Jednoho dne se vydal do lesa a už se z něj nevrátil. Putoval hvozdem; držel se zvířecích cestiček, prolézal zelená údolí, přeskakoval potůčky, pil ze studánek a spal na listí. A občas koutkem oka něco zahlédl, stín, který se míhá na okraji vidění. A čas, čas se choval nadmíru zvláštně. Kam se poděly ty dny?
Knihkupectví přetékají space operami a sci-fi střílečkami, ve kterých hlavy emzáků létají všude kolem a sliz stříká na všechny strany. Do toho přichází Becky Chambersová s pětisetstránkovou črtou ze života Lidí ve vesmíru. Trochu risk. Vyplatil se?
Druhý díl „nejúspěšnější fantasy série v historii“ konečně zdobí pulty českých knihkupectví. Kritici i čtenáři ho stejně jako Páté roční období zasypali cenami a chválou. Tak prý už zase boří žánr. Tak prý tu zase máme revoluci. A já jsem z toho zase poněkud rozpačitá…
Videohry nejsou relevantní. Je to zábava pro děcka. A navíc jsou nebezpečné, vždyť považte – všechno to násilí! Synek od sousedů hraje každý den a je úplně odtržený od reality! A lidi, co videohry vytvářejí? Zastydlí puberťáci, nechce se jim pracovat, tak celý den jen sedí u počítače a zabývají se hloupostmi. Vždyť je nikdo nemůže brát vážně…
Léto a detektivky, to k sobě prostě patří. Nejspíš to nemá žádné smysluplné opodstatnění, ale je to tak. A zdá se mi, že o detektivkách klasické britské školy to platí dvojnásob. Takže vážení, seznamte se s bratrem Cadfaelem…
Chotěbořské „efefko“ má poněkud rozkolísanou pověst. Jedni ho zatracují, druzí na něj pějí ódy. A oba názory se dají snadno obhájit (zvlášť jste-li senior, který jako vždy vyrazil do Doubravky pro rohlíky a najednou se ocitl v obklopení opláštěných exotů). Říká se, že to své tam najde jak ostřílený veterán, tak úplný nováček. A je to pravda. Protože to, jak si FF užijete, záleží čistě na vás.