, nebo arabsky. Nebo ještě hůř v armádních zkratkách.
Zmije (a ještě teda Mechanický pomeranč) je v tomhle ohledu výjimkou. Na prvních dvaceti stranách je problém se vůbec zorientovat a čtenář netuší, co se děje, natožpak kdy a kde. Může se zdát, že jestliže jste nesloužili v Rudé armádě, jste prostě ztraceni a knihu můžete rovnou zahodit. Není tomu tak. Sám jsem pacifista, o válce něco málo vím leda ze středoškolského paření Counter-Strike, a přesto mne Zmije okamžitě chytila a nepustila. Pro naprosto zmatené je na konci naštěstí „Afghánský slovníček“.
Děj se točí okolo jediné věci, která je ve střední Asii stálicí. Okolo války. Sledujeme Pavla Levarta, sovětského Poláka a zkušeného válečníka, který může a nutně nemusí disponovat nadpřirozenými schopnostmi. Když se jedna vcelku rutinní obranná akce zničehonic těžce podělá, je od svých dlouholetých přátel převelen na (v rámci možností) klidnou základnu Solověj, kde se střílí maximálně jednou za dva dny. Solovějská nuda však není úplně tím, čím se zdá. Levart na svém průzkumu narazí na soutěsku, kde se ukrývá zlatá zmije. Zmije, která může a nutně nemusí disponovat nadpřirozenými schopnostmi.
Sapkowski se však nedrží pouze invaze Sovětů (v jazyce darí „šuravích“). Prokousává se dál do minulosti, k britským výpadům, a dokonce k Alexandru Makedonskému, který zemi plnou nerostného bohatství též „navštívil“. Co víc, proplétá jednotlivé útoky dohromady, čímž vytváří vcelku komplexní obraz kdysi bohaté země, kterou se snažil kdekdo vyrabovat. U Sapkowského lze předpokládat až pedantskou historickou a zeměpisnou přesnost. Už u Husitské trilogie dokázal, že kvůli padesáti stranám historického románu se v odborných a dobových materiálech dokáže nimrat celé měsíce.
O Afghánistán však ve výsledku nejde tolik jako o samotné zabíjení. Na tomto místě třeba dodat, že knihu nenapsal Štěpán Kopřiva ani Erich Maria Remarque, nýbrž Andrzej Sapkowski, jenž má akci a brutalitu sice vcelku rád, avšak nevyžívá se v jejich krutosti ani jimi není nijak zvlášť fascinovaný. Vojna není kojná, na bojišti se umírá po stovkách, ale depresivní nám to připadá jenom chvilku – než si na zkázu tak nějak zvykneme. Svým hnusem Zmije uspokojí jak zapřísáhlého pacifistu, tak dlouholeté Kulhánkovy fanoušky. Je skvělá hlavně v tom, že ji klidně lze číst jako rodokapsovou beletrii i jako válečnou literaturu. Sapkowski nechává čtenáře, aby si sám určil, co prožije a co si odnese. Nevnucuje nikomu svůj názor, stejně jako nikomu tentokrát nevnucuje fantastičnost.
Tak – Zmije je teoreticky fantasy, ale kouzel se v ní objeví, co by se za nehet vešlo. Mnohem častější je užívání drog, takže se pro magii nabízí mnohem realističtější vysvětlení, než jsme zvyklí třeba ze Sapkowského nejslavnějšího díla, Zaklínače.
A když už jsme u žánrů – Zmije není román. Má sice kýžený rozsah, dokonce obsahuje přehršel postav, ale ve své podstatě je to jen delší povídka nebo novelka. Dalo by se říci „jednohubka“, kdyby to ovšem neznamenalo, že se dá číst pouze jednou. Naopak. Zůstává po ní hořká pachuť a pocit, že by se měla přelouskat alespoň dvakrát, ne-li čtyřikrát. Je jako akční film v jiném jazyce, na jehož konci zjistíte, že jste si mohli zapnout titulky, a chcete si ho projet ještě jednou. Pak si ale uvědomíte, že skutečně pochopit ho můžete až po třetím shlédnutí. A tak to jde dál a dál.
Zmije je skvělá „povídka“. Je to jen malý příspěvek do celých knihoven válečné literatury, ale ničím si nezadá ani se stoletím osvědčenými klasiky. Nabízí nový rozměr, jejž trocha mysticismu pouze doplňuje. Užijí si ji jak Sapkowského dlouholetí fanoušci, tak historikové, geografové, armádní znalci i postmoderní hipízáci.

 

Autor: Andrzej Sapkowski
Název knihy: Zmije

Autor obálky: Jana Komárková
Nakladatelství: Leonardo
Rok vydání: 2011
Počet stran: 224
Cena: 220 Kč

Komentáře

Ano, už jsem to kdysi kdesi zmiňoval - z těch dvě stě dvaceti stran připadá na vlastní příběh jenom asi třicet, zbytek je zatraceně podrobná encyklopedie afghánsko-sovětské války (plus trrochu i těch předešlých). Takový poměr příběhu a reálií by u kohokoli jiného znamenal naprosto nečitelnou nudu, ale Sapkowski to zmáknul tak, že to čtenář vezme jedním dechem... A ještě mu zůstane po četbě krajně znepokojivý dojem. Klobouk dolů.

Přidat komentář