NEDĚLNÍK: Tak nám zase zavřeli knihovny

Článek od: Eylonwai - 08.11.2020

Tak nám zase zavřeli knihovny…

Nu, aspoň si knihovníci odpočinou. Hodí si nohy nahoru a budou doma vysedávat s knížkama a čajem.

Cha! Ano, čtete správně – cha! zní poněkud trpký výsměch někoho, kdo čerstvě nastoupil do rozjetého vlaku jisté městské knihovny a teď se zoufale snaží něčeho chytit, protože tenhle vlak se řítí po kolejích, drncá, hází sebou ze strany na stranu, nedělá zastávky a asi ani pořádně neví, kam vlastně jede.

Tak nám zase zavřeli knihovny, a to je ten správný čas trochu kopnout do těch hromad práce, které čtenáři vidět nemusí a kterým jejich neustálý proud a absurdní požadavky konečně nebudou stát v cestě.

Jako třeba odpisy…

Věc, která způsobuje bolehlav knihovníkům snad v každé knihovně, kterou jsem kdy navštívila. Ostatně to nejspíš znáte i z knihkupectví, antikvariátů a vlastních domovů – knížek je moc. Určitě nejsem první ani poslední, kdo brečí nad tím, jak jsme zahlceni psaným slovem všeho možného druhu. Leze to nejen do peněz, času, na mozek, ale hlavně do místa, které by se v ideálním světě využilo k něčemu jinému a smysluplnějšímu. A tak se nám ve skladu vedle cestopisu po Mallorce z padesátých let válí celé svázané vydání Květů, pět úžasně barevných bichlí o výrobě gelových svíček, několik encyklopedií exotického ptactva a pár kousků o drincích celého světa. A na tom všem úhledná deseticentimetrová vrstvička prachu. Máme tam i jednu tajuplnou, v obalu a bez titulu na hřbetě, kterou si nikdo nedovolí vyndat z regálu, protože by tak porušil to dojímavě krásné čtyřmetrové vlákno pavučiny, které se od ní táhne do rohu místnosti.

Pryč s tím, že?! No jo… takové gelové svíčky opravdu vyhodíte bez výčitek, Mallorka poletí hned za nimi, spolu s ptactvem a drinky… ale co ty Květy? A co všechny ty vymazlené odborné publikace, které si místní čtenář nepůjčuje neb je hloup- chci říct neb by ho to ani nenapadlo? Zákon schválnosti říká, že jakmile knihu odepíšete (a není to jen dvoukrokový proces, jak by se mohlo zdát – do cesty vám vstoupí různá razítka, psaní seznamů, obesílání jiných knihoven, přepisování v katalogu…), dost možná už druhý den se vám u pultu rozbrečí čtenář, jak ty gelové svíčky hrozně potřebuje.

Ale dobrá, nad tím ještě dokážeme pokrčit rameny a z toho, jak jsme ty obrázky s barevnými blivajzy trhali z vazby, si nic neděláme. Jenže jak asi tušíte, knihovník bývá, když přijde na knihy, bytost citlivá. On totiž ví, že i když se třeba takové staré vydání Holdstocka nijak zvlášť nepůjčuje, je to skvost, který bychom si měli hýčkat a nejlépe balit do peřinky, aby mu v tom skladu nebyla zima. Jiný knihovník nad Holdstockem mávne rukou a vlastním tělem bude bránit komplet vydání Arbesa. Asi víte, jak oba zmínění knihovníci nakonec dopadnou – se slzami v očích budou trhat jak Holdstocka, tak Arbesa.

Až/Jestli se knihovny zase otevřou, nečekejte, že potkáte svého dobrého známého s citlivou duší, který vám s úsměvem podá detektivku z vaší oblíbené řady nebo harlekýnku, kterou jste sice měli už kdysi půjčenou, ale dáte si ji znovu. Ne, tenhle knihovník bude dávno pryč. Měl sny a naděje, které v tomhle drsném světě nedokázaly přežít. Místo něj na vás kývne zachmuřený, životem zocelený desperád, který si prošel peklem. Musel – knihovna je kruté, bezcitné místo a násilí se zkrátka nedá vyhnout…

„Dobrý den, máte prosím něco o výrobě gelových svíček? Takhle před Vánoci…“

Komentáře

No a pak se nám stane, že první díl Star Wars New Jedi Order se s knihovním razítkem prodává na aukru za 1500 a klidně se vyšplhá i na ty 3000 :) To ty knihy fakt někdo trhá? Já měl pocit že jdou do prodeje do nějakého skladu za prahou, aspoň na facebooku je co chvíli nějaké info že se knihovna knih zbavuje.

Každý národ má takové politiky jaké si zaslouží -> Svůj svět si musíme zasloužit!

Jasně, je to mnohem složitější, než že by se všechny na odpis vzaly a vytrhaly, tady jsem si dovolila trochu nadsázky. Ve skutečnosti se nejdřív sepíše jejich seznam, který se pak rozesílá po vesnických knihovnách apod., jestli je nechtějí. Ale když se neujmou nebo když je to salát, tak se opravdu trhají z vazby - ta totiž nejde do sběru, jenom ten vnitřek... Takže i proto to pak trvá dlouho a utrpení se prodlužuje :D

Respektive tak je to u nás v knihovně, co s nimi dělají konkrétně třeba v Praze, to nevím...

Petr Simčík - To kdybych věděl, tak bych si autorských výtisků Prvotního vektoru nechal víc. :-) :-) Žel, ani knihovna překladatele bohužel není nafukovací... :-(

Ničení knih je něco, z čeho mám strašlivou hrůzu... Rve mi srdce, když se musím jakékoli knížky zbavit (v takovém případě se je snažím věnovat knihovně nebo dát do knihobudky). Vyřazování knih coby součást pracovních povinností knihovníkům vůbec nezávidím. 

PS: Dotaz na adminy: Jak to v komentáři provést, když chci udělat nový odstavec? Normálně jsem ho odentroval, ale oba se mi při zveřejnění slily...

Dobře, zkusím to ještě se Shift+Enter. :-) 

Toto by měl být druhý odstavec. 

Toto by měl být třetí odstavec. 

Jj, do knihovny to mám kousek. Do té berounské paradoxně ještě nemám ani průkazku (pobočku na sídlišti i tu v kasárnách jsem doposud navštěvoval jen za účelem odevzdávání knižních přebytků). :-) Až se covid přežene, rád se někdy zastavím. 

Bejvávalo, že knihovny odepsaný kusy rozprodávaly po koruně (nebo za podobnou směšnou cenu) kus. Archivní knihovny přebytky a zbytečnosti nabízejí nejprve knihovnám jiných archivů, následně pak archivářům, a dál nevim. Skladové zásoby Západočeského historického sborníku vyprodává archiv na zbytkovou cenu badatelům, jako vydávající instituce jich má ještě pár metráků v originál balících z tiskárny, nejstarší díly jsou cca 20 let staré, další archivní publikace jsou ještě starší a taktéž v nenačatých balících... Jeden známý si dokonce antikvární dobrodružné literatury postavil loď, vtipně zvanou Dobrodružství - více zde: https://www.padlovani.cz/papirova-kanoe-dobrodruzstvi/

 

Já bych se místních knihovníků rád zeptal, jak je možné, že kniha, která se nově objeví v katalogu knihovny, která je v dané době uzavřená, nepůjčující a rezervace nevytvářející, je v zápětí označena jako vypůjčená?

 Dodnes si pamatuju ten obrovský šok, kdy jsem se jako studentka knihovnické školy v rámci povinné školní praxe v knihovně dostala právě k této činnosti - k trhání vnitřku z desek. Přišlo mi to tak absurdní, že knihovník (potažmo knihovna) dělá něco tak ohavného. Bylo mi tehdy něco málo přes dvacet, měla jsem své ideály a představy o profesi knihovníka, i kniha samotná byla posvátná věc. A dnes? Ani se neptejte, co dokážu s knihou bez mrknutí oka udělat. :-)  Zatímco k několika vybraným knihám ve své domácí knihovničce mám tak silný emocionální vztah, že bych je z ruky nedala ani za nic...

 

Přidat komentář