RECENZE: Matěj Dadák, Lovci švábů

„Šváb, nic netuše, vleze do domečku a až příliš pozdě zjistí, že tam není sám a že to, co voní, není samička, ale chemicky vyrobený atraktant. Chce se otočit a utéct, ale nemůže, protože nožičky má přilepené k podlaze. Uhyne tam, uvnitř pasti. Což je nesporná výhoda této metody hubení – nemusíme sbírat mrtvé šváby po příbytku.“

Takto začínají Lovci Švábů, dystopický román herce a scénáristy Matěje Dadáka. Držitel nominace na cenu Magnesia Litera v kategorii objev roku (Horowitz) se tu vydává do nepříliš vzdálené budoucnosti, aby prozkoumal dopad vyeskalovaných geopolitických konfliktů na jedince uvězněné na hranici dvou států, společenského rozvratu a anarchie. Na pozadí několika propletených osudů kontempluje nad příčinami a důsledky lidské frustrace, vzteku a násilí a skrze pohledy různých protagonistů vypovídá o drobných zlech a dobrech, které v nás číhají.

A dělá to zatraceně dobře! S hutným apokalyptickým nádechem jako bonus.

„Sen o národním sebeurčení se rozplynul spolu s hranicemi, protože národ existuje jen v kontextu ostatních národů, jen pokud je uznán těmi okolními národy, jinak zanikne. A když zanikne, zůstane jen noční můra, periodicky strašící i další a další generace, které zapomenou, že takové národy, takové státy, takoví lidé vůbec v Evropě existovali. Vzpomínají si jen na to trauma. Na tu černou díru, která postupuje až do přítomnosti. A vzpomínají si na to někde v cizí zemi. Ponížení. Bez kořenů. Bez budoucnosti. Bez paměti. Jen se vzpomínkami na něco, co nikdy pořádně nepoznali.“

Najít a zneškodnit Švába. Goran s týmem překračují hranice a začínají pátrání, při kterém neváhají použít nejdrastičtějších prostředků. Venku není bezpečno. Ve městě eskalují nepokoje a na těžební plošinu přijíždí pořád víc nádeníků z celé rozpadající se Evropy. Tereza, uvězněná v toxickém vztahu na opevněném statku se svým o čtyřicet let starším mužem, záhady obestřeným Edou, se v baru poznává s jedním z nich: s Nikolou, mladým Makedoncem, který ji okamžitě uhrane. I on ale, zdá se, něco skrývá. Podobně jako Valter, Edův „věrný pomocník“, který má po domě podezřele moc tajných kukátek.

Komu věřit? Kdo je ten správný? Kdo nepřítel? A co se vlastně stalo v Babylónu?

Dadák vyvolává jednu otázku za druhou, přičemž nás nutí pochybovat nejen o morálnosti svých hrdinů, ale i o síle vlastních přesvědčení. Nejde totiž o únikovou četbu, ale o komentář na aktuální společnost. Budoucnost deglobalizovaného, postpandemického světa, rozpad Evropy, uzavření hranic, vrchol uprchlické krize a exploze světových konfliktů. Svět šedivý a bezútěšný, bez příslibu zářnějších zítřků. Svět, který místy děsivě připomíná ten ve zprávách. A jestli se v něm nějaká naděje skrývá, je jí poskrovnu. Spíš si ji budeme muset najít sami.

Tomu napomáhá naturalistický styl vypravování protkaný barvitými přirovnáními („…otočí hlavy jako omámené krávy na mlaskavý zvuk dlouhých gumových rukavic, co si navléká laskavý strýček inseminátor.“). V Lovcích švábů nehledejte laserové pušky ani všudypřítomné oči velkého bratra, ale surové vykreslení možných zítřků. Svět v rozpadu, jehož zdevastovanost (a její příčiny) je nám předkládána postupně, v průběhu děje. Čtenář tak dlouho neví, co přesně se děje, což podtrhává pocit nejistoty a chaosu, který se dílem vine jak utahující se smyčka. Touha odhalit všechny záhady a konspirace nás navíc nutí nepřestávat otáčet stránky.

Délka a obsáhlost odstavců mě sice zprvu vyděsila, ale díky poutavosti, úsečným větám a spádu se četly překvapivě svižně. Dadák navíc v jednom dokáže sfouknout budování světa i charakterů naráz a díky bohatým introspekcím máme možnost poznat všech pět protagonistů do patřičné hloubky. Kapitoly jsou krátké a díky neustálému střídání postav si udržují švih a napětí. Změny úhlů pohledu nám navíc odkrývají skryté vztahy, touhy a záště.

A my jen čekáme, až to všechno vybuchne!

Rychlé střídání prostředí a dějových linek však může čtenáře i zmást. Především pokud knihu odložíte a vrátíte se k ní obden, děravé hlavy (jako já) snadno zapomenou, kde se kdo právě nachází a cože a proč tam vlastně dělá. Knihu ale klidně zhltnete i za den (i se zatajeným dechem) a s něčím takovým si pak nemusíte lámat hlavy.

„Násilí mu nedělá dobře. I když se ho dopustil a dopouští, i když ho připouští a přikazuje, neschvaluje je a nikdy si na ně nezvykne. Tam, odkud pochází, trvá násilí už hrubě přes sto let. S krátkými přestávkami, ovšem. Nikdo si ale na násilí nikdy nezvykl. Ani neotupěl. To jsou lži. Šokuje nás to vždycky úplně stejně. Úplně stejně jako poprvé. Jenom příbuzných má člověk omezený počet. To ale nijak neomezuje žal. To nijak neomezuje truchlení. To nijak neomezuje touhu po pomstě. Odplatě. Satisfakci. A snad i odpuštění.“

Lovci švábů jsou knihou násilnou a ponurou. Čerpá z tragické evropské historie a současných katastrofických událostí a rozhodně v ní nenajdete příliš optimismu. Určitě bych ji nedoporučil čtenářům oddechové literatury, kteří lační po silných protagonistkách, jež bez ztráty korunky rozdrtí každého patriarchu, či po ctnostných mužích statečně nasazujících život za svou vlast. Je to kniha o nepříjemných tématech, o lidské špíně, o vnitřních rozporech, zoufalství a hnusu, který v dobách anarchie a války vyvěrá na povrch.

A pokud jste proti pesimismu obrnění, je to kniha, která rozhodně stojí za přečtení.

Jak píše Matěj Dadák:

„Není před kým se obhajovat, není před kým se stydět. Svět usnul, Bůh taky, nebo – a to je pravděpodobnější – Bůh není. Vůbec nikdy nebyl. A nikdo se nedívá.“

Autor: Matěj Dadák
Název: Lovci švábů
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2022
Vazba: pevná bez přebalu
Počet stran: 231
Cena: 349 Kč