N. K. Jeminisová

Nedávno tady na Sardenu proběhla vcelku živá diskuze na evidentně nesmrtelné téma objektivita / subjektivita v recenzích. Že s tím hned v té následující (tj. v téhle) recenzi budu tak bojovat, to jsem tedy netušila…

Občasník by měl vycházet aspoň občas...

„Tvorba N. K. Jemisinové je součástí pomalé, ale zásadní změny ve sci-fi a fantasy.“ (The Guardian). „Nejúspěšnější fantasy série v historii – vítěz ceny Hugo třikrát v řadě“ (vydavatel). Taková prohlášení, která na vás křičí z obálky, zaujmou pozornost, že? Nejspíš si jakožto fanoušek fantastické literatury uvědomíte, že pokud váš oblíbený žánr prochází změnou, asi byste u toho měli být. A tak knihu otevřete…

Hned při prvním pohledu na červencovou XB-1 mi něco říkalo, že bude stát za to. Jednak se konečně povedlo trefit se do esteticky přijatelných barev a ilustrace Martina Zhoufa patří k těm nejlepším v tomto roce (což je samozřejmě čistě subjektivní záležitost), ale hlavně tituly zahraničních povídek vzbudily neutuchající zvědavost. Měly na mě zkrátka stejný účinek jako titulky “Rytmu života” na moji babičku.