RECENZE: Kronika smrti, antologie

Antologie Kronika smrti, která vyšla v listopadu 2024 v nakladatelství Golden Dog, si vytyčila nesnadný úkol, seznámit tuzemské čtenáře s tvorbou nejen českých, ale i slovenských autorů. Povídky sestavil slovenský spisovatel Radoslav Kozák. Vzniklo třináct rozličných textů od patnácti spisovatelů (jedna z povídek je psaná duem autorů), které různým způsobem nakládají s motivem smrti.

Už úvodní otvírák Kataríny Soyky Ve sklepě je mrtvola pracuje se zdánlivě klasickou hororovou zápletkou o nálezu věkovité mrtvoly uskladněné pod vrstvou uhlí. Poněkud klišoidní motiv zde však velmi rychle získává zcela nový a nečekaný směr a náboj. Povídkou probleskuje příjemně odlehčený černý humor a ženský sarkasmus. Pointa zapůsobila rychle, úderně a překvapivě. Skvělý začátek!

Kousavost Ondřeje Kocába zpočátku kombinuje Záhadu Blair Witch s klasickou pohádkou O perníkové chaloupce, která se však záhy zvrhne v psychedelickou hororovou jízdu. Byť končí poměrně předvídatelně, není to vůbec na škodu. Kocábův styl je doplněn adekvátně působícím smyslem pro plnokrevnou ironii, jež jeho textu dodává přidanou hodnotu. Rozhodně pobavilo!

Ve Smyčce osudu od editora Radoslava Kozáka se dozvíme, jak vám může podivný sen zamíchat se životem. Nebo vám podrazit nohy. Či přehodit přes krk katovskou oprátku. Může za to genetická zatíženost, předurčenost či kletba? Smutek, vztek, zášť a vědomí neodvratné osudovosti tu doslova čiší z každé stránky. Skvělá práce!

Čtvrtý Samorost Petra Bočka vypráví příběh o mladíkovi trpícím amnézií. Jeho stav odstartovala tragédie, ale Pavel Wágner není z těch, kdo by se lehce vzdávali. Zdá se, že mu jeho pozitivní přístup a odhodlání vychází. Prožívá první lásku a v rámci zachování harmonie s přírodou se vydává do chaty, která kdysi patřila jeho rodičům. V lůně panenských lesů, s milovanou přtelkyní, co by se mohlo pokazit? Autor však svému hrdinovi nedá prožít kýženou romantiku, ale rozehraje s ním pěkně brutální šarádu. A kruh se uzavírá. Tohle byla řádná jatka!

Gomenasaj Marka E. Pochy čtenáře zavede na gymnázium, kde sledujeme typického školního outsidera, bojujícího s nenaplněnou láskou. Tento kousek pro mě osobně byl nejslabším z celé antologie. Nesedly mi šablonovitě vystavěné postavy, jednající podle předem daných klišé. Nesou jasný otisk autora, a kdo z čtenářů má z jeho tvorby výrazněji načteno, bude bohužel od prvních stránek vědět, kam příběh Samuela Tkáče směřuje a jak skončí.

Zato Broňa Drtipěst od Nelly Černohorské překvapila neotřelým vypravováním o jedné opravdu nepříjemné a záštiplné sousedce. Civilně pojatý příběh plyne neuvěřitelně svižně, jsou zde výborně popsané charaktery, skvěle zpracovaná rutina zasahujících policistů, vše okořeněné lehkým, příjemným vtipem. Tohle mi sedlo jako prdel na hrnec!

Ivan Kučera a Miroslav Pech společně napsali povídku Surová. Představili čtenáři poměrně klasické téma spisovatele bojujícího s tvůrčím blokem, a hlavně s nedostatkem času způsobeném vytížeností s rodinným životem a péčí o malého synka. Když se mu naskytne příležitost užít si klidu na psaní na slovenské samotě Surová, zdá se to jako dokonalá příležitost.  Ideální dovolená. Jenže něco tady nehraje. K Dominikovi se vrací znepokojivé sny týkající se jeho otce a místa, v němž má odpočívat a psát. Pointa je sice očekávatelná, to jí ale nic neubírá na brutalitě a naturalističnosti. Zatraceně působivé!

Vždyť to jsou jen děti od Martina Štefka je drsným post-apo příběhem o světě, v němž dospělí neexistují. Život bez zákazů, bez zábran, bez pravidel. S krutostí vlastní jen lidským mláďatům. Neuvěřitelně syrové, smutné, melancholické. Tenhle text musí zasáhnout každého, komu uvnitř hrudi bije srdce a není z kamene. Čtenář si může spolu autorem pokládat otázky o tom, jak syny formují vztahy s otci, nebo jaké to může být vyrůstat bez morálky. Filozofický přesah se tu zadírá až pod kůži a nesnesitelně bolí, stejně jako děj vyprávěný očima třináctiletého chlapce. Úžasná práce a rozhodně jedna z nejsilnějších povídek z celé antologie. Chci víc!

Poetické až psychedelické Peklo Andrey Farkašové mě fascinovalo svou tichou, pomalu se rozlézající hrůzou. Lapila mě jako mouchu do pavučiny a já se mohla zmítat, jak jsem chtěla, fascinována a zcela konsternována. Básnický jazyk a arachnofobické peklo vytvořilo neskutečně zajímavou a neotřelou kombinaci. Od této autorky si budu chtít přečíst víc!

Veronika Fiedlerová a její Spolužáci čtenářům nabízejí urban fantasy o vině a neschopnosti odpuštění. Stylisticky i tematicky mi lehce připomněla mou oblíbenou Krev pro rusalku, ovšem jen v rámci podobnosti, nelze zde mluvit o nějakém vykrádání. Autorka tu představuje náš moderní svět, v němž mezi obyčejnými lidmi žijí krvesajové, kožoměnci, strigy, víly a další bytosti známé nám z bájí a pohádek. Perfektnímu, vytříbenému zpracování dodávají punc autenticity úryvky z novinových článků a přirozeně působící dialogy lidí i nelidí. Vtáhlo mě to do děje tak moc, že jsem byla nešťastná, že povídka končí. Nejen kvůli závěru, z něhož mi přeběhl mráz po zádech, ale hlavně proto, že bych se do tohoto příběhu rozhodně chtěla vrátit. Jako čtenář, ne jako jeho obyvatel.

Karma Zuzany Droppové nám přiblíží budoucnost, v níž žijí lidé vylepšení rozličnými technickými augmentacemi. Lidé, schopní všeho. Lidé jako mafiánský boss Carl. Odporní, egoističtí, všehoschopní. Může i takového člověka dohonit karma, jak zní i název stejnojmenné povídky?

Nenažranec Honzy Vojtíška v sobě pojí autorovu lásku a fascinaci asijskou kulturou s opravdu festovním, řádně nechutným gore hororem. Pokud jste zvyklí u čtení jíst, taky tak prosím nečiňte, navalovat se vám bude i tak. Osobně jsem schopna přečíst cokoliv, má míra otrlosti je velmi vysoká, ale u tohoto textu pracovala představivost tak silně, že jsem si povídku musela dávkovat téměř homeopaticky. Jen pro silné žaludky!

Poslední povídka Lukáše Poláka začíná tam, kde jiné příběhy obvykle končí. Na pohřbu. Hlavní hrdina Šumění zdědil po svých rodičích pěkný domek s rozlehlou zahradou, v níž roste poněkud přerostlá tráva. Stav neodbytné zeleně neskutečně dráždí zdejší obyvatele, kteří neváhají své znepokojení ventilovat dokonce i po ukončení smutečního obřadu. Poměrně brzy se dozvíme, čeho se problém týká. Šumění je atmosférou i vyzněním velmi blízké Kukuřičným dětem Stephena Kinga a skvěle by se hodily i do letos vydané antologie V Královských zahradách.

Tuto povídku považuji za více než důstojné zakončení antologie, jež pracuje s tématem, jemuž se lidé snaží spíše vyhnout, či kolem něj procházejí pouze po špičkách.

Závěrem lze říci, že ačkoliv se v několika povídkách setkáváme s podobnými náměty, každý text funguje svébytně a je na něm znát zřejmý otisk daného autora. A já už nyní vím, že si budu chtít přečíst i další (a delší) počiny některých slovenských kolegů.
Kronika smrti svůj úkol splnila na výbornou a já ji rozhodně doporučuji všem milovníkům temně laděné literatury.

Kronika smrti
Antologie
Sestavil: Radoslav Kozák
Vydáno: 2024
Nakladatelství: Golden Dog

Počet stran: 268
Jazyk vydání: český
Ilustrace/foto: Beáta Juritková
Autor obálky: Michal Březina
Vazba knihy: měkká / brožovaná
Forma: kniha
ISBN: 978-80-88635-99-4