SOBOTNÍ FILMOVÁ SRDCOVKA

Souboj titánů
Předem upozorňuji, že následující text nebude ani v nejmenším objektivní, jelikož se skutečně jedná o mou srdcovku v pravém slova smyslu. Takový ten film, který si pustíte vždycky, když jste nemocní. Abychom si rozuměli, ráda bych vám přiblížila film Souboj titánů z roku 1981.
Známý příběh sleduje poloboha Persea, který je okouzlen krásou princezny Andromedy a rozhodne se bojovat o její přízeň. Nejprve však musí uhádnout hádanku, která stála všechny předchozí nápadníky život. Ani po úspěšném složení zkoušky ale nemají milenci na růžích ustláno. Andromedina matka urazí bohyni Thetis a ta žádá její život. Princezna má být obětována poslednímu z Titánů, Krakenovi. A tak se Perseus vydává na nebezpečnou výpravu protkanou setkáními s bájnými bytostmi řecké mytologie, aby se svou lásku pokusil zachránit.
Zásadní roli pro úspěch filmu byly animace Krakena, Kaliba, Medúzy nebo okřídleného Pegase. Ty jsou na 80. léta mimořádně věrohodná. Je taky potřeba podotknout, že režisér naplnil film užasně zpracovanými bytostmi nad rámec základního příběhu. Například když je Andromeda transportována do bažin k znetvořenému Kalibovi, její klec nese obří sup. Maska Kaliba je z mého pohledu nejpropracovanější. Zprvu pohledný muž je za vyvraždění stáda létajících koní potrestán a proměněn na zkřiveného démonického čerta. Z obličeje sálá zloba a agrese a Kalibos se perfektně hodí do smrdutého mokřadu. Za efekty stojí slavný Ray Harryhausen, mistr okénkové animace. Jednalo se o jeho poslední film, a tak se pořádně vyřádil. Existuje celá řada zajímavostí spojených s přípravou loutek. Harryhausen například odmítl, aby bylo podsvětí hlídáno tříhlavým psem Kerberem a vybral zvíře dvouhlavé. Nechtěl si tak ušetřit práci, ale chtěl se dvěma hlavami dosáhnout větší realističnosti.
K výslednému efektu napomohly i efektní kostýmy a líčení, které kombinují dobu antiky s realitou 80.let. Make-up typický modrými stíny a linkami a křiklavé doplňky fungují s tógami skvěle. Kalibos jako pán bažin nosí overal končící těsně pod zadkem, připomínající džínové kraťasy, které měl tehdy ve skříni každý. A Harry Hamlin hrající Persea dodává svými loknami hrdinovi divokost, zejména když letí na Pegasovi a vlasy mu lítají všude po obličeji. S odstupem času to zní komicky, ale k výpravě to sedí vážně trefně, stejně jako některé další herecké výkony, které herci dotahují k až divadelnímu pojetí. Zvlášť Laurence Olivier jako Zeus, když pronáší své soudy, působí naprosto majestátně a vnukne tak Olympu ten správný punc božskosti. Pak je tam Andromeda, která za celou dobu řekne snad tři věty a jinak jen cudně klopí oči s typicky azurovými stíny. Trochu jako lady Diana, když poznala Charlese, ztělesnění naivity. I další postavy stojí za zmínku. Bohyni Thetis hrála Maggie Smith se stejnou ztepilostí a nadřazeností, jakou ukázala v roli profesorky McGonagallové. Souboji titánů ale vévodí jiné čarodějky a sice slepé trio předávající si jednu oční bulvu.
Příběh znovu ožil v roce 2010 s perfektními, dechberoucími efekty a svalnatým drsným Perseem. Pro mě mu ale chyběl ten pohádkový dějový oblouk a pocit epické výjimečnosti. K řeckým mýtům patří jistá dávka přehnanosti a magického realismu, patří k nim i stylizované obrázky na noční obloze, a to vystihl starší z filmů. Pokud se na něj rozhodnete podívat, nenechte si ujít příležitost a nejprve se na něj správně nalaďte trailerem. Tahle upoutávka v originále je přesně tak teatrální, abyste si zážitek fakt užili. Zhruba desetkrát tak vypravěč zařve: Clast of the titans, a to asi během minuty a půl.
Poznámka pod čarou: Když si moje pětiletá dcera hraje na pláži v písku, vždycky dupe a křičí: Argos musí být zničen, a to považuji za jeden z největších rodičovských úspěchů.