RECENZE: N. K. Jemisinová, Kamenné nebe

Nedávno tady na Sardenu proběhla vcelku živá diskuze na evidentně nesmrtelné téma objektivita / subjektivita v recenzích. Že s tím hned v té následující (tj. v téhle) recenzi budu tak bojovat, to jsem tedy netušila…

Tentokrát to nebudu zdržovat a rovnou takhle zkraje vám – jasně a zřetelně – řeknu: Zlomená země je skvost. Je to diamant vybroušený s takovou péčí, až oči přecházejí. Tu markeťáckou nálepku na obálce, která hlásá, že jde o „nejúspěšnější fantasy sérii v historii – vítěz ceny Hugo třikrát v řadě“, si prostě zaslouží. Ano, přiznávám – byť s povzdechem – fantasy takovéhle knihy potřebuje, potřebuje je jako sůl. Můžeme se jimi bez obav ohánět, až zase jednou budeme plamenně bránit žánr a navzdory brakistům* jej strkat do těch nejvyšších poliček ke „kvalitní“ beletrii. Tak si to, prosím, koukejte přečíst, ať tu naši drahou fantastiku můžete bránit pořádně.

Tak, to jsme si, myslím, vyjasnili dostatečně.

A teď vám vysvětlím, proč se mi Kamenné nebe nelíbilo. Připravte se na spousty „ale“. (Nebo recenzi rovnou zavřete, to je čistě na vás.)

Pojďme protentokrát přeskočit odstaveček o obsahu, ano? Anotaci si můžete najít dvěma kliknutími a abych vám tady popisovala, jak Essun hledá Nassun, jak se konečně dozvíme víc o kamenožravcích a jak jde zase jednou o záchranu světa… to by bylo poněkud zbytečné.

Co je na Zlomené zemi nejvíc dechberoucí, to je svět. Bohové, jak úžasně vystavěný, promyšlený svět! Na to jsem bezpochyby pěla chválu už v recenzích na první i druhý díl, ale podíváme-li se na trilogii jako celek, nelze to nezmínit znovu. Orogenie, kamenožravci, období, „rasy“, společenské kasty… neexistuje nic, co by Jemisinová při tvorbě světa nevzala v úvahu. A tak dokonale to všechno zapadá. Ale… (ano, už je to tady). Z nějakého důvodu pro mě bylo nesmírně těžké si to představit. Všechny ty zcela jistě bombastické scenérie v zaniklém městě a v Jádru – jako by ztratily hloubku. Kam se poděla? Může za to jazyk? Možná. Všechno bylo najednou ploché, ploché…

Příběh. Silný? Emocionální? No sakra. Jak by ne. Vždyť nejde o nic jiného, jak už to tak bývá, než o život a smrt, o hledání, o matku a dceru, o genocidu a zatracenou lidskou omezenost a krutost. Tak kde ty emoce jsou? Proč se ke mně žádná nedostane a proč to všechno vnímám spíš jako odtažitý popis událostí? Může za to jazyk? Možná. Vím, že postavy trpí a že už jsou ze vší té bolesti otupělé… ale to mě nepřiměje trpět s nimi. Přežije Essun? Přežije Nassun? Pokrčím rameny a jde se dál. Všechno je jak pokryté tím všudypřítomným popílkem (aluze na McCarthyho Cestu?); příliš hluboko, než aby se k tomu dalo dostat. Chybí mi tam naděje. Protože i když se podaří přitáhnout Lunu zpět, co to bude znamenat? Pro aktuální postavy skoro nic. Tak proč se snažit?

Střízlivost jazyka je evidentně záměr. To je ta novota ve fantasy, která se opěvuje. Syrovost, bezútěšnost, slova sekaná do kamene jedno za druhým. A ať sekáte, jak hluboko chcete, tnout do živého se vám nepodaří. Nebo jsem bezcitný parchant a vy u toho pláčete, to je samozřejmě taky možnost.

„Ve fantasy vrcholí napětí mezi romantickou citovostí a racionalismem naprostým vítězstvím citu.“** napsal Ondřej Neff pro Slovník české literární fantastiky a science fiction (a bylo to to jediné, co o fantasy v téhle studii řekl). A my se tomu můžeme dneska smát a polemizovat s tím až do soudného dne – a oprávněně – ale zrnko pravdy v tom asi bude. A Jemisinová na tohle zrnko kašle. Nebo ho spíš schovala do vrstvy popílku tak tlusté, že prohrabat se k němu je prakticky nemožné. A já už jsem taková – hrdinský patos, velká gesta a činy, citová rozervanost v duchu chmurného romantismu, to je moje. Ve Zlomené zemi nic takového není. A to mi chybí.

Ale jak říkám – je to téměř geniální dílo a všechny ty ceny si právem zaslouží. To, že nějaký fantasy staromilec, kterému někdo omylem dal právo o tom psát, brečí, jak ho to nebaví a že mu to prostě nestačí – na to neberte ohled. To jen, že napsat „objektivní“ recenzi na Kamenné nebe by mi vystačilo na jeden krátký odstaveček – a co odstaveček, jednu větu!

N. K. Jemisinová, Kamenné nebe (Zlomená země: svazek třetí)
Překlad: Roman Tilcer
Vydání: 2020
Nakladatelství: Host
Stran: 391
Cena: 399 Kč

*lidem, kteří SFFH jako celek označují za brak©
** NEFF, Ondřej: Pět etap české fantastiky, in ADAMOVIČ, Ivan (1995): Slovník české literární fantastiky a science fiction, Praha: R3, s. 22.