RECENZE: Smečka (kol. autorů)

Horor. Někým milovaný, jiným nenáviděný. Mnohými stále považován za pokleslý žánr, který skutečně bývá skrz na skrz temný jako hrob pět metrů pod zemí a občas prohnilý jako měsíc stará mrtvola, přesto může předat mnohem víc než strach. Například paletu pestrých emocí, od napětí přes úzkost až po silný odpor. Adrenalin. Nebo prostor k (sebe)reflexi. Dokáže vyvolat otázky o smrti, morálce či podstatě lidství, pochyby nad vlastní existencí. Taky ale skrz něj můžeme prozkoumávat mystická a nadpřirozená zákoutí (nejen) našeho světa… Horor těch možností nabízí zkrátka mnohem víc, než by si jeden pomyslel.

A pak jsou tu psi. Miláčci. Věrní společníci. Nejlepší přátelé. Anebo krvelačné zabijácké bestie. Fobie. Důvod našich nejhorších nočních můr.

Většina z nás si při spojení „horor a pes“ jistě vybaví Doylova Psa baskervillského či Kingova Cuja. Nebo to vyvolá nějakou nepěknou vzpomínku z minulosti. Že však kromě ustálených děl či nezpracovaný zážitek nabízí velký prostor pro fantazii, dokazuje antologie Smečka, kterou pod nakladatelstvím Golden Dog editoval Jiří Sivok.

Jako první vás přivítá Tereza Kadečková a její Panoptikum doktora Marrowa. Kabinet kuriozit, který poskytuje nejen nevšední podívanou na všemožné siláky či bezpáteřní tanečníky, ale také velmi temné zákulisní tajemství. Skvěle vyprávěný příběh, jenž umně graduje a v průběhu čtení vyvolá řadu nelibých pocitů. Na začátku budete soucítit, na konci vám po zádech přeběhne husina nechuti. „Život, drahá Lydie!“

Že jsou množírny odporné a zavrženíhodné, ví spousta z nás. Přesto se stále najdou tací, kteří se nelidského chování k nevinným němým tvářím stále neštítí. Možná nastal čas na psí odplatu… Příchod Vyvoleného od Petra Bočka je temný, bolavý, s výborně budovanou ponurou atmosférou. Nakonec vám těch šmejdů ani nebude líto.

Následující Jízda duchů od Nelly Černohorské potěší milovníky nenáročných duchařských povídek. Kratičký text možná není tak děsivý jako ty zbylé, poskytne však kýžený oddech mezi všemi těmi zrůdnostmi, které jsou někteří „lidé“ schopni provádět.

Jako například v Lajka se vrátila od Ondřeje Kocába. Nic pro povahy, jimž se dělá mdlo byť jen při pomyšlení na týrání zvířat. Krutý páníček a vědecký experiment – i taková kombinace se může zvrtnout. Mohou psi vůbec plakat? Nejspíš ne. Ale dokáží cítit. Vnímat. Bát se. A spojit své síly… Opět umně stupňovaná práce, po emoční i dějové stránce. Bolestné propojení několika aspektů zvrhlé lidské mysli. Čekají vás bouchající hlavy, odpuštění, odplata.

Říká se, že zlo plodí další zlo. V Ludvově případě křížence. Co zasel, musí jednou zákonitě i sklidit. Protože možná ani samotné Peklo ho nebude chtít... Že to Ludmila Svozilová umí nejen s jazykem, ale i vytvářením svíravě hutného prostředí, dokázala již ve svých románech – a útvarem kratší Kříženec není jiný. Tíživý, dusivý, prodchnutý ošklivostí a těmi nejtemnějšími zákoutími nelidskosti. Čtivé, leč znepokojivé.

Na počátku Zorčiny katastrofy byla láska. Na konci rakev…

... píše Miroslav Pech V šeru svítání. Tragický příběh mladičké krásky. Vykopaný hrob, diamanty. Jemně gradující, vyprávěné optikou zamilovaného chudáka, jenž je pro zářnější budoucnost se svou milou ochoten snad zaprodat i vlastní duši. Příspěvek, jehož temně-hřbitovní nádech mně osobně připomněl jedno z mých nejoblíbenějších Arbesových romanet, Ethiopskou lilii.

Do světa, v němž žijí azurově modří psi, již jsou loveni pro jejich magii a nemilosrdně vražděni šílenou čarodějnicí, zavede hlavní hrdinku v Azuritovi podivná malá hlavička. Pochmurné vypravování o mezisvětském cestování, krutosti, krvavém obřadu, nenávisti. Ale i hledání úniku, pokusu o záchranu, o naději. Karin Novotné se i na malém prostoru podařilo vyhrát si se světotvorbou a stvořit uvěřitelnou, pokřiveně fanatickou společnost. Nezodpovězené otázky nabádají k pokračování – či rovnou k celému románu.

Jiří Sivok Smečku jen needitoval, ale přispěl i vlastním dílem. Spojil síly s majitelem nakladatelství Martinem Štefkem a společně sepsali Psí život... Už bylo načase, aby si nespokojený hororový autor prožil nějakou tu vlastní noční můru. Jenže zrovna takovou, jaká ho potkala, si rozhodně nepředstavoval… Surové, lehce šílené, o špetku víc bizarní, hlavně ale s několika nečekanými zvraty.

Spisovatelskému řemeslu se věnuje i stárnoucí hrdinka povídky Na konec cesty (Kateřina Malec Houfková). Avšak naše vlastní realita ne vždy reflektuje to, co se skutečně odehrává. Boj s protivnou snachou a hledání psa, kterého nikdo neviděl. Citlivé, leč mrazivé a potemnělé vyprávění o hranicích mezi sny a vzpomínkami, mezi skutečností a...

Strach má mnoho podob. Občas vzniká v podstatě neopodstatněně (ahoj, pavouci), jindy vyklíčí z ošklivého zážitku. A když rodiče domů přivedou zlatookého psa, Aničce se otevřou staré rány. Dokáže to překonat?... Pes se zlatýma očima od Tomáše Martona v celé té hrůzu nahánějící antologii působí téměř jako balzám na duši. Samozřejmě s hororovou příchutí.

O to horší vystřízlivění čeká upokojené čtenáře v Afíkovi od Madly Pospíšilové Karasové. Čtení tohoto kousku vám na jazyku zanechá nechutnou pachuť nelidského chování špinavých smažek. O to nechutnější, když si uvědomíte, že na okraji společnosti možná tací skutečně existují… Bravurně napsaná emocionální smršť. Pokud ve vás ani tahle povídka nevyvolá pocity hnusu a odporu, asi s vámi bude něco špatně.

Zajímavý způsob, jak předat vlastní pojetí zadaného tématu, předkládá Michal Březina ve Zprávě z Jirmanova. Povídka je psána formou dopisů, respektive psaných konzultací mezi redaktorem a bývalým operativcem. Nápadité, čtivé a poněkud… znepokojující. Možná byste si při výběru zvěrolékaře měli dávat větší pozor.

Žití v malebném Podhoří překazí série útoků na ovce. Pojišťovák Benedikt se v doprovodu astrální entity vydává situaci prošetřit… Případ Čertovy rokle od Veroniky Fiedlerové nabízí nadpřirozené, zlehka pekelné a poutavé počtení. Propracovaný vývoj a jímavý příběh, z něhož vám vyvstanou chloupky minimálně na zátylku. Záhrobí není rovnocenný protivník. Nemůžeš všechny zachránit.

Autorské spolupráce se ujali i Lukáš Vavrečka a Přemysl Krejčík. V Benátském moru se střídají dva pohledy – nevítaný návštěvník a následnice městských patronů. Jenže kde selže mládí, musí zasáhnout přízrak… Tajuplné vyprávění zasazené do malebných uliček italských Benátek dýchajících starými legendami. Napínavé a další z těch, z nichž byste rádi ochutnali víc než jen kousek.

Také poslední příspěvek od speciálního hosta Morta Castlea dýchá exotikou zahraničí, tentokrát drsnotou Hispanoameriky. Hermanito a Bo. Pes a jeho pán. Pokrevní bratři. Psí zápasy, krev, zabíjení. Na druhé straně policisté. Komu štěstí dopřeje? Atmosférický, působivě psaný text okořeněný o hrůzu nahánějící dvojici a španělské výrazy. Dokonalá tečka na závěr.

Najít mezi všemi těmi hororovými klenoty svého oblíbence je takřka nemožné – všichni autoři se zadaného tématu zhostili s náležitou ctí a osobitostí. Smečka kromě neotřelých pojetí nabízí i škálu rozličných žánrů, od detektivky přes thriller až po lehké fantastično. Předkládá slušnou hromádku důvodů k zamyšlení či pochyb nad existencí lidstva, především však zažijete divokou plavbu na vlnách emocí. Budete se bát, těšit se z dobrých konců, spílat nad těmi špatnými. Občas vámi projede lavina odporu, znechucení nad zvráceností lidské mysli, jindy vás příběh napne jako kšandy. A nakonec navštívíte česká městečka, projdete se zahraničními uličkami nebo nahlédnete do zcela fikčního světa.

Ve Smečce si na své přijde skutečně každý. Oblažující čtení pro milovníky žánru, adrenalinová jízda pro hororové začátečníky. Knížce byla navíc věnovaná nezpochybnitelná péče – po příběhové, jazykové i grafické stránce. Vnitřní černobílé ilustrace z tvorby Pavla Pavelky jen podtrhují celkový nádech děsivosti. Zkrátka se jedná o klenůtek, který v knihovně plné hororů, goldenďáckých počinů či českých spisovatelů rozhodně nesmí chybět.

Smečka
kolektiv autorů

Nakladatelství: Golden Dog
Vnitřní ilustrace: Pavel Pavelka
Počet stran: 328
Doporučená cena: 499 Kč