Sbírka černých básní třiadvaceti současných českých a slovenských autorů, kterou sestavila matadorka tuzemského hororu Kristina Haidingerová a Zdeněk „Zelda“ Záleský, jeden ze zakladatelů hnutí Infernalismus.
Antologie Kronika smrti, která vyšla v listopadu 2024 v nakladatelství Golden Dog, si vytyčila nesnadný úkol, seznámit tuzemské čtenáře s tvorbou nejen českých, ale i slovenských autorů. Povídky sestavil slovenský spisovatel Radoslav Kozák. Vzniklo třináct rozličných textů od čtrnácti spisovatelů (jedna z povídek je psaná duem autorů), které různým způsobem nakládají s motivem smrti.
Město. Domov, zároveň nebezpečí. Tajuplný spletenec nesourodých ulic a útočiště pochybných existencí. Představivost nám dává bezbřehé možnosti vnímat a budovat města dle vlastní fantazie (alespoň na papíře), bylo by proto zvláštní – možná až divné – kdyby toho v mysteriózně-fantastických povídkách nebylo využito.
Martinu Fajkusovi a Jakubu Maříkovi se s antologií Lovci monster - Fantom povedl husarský kousek. Díky nim a elitní jednotce tuzemských žánrových autorů v ní čeští čtenáři získali originální a perfektně vyváženou knihu povídek ze světa Lovců monster zasazených do našeho prostředí.
Není Bureš jako Bureš aneb tohohle agenta fantastiky budete milovat. Kladenský rodák Roman Bureš vlastně nikdy psát nechtěl. Mnohem raději se věnoval cestování, bojovým sportům a své rodině.
Fantazie je prý nekonečná. Čtenáři beletrie často říkají, že do knih utíkají před nástrahami soudobého světa. Velmi populární je v tomto směru fantasy, sci-fi a hororová literatura. Ale fantastická literatura může sloužit nejen jako únik, nýbrž i trefně glosovat současnou situaci.
Sedm próz Ondřeje Neffa a jeho knihy lapidárně zvané Hu! se hodně často odehrává pod kopulí lunárního habitatu Arkádie, který je tady „u nás“ v realitě jen vysněnou hudbou budoucnosti. Příběhy o rozsahu takřka čtyř set padesáti stran propojuje desetiletími osvědčená dvojice Jakuba Nedomého a Kazika Pruse, kteří v nich často fungují jako detektivové.
Když v roce 2005 proběhla anketa o největšího Čecha, Johann Gregor Mendel se umístil na 54. místě. Nechybělo ale málo a otec genetiky málem upadl v zapomnění. Naštěstí se tomu nestalo a právě v roce 2022 si připomínáme 200 let od jeho narození. Nevím, jak ve zbytku republiky, ale v Brně na vás na každém rohu číhá hrášek, všichni chodí v zelené a hráškový krém se stal pro letošek specialitou, kvůli které se sem sjíždějí lidé z celého světa.
Smrť nás sprevádza celým životom. Niekto umiera, niekto sa rodí. No nielen smrť je obsahom zborníka Umrlčí věnec, zloženého z prác starších českých poetov. Je to aj strach, záhady, neznámo a tragédie, čo sa u zbierky hororových básní a balád samozrejme očakáva. Že vám horor a starí básnici nejdú dohromady? Poďte sa sami presvedčiť, že to spojenie je úplne prirodzené a veľmi osobité.
Žena. Slovo, které hýbe světem. Přinejmenším tím mužským. Jen těch podob, které žena má! Žena v množném čísle, žena za pultem, žena osudová (tedy femme fatale), žena tajemná, žena profesionální (jak ví nejlépe Páral). A těch knih, co bylo napsáno! Schválně si zadejte do vyhledávače knihovny slova „žena se“. Vyplivne to knihy jako Žena se závojem, Žena se nikdy nevzdává, Žena se špatnou pověstí a v neposlední řadě i Žena se nedá loupat jako banán. No, a pak je tu Žena se lvem.
Výlučně ženská antologie povídek z žánru fantasy je vzácný jev, obzvlášť pokud zahrnuje pouze česko-slovenské spisovatelky. Pole fantasy literatury je zkrátka spojováno spíše s muži. Přesto je to pozoruhodné, protože ženy měly odjakživa k nadpřirozenu a fantastice blíže než jejich drahé protějšky. Mnohá náboženství i kultury v sobě nesou pohled na ženu jako na osobu přirozeně inklinující k empatii a schopnostem nahlédnout za oponu věčnosti. Podívejme se, nakolik se autorkám podařilo stát se důstojnými protivníky mužům na poli genderového souboje.
Vážení čtenáři, vyšla nová antologie Ondřeje Jireše, ve které najdete to nejlepší, co se u nás kdy v žánru fantasy urodilo. 17 světů, 17 autorů. A už teď můžete nahlédnout do jednoho z nich prostřednictvím štědré ukázky. Začtěte se do Válečné lsti od Vladimíra Šlechty.
Není pro mě těžší recenzování, než povídková sbírka českých autorů. Většinu z nich znám přinejmenším od vidění a pokud v nich vzbudím pocit ukřivdění, plivnou mi na conu do piva, nebo mi rovnou podrazí nohu, až se budu nad ránem potácet od festivalového baru. A nejhorší je, že pocit ukřivdění nemusí být jen vinou negativního hodnocení. Úplně stačí, že „toho druhého“ jsem chválil víc.