RECENZE: Lovci monster - Fantom, editoři Martin Fajkus a Jakub Mařík

„Jsem členem přísně tajné skupiny Lovců, která na našem území likviduje monstra.“ „Žádný monstrum jsem nikdy neviděl.“ „Jsme ve své práci opravdu dobří.“ (str. 253)

Když je čtenář fanouškem nějaké knižní série, přijde dřív nebo později chvíle, kdy si přeje, aby jeho oblíbený autor  (případně autoři, pokud jde o sdílené světy jako J. F. K. či Kladivo na čaroděje) vydal sbírku povídek ze svého universa. Pokud má to štěstí a je šéfredaktorem jednoho z nejčtenějších žánrových časopisů ve své zemi a má ještě větší štěstí a podaří se mu ukecat svého oblíbeného autora, aby svolil k tomu, že se povídkový sborník z jeho světa vydá v rodné vlasti dotyčného šéfredaktora. Myslím, že to je věc, která by mnohým fanouškům mnohých sérií ke štěstí bohatě stačila, ale jsou tací, kteří netroškaří a jdou ještě o krůček dál. K těm patří Martin Fajkus, který nejen že oslovil Larryho Correiu, aby svolil k vytvoření povídkové antologie ze svého univerza, ale dokonce se mu podařilo autora Lovců monster S.R.O. přesvědčit, že by se povídky měly odehrávat u nás v České republice. Jak píše Karel Doležal ve své povídce Sladké sny: „Přístup Čechů k monstrům je jasný. Mrkněte na libovolnou pohádku. Z čertů mají všichni prdel, bludičky mají mindráky, že je všichni považují za shnilé pařezy, a rusalky šly podle Čapka k baletu.“ (str. 165) Jak je vidět z výše uvedeného citátu, Martinův požadavek měl svou logiku a když slíbil, že osloví ty nejlepší a nejšílenější z českých autorů, dostal od otce Lovců monster S.R.O. svolení. K ruce si jako spolueditora přizval Jakuba Maříka, který pro Fantom Print tuto sérii z angličtiny překládá. Společně pak oslovili sedm autorů a dvě autorky, aby přiložili ruku k dílu. O tom, proč byly k práci na této unikátní antologii přizváni právě Sněgoňová, Merglová, Kotleta, Paytok, Fuchs, Doležal, Hoza a Drescher, pojednává vtipná předmluva Martina Fajkuse, ale i medailonky autorů jednotlivých povídek. Přestože editor v předmluvě vysvětluje, že redakční tým ostravského nakladatelství Fantom hraje v povídkách stěžejní roli, ne vždy je tomu tak a je to vlastně dobře. Kdyby se všechny povídky měly odehrávat pouze ve Slezsku a monstra by měli hubit jen členové redakce Fantom Printu, nebylo by to ono. Naštěstí si toho byli oba editoři vědomi a nechali autorům dost prostoru k seberealizaci, a ti toho bezezbytku využili. Díky tomu se v povídkách setkáme nejen s Liborem, Alexandrou, Martinem a Petrou, ale i s dalšími týmy Lovců, které se vedení Fantomu zodpovídají, a navštívíme s nimi nejen Frýdecko-místecký region, ale třeba také Brno, Šluknovský výběžek, Orlické hory, Jilemnici a další krásná místa naší spanilé vlasti. Někteří autoři hrají na vážnější notu, jiní pojali své příběhy jako akční splatterpunkovou taškařici. Modus operandi je však u většiny povídek stejný. Vyskytne se problém, Lovci se pokusí vypátrat, jaká potvora za tím stojí, a ve finále strašidlo eliminují.

Otvíráku se ujal sám otec zakladatel. Zápletka o tom, kterak americký Lovec nahání po naší stověžaté matičce neprůstřelného a tím pádem takřka nesmrtelného hajzla působí jako součást většího celku, ne jako samostatná povídka. A přestože se odehrává v Praze a je holdem českému křišťálu, vzbuzuje pocit, že byla šitá horkou jehlou. Navíc je na ní dost poznat, že Correia navštívil Prahu pouze jednou a zdejší reálie moc nezná. Přesto se u ní čtenář nudit nebude.

Navazuje Alex Dreschler povídkou Vodník. Nejprofláknutější české strašidlo je v jeho podání natolik sofistikované a odkazy na Erbenovu Kytici natolik zřejmé, že tuto povídku nikdo jiný, než rodák z rázovitého Ostravska napsat nemohl. Navíc se mu podařilo pěkně vysvětlit, jak vlastně Lovci fungují. Od nynějška si termín TEFLON budete spojovat více s nimi, než s pánvemi od Tescomy.

O tom, že monster jsou plné mateřské školy, ví dost Kristýna Sněgoňová. Ale svou komorní povídku Brněnský drak věnovala úplně jiným monstrům, než jsou uřvaní spolužáci jejích dětí. Příběh dvou agentů zrušené pobočky Fantomu čtenářům ukáže moravskou metropoli v trochu jiném světle. A kdo pozná, kterému slavnému milostnému příběhu vzdává autorka poctu, ten si za odměnu může udělat selfíčko před brněnským orlojem.

Jednu z nejlepších povídek této antologie napsal Jakub Mařík. Dalo se očekávat, že někdo, kdo překládá Lovce od jejich druhého dílu, musí mít Correiův styl v malíku a povídka Jak se do lesa volá… prostě nemůže zklamat žádného fanouška série. Tady najdete vážně všechno, zběsilou akci, vtipné popkulturní narážky, hejkaly a jako bonus nejdrsnější finskou metalovou kapelu.

Karla Doležala katapultoval mezi autory LMF jeho text To má po dědovi! Fanoušek kapely Master's Hammer je známý ujetými příběhy plnými senilních nemrtvých, pošahaných upírů a dalších bizarností. V povídce Sladké sny zase ze sebe vydal to nejlepší a předvedl, že noční můry jsou v jeho podání stejně ujeté jako Lovci, které vyslal do vesničky na půl cesty mezi Pardubicemi a Hradcem Králové.

Jakub Hoza se svými příběhy o bývalém státním zabijákovi Strašákovi zařadil mezi nejlepší domácí splatterpunkové autory a jeho povídka Otázka lačnosti a smrti se jim rozhodně vyrovná. Ostatně, bezhlavý rytíř masakrující lokální mafiány je monstrem, které se do mixu Kmotra a Kill Billa náramně hodí.

Jiří Pavlovský je nejen renesanční a velice sečtělý muž, ale také autor dnes již kultovní urban fantasy série Kladivo na čaroděje. Není proto divu, že je jeho Procházka parkem spíše vtipnou dekonstrukcí toho, čím se Lovci S.R.O. stali. "Proč ne já? Jaký je rozdíl mezi mnou a lidmi z akčního týmu?" "Svaly? Bojové zkušenosti? Charisma? Sexuální přitažlivost?" (str. 272) Jeho Theodor je prostě pravým opakem osvalených borců, a přesto je to právě on, kdo chytne za koule nejen bludičky.

Druhou růží mezi trním je Michaela Merglová, která se spolu s Martinem Paytokem řadí k vášnivým fanouškům série. Svou znalost Correiova díla zúročili ve dvojici na sebe navazujících povídek. Zatímco Barák za všechny prachy těží nejen z v našich končinách populárních vyprávěnkách o skřítcích hospodáříčcích, povídka Jak zacházet se strašidly krásně ukazuje, že skladiště Státní regulační služby, v němž se shromažďují magické, prokleté a duchům či strašidlům odebrané předměty, může být pro skladníka nebezpečnější víc než bermudský trojúhelník pro zaoceánský parník. S povídkou Jak se do lesa volá… se tento povídkový duet řadí k tomu nejlepšímu, co Lovci monster - Fantom přináší.

Oskar Fuchs v povídce Hraničník nahlíží celý konflikt mezi Lovci a monstry nikoliv optikou protřelých zabijáků, ale naopak pohledem jednoho z monster. Trošku melancholicky laděný příběh znovu přivádí na scénu členy ostravského Fantomu a ukazuje stejně jako Brněnský drak, že Lovci monster nemusí být nutně jen brutální řezničinou.

Poslední, nikoli však nejslabší povídkou, přispěl do tohoto svazku jesenický Mauglí František Kotleta. V souladu s přírodou jeho stejnojmenná povídka je, nicméně jak už je u oblíbeného bruntálského řezníka zvykem, nejde ani tak o baladickou selanku z našich luhů a hájů, jako spíš o originální poctu slasher hororům Sama Raimiho a Toba Hoopera.

Martinu Fajkusovi a Jakubu Maříkovi se s antologií Lovci monster - Fantom povedl husarský kousek. Díky nim a elitní jednotce tuzemských žánrových autorů v ní čeští čtenáři získali originální a perfektně vyváženou knihu povídek ze světa Lovců monster zasazených do našeho prostředí. Larry Coreia může být spokojen, neboť mu čeští autoři ostudu rozhodně neudělali. A zahraniční fanoušci nám mají co závidět. Já jen dodám, že si tuhle knihu užijí nejen fanoušci Lovců monster S.R.O.

Lovci monster - Fantom
Editoři: M. Fajkus a J. Mařík

Antologie
Žánr: urban fantasy, akční fatasy
Vydal: Fantom Print
Obálka: Petr Wiilert
Rok vydání: 2023
Počet stran:
Cena: 499 Kč