Jedním tweetem
Článek od: Jan Křeček - 01.03.2021
Možná jste to nevěděli, ale Sarden je na Twitteru. A taky na Instagramu. A na Facebooku. Na TikTok jsme to zatím nedotáhli. Snažíme se být in (a osobně si myslím, že nám to moc nejde, je nás na to málo a nejraději píšeme texty).
Kdyby vás některý z těchto kanálů zaujal, budeme rádi, když nás tam budete sledovat. Na Twitteru to zkusíme popohnat experimentem. Revolver Revue má dlouhodobý projekt, který se jmenuje Jedna věta. Oslovené osobnosti jsou požádány, aby si psaly každý den jednu větu – a z těchto krátkých záznamů pak vznikne publikace. Příklad najdete třeba zde.
Řekli jsme si, že to taky zkusíme. Za pomoci moderních techologií. Od 1. března 2021 tak každý den přidáme jeden tweet, 28. února 2022 to celé uzavřeme a v nějaké podobě „vydáme“ na Sardenu. Žádná další pravidla to nemá, sami jsme zvědaví, jestli to vydržíme a co z toho vzejde. Tweety mohou souviset s fantastikou, ale nemusejí, unikátní také je, že na to budeme tři: Jan Křeček, Tereza Kadečková a Petr Šimčík.
Každý „Jeden Tweet“ se bude od ostatních odlišovat označením „JT“, ještě se rozmýšlíme, jestli přidat na konec iniciály autora či autorky, nebo to nechat anonymizované. Držte nám palce. A když naše snažení budete sledovat, budeme rádi, když nám dáte vědět, případně tweety nějak okomentujete. I to třeba ovlivní, jak bude náš rok v tweetech vypadat.
Pro jistotu ještě jednou odkaz na náš Twiter:
https://twitter.com/sardencz
- Přidat komentář
- 8185x přečteno
Komentáře
No dobře, jsem beznadějně
No dobře, jsem beznadějně staromódní, v těchhle věcech se moc nevyznám a nepochybně ani nejsem v cílové skupině takových vymyšleností, ale i tak se ptám: A k čemu to všechno je?
Totiž. Na Facebook (známý též jako "Atlas hub") se pravidelně chodím dívat na čtvero stránek (nebo jak se tomu u něj říká) - dvě humorné, které jsem objevil víceméně náhodou, jednu nakladatelskou a jednu steampunkerskou. Možná by mne jich zajímalo víc, leč nejsem na něm registrován, nestojím o to a je spousta míst, kam mne proto vůbec nepustí (včetně stránky, kterou kdysi v mladistvém nadšení založil jeden byvší bývalý zdejší šéfredaktor pro moje hypotetické fanoušky). Ale mám aspoň jakousi představu, jak funguje, a vím jedno - udělat si na něm odnož je pro klasický web kontraproduktivní. Protože jedním z nejvýraznějších vnějších ukazatelů, nakolik web žije, jsou diskuse, a jestliže se část odlije na FB, chřadnou... (Proto chodím z výše zmiňovaných atrakcí na poslední dvě. Obě byly původně odnože klasických stránek; ty nakladatelské fungují technicky dál, ale komentační život na nich skoro odumřel, ty steampunkové chcíply docela.)
O Instagramu nevím nic. Popravdě, když se kdysi v recensi na nové Jumanji objevil termín "instagramová blondýna", myslel jsem si, že jde o něco chemického (asi jako se dřív říkalo "peroxydová blondýna", jen jsem podvědomně očekával spíš souvislost s drogami než s odbarvovacím činidlem)... Dneska už tuším, že jde o něco hodně podobného jako FB, ale jakživ jsem tam nebyl; budiž, nechme to stranou. Zbývá Twitter. Kliknutí na odkaz u tohohle článku bylo moje první fysické setkání s ním: co na mne vylezlo, byla stránka krátkých upozornění na to, jaké články se tu zrovna objevily... Bez viditelných zpětných vazeb, takže zřejmě aspoň neujídí z diskusí. Fajn, ale potom mi to připadá asi stejně přínosné jako jít se podívat ještě z vedlejšího okna, jestli se venku už skutečně setmělo...
Takže znovu - proč, provůch?
.
Inu, je to in.
Roztříštění diskuzí (komentářů) mezi různé typy médií a vícekolejnost komentářů je ale znát všude, někde je toho víc na FB, jinde na webových stránách.
Navštěvuji více stránek (mj. taky liter, písmák, legii, psance a tak) a po těch časech zjišťuji, že mi některé další (i zrcadla nejen na FB) ergonomicky nevyhovují, nebo se chovají divně (takhle se mi zdálo saspi, ale třeba jsem jen neuchopil ty správné myšlenkové opratě a zůstal zaklet v rámci těch ostatních).
Na FB jsem požádal o registraci do pár zájmových skupin, ale dodnes (!) mi nepřišla žádná notifikace. A to mám pořád a všude stejný nick.
Instagram je kapitola sama pro sebe, měl jsem za to, že je to na ukázky servírovaného jídla (jako třeba pinterest) a na kytky nejen v květináčích. Ale evidentně jsem se spletl, je to spíš na fotky z dovolené a výkladní skříně profláknutých kra/savic/savců.
Ale je potřeba slyšet názory ze všech stran, nejen od konzerv. Třeba je to jen moje chyba ;)
Tak já obecně používám
Tak já obecně používám Instagram jako inspirační stránky pro modely a diorama, sleduju na něm nakladatelství kvůli vyšlým knihám a ano sem tam lajknu nějakou tu krasavici abych měl modelku až se mi zas bude chtít kreslit podle fotek :) + si ukládám urbexové fotky a fotky míst kam bych se chtěl někdy podívat. Takže za mě je Instagram docela fajn.
Twitteru jsem na chuť nepřišel ale třeba se pletu. Cílem tohohle experimentu je právě ho tak nějak oživit aby tam nebyly jen ty odkazy na články ale různé myšlenkové výkřiky které se možná přetaví, možná ne v normální článek.
Je otázka, na co přesně se
Je otázka, na co přesně se ptáte. Pokud se ptáte, na co jsou všechny Instagramy, Twittery a TikToky, asi tu na to jen obtížně odpovíme.
Pokud se ptáte, proč „Jedním tweetem“ – inu, je to literární/dokumentární experiment. Autoři Jedné věty Revolver Revue si píší jednu větu pro sebe, my to tady tvoříme online, v podstatě ve výloze. Aby se příspěvky o jedné dvou větách objevovaly jako samostatné články na Sardenu, to je asi málo. Ale Twitter je na to rozsahem příspěvku (maximálně 280 znaků) krásně zařízen. Když už existuje, proč ho k něčemu takovému nevyužít. A když je to takto veřejně, aspoň nás to nutí skutečně pravidelně přispívat, protože jsme „pod dohledem“.
A co se týče toho, jak web žije… no, myslím, že to aktuálně na žádném webu zaměřeném na fantastiku není s žitím nijak slavné. A není to tím, že by chyběli čtenáři fantastiky – určitě chybí čtenáři specializovaných webů, a když už tito čtenáři jsou, málokdy se z nich stanou i pravidelní přispěvatelé do diskuzí. A když, dopadá to někdy jako svého času na FantasyPlanet.
Když si vezmu nejkomentovanější příspěvky na Sardenu, byly to často různé „kauzyˇ, které byly sdíleny i na Facebooku – a právě z příspěvku na Facebooku se lidé proklikli na Sarden. Z pravidelných čtenářů-komentátorů se lze spolehnout na Vás, často se zde objevují i ijcro, Fouré, Jakub Hoza, Střelec, dva mraky a další. Je to komunita, která ke každému specificky zaměřenému webu patří (nebo by měla patřit). Ale… osobně bych nebyl proti větší variabilitě. Třeba by mě zajímalo, jestli tento text a tento komentář čte někdo, komu je pod dvacet (a není z redakce) – kdyžtak se, prosím, ozvěte, ať mám představu… :) No, a mimo jiné pro všechny ty, které zajímá fantastika, ale neznají Sarden, jsou ty Facebooky a Twittery a Instagramy.
Mimochodem, Instagram taky nemám, ale Facebook už je pro mě v podstatě pracovní platforma a na Twitteru, kde jsem díky tomu, že spravuji sardenský twitterový účet, si velmi rád čtu jednak příspěvky lidí z okruhu fantastiky (z českých osobností Julie Nováková nebo Dalibor Vácha, ze světových William Gibson nebo N. K. Jemisinová), jednak mě tam baví novináři (Jindřich Šídlo, Martin Veselovský, Erik Tabery…).
Neptal jsem se kupodivu ani
Neptal jsem se kupodivu ani na jedno (tyhle věci jsou prostě proto, aby byly, podobně jako kdysi třeba honzíky na sukních nebo ještě o pár století dřív špičky škorní až ke kolenům), ani na druhé (účel konkrétního projektu je z článku jasný - dopřát si trošku zábavy a koukat, jetli z toho vyleze něco kloudného, asi jako když Tristan Tzara losoval z pytlíku slova vystříhaná z novin). A omlouvám se, zjevně jsem to neformuloval dost jednoznačně (měl jsem ten dojem ostatně už z reakce páně Šimčíka, ale řekl jsem si, že ještě trošku počkám)... Takže, moje otázka zní: K čemu Sardenu všechny tyhle odnože - a námaha s jejich provozováním spojená - vůbec jsou? Neb soudím, že kdo o existenci Sardenu ví a zajímá ho, jde rovnou sem. A kdo neví... Inu, je jistá naděje, že se o něm doví přes odkazy jinde - ale na to už musí být zatraceně snaživý klikač.
A jinak jste ve mně jednou poznámkou probudil zvědavost. Ono se jde nějak prokliknout z FB na normální stránky, ke kterým tamější větev patří? Tohle už jsem párkrát zkoušel, třeba když mne strýc Google zarputile hnal na FB profil určitého obchodu, ale já chtěl jejich mateřské stránky s katalogem, a nikdy jsem tlačítko na takové spojení nenašel.
Budete se divit, ale právě k
Budete se divit, ale právě k tomu by to mělo sloužit, a proto to děláme. Pro weby jako je ten náš to slouží jako jistý druh propagace a snaha o rozšíření čtenářské základny. Na všech těch zmiňvaných platformách existují tagy (stejně jako tady, akorát sejim říká hashtagy - dlouho jsem neutušila, proč tak blbě a on je to ten"křížek" před slovem:-D), přes které se komukoli, kdo ten tag zadá, zobrazí příspěvky. Na kterékoli z těch platforem se dá dotyčný web či osoba díky tomu sledovat, takže nemusím lézt přímo na web, abych věděla, ža je tam nový článek.
Sama takhle přes fb sleduju několik webů, co mě zajímají. Nemusím každý den kontrolovat, jestli jim tam něco přibylo - na to prostě nemá čas, na fb se mi zobrazí odkaz a už tam vím, jestli to chci číst nebo ne. A zvládám jen ten fb, instagram ani twitter nemám. Ono to má totiž i svou zápornou sptránku a tou je démon prokrastinace, který tam sídlí a drží často člověka v zakletí času. protože z malého "jenom jedním očkem se podívám" je hodina ani člověk neví jak.:-D
A musím se přiznat, že jsem dlouho odolávala i fb, ale dohnala mě k tomu "práce" na Sardenu, protože různé "knižní věci" fungují dnes hlavně tam. Lze pohodlně sledovat profily autorů i nakladatelů a instatně být v obraze prakticky nepřetržitě. A to jako editor a redaktor, potažmo šéfredaktor žánrového webu člověk prostě potřebuje.
Takže ano, z FB se dá prokliknout na web - v případě, že správce toho profilu sdílí konkrétní článek dohledatelný na webu a je tam i odkaz na stránky jako takový. Spousta mladších lidí je dnes třeba jen na Instagramu a internet kvůli informacím nijak systematicky neprohledávají. Párkrát už se mi stalo, že mi někdo řekl, jé, Sarden, to neznám,... a přitom ty lidi čtou fantastiku, hodně jí čtou a mají přehled, ale z různých důvodů nemají přehled na internetu. A vždycky je možnost, že někdo takový si díky nějakému tagu k nám najde cestu.
Za mě to pro web smysl má, pokud to baví lidi, kteří to dělají, protože to dělají zadarmo a jediná odměna je dobrý pocit a (možná) zvýšená návštěvnost webu. Za mě můžu říct, že fb tomu určitě trochu pomohl, na těchto platformách mají všechny infromace a diskuze jepičí život, ale důležitá je ta každodennost (nebo aspoň hodně velká častost) příspěvků, aby se lidem, co nás sledují, ty posty zobrazovaly, jinak profil na jakékoli soc. síti ztráci smysl. Na webu je důležitý kvalitní obsah, na soc.sítích zajímavá a nápaditá aktivita, mnohdy taková, která by na webu neměla smysl - zmiňované krátké příspěvky, nebo fotky, díky kterým taky lze chytit ispiraci ke čtení (nebo k čemukoli jinému), zdaleka to nejsou jen modelky a gastroporno. :-D Existují tam komunity kreslířů, animátorů, tatérů, cyklistů, všechno, na co pomyslíte :-D
.
Tož nevím jak Vám, ale mě se to při počtu dvou tisíc a více (hash)tagů pletlo.
Dřívávějc jsem používal RSS. A když to přelezlo pár stovek kanálů, a denně mi chodilo několik tisíc zpráv, tak jsem to nebyl schopný ani číst, natož sledovat, odkud mi co do prohlížeče leze.
Dneska to mám snadné, vypnul jsem vše, abych nezblbnul (ale část mi vypnul i systém sám z "bezpečnostních" důvodů). Jo, jo, intuitivní program predvídá co uživatel chce nebo potřebuje :)
Už takhle, když píšu programy a musím ve své paměti držet tisíce různých názvů proměnných, funkcí, identifikátorů a já nevím čeho ještě, si připadám jako přelitá nádoba, do které se prostě už nic nevejde, neb není nafukovací.
A mimochodem, každý informační zdroj o sobě ve svých médiích tvrdí, že je kvalitní (samozřejmě, kromě těch zjevně pokleslých)... Práh kvality má pohříchu každý někde jinde (stejně jako práh bolesti, únosnosti, paměti a čertví čeho ještě), takže i hodnocení prostě musí být jak podle křivky Gaussova rovnoměrného rozložení, jednou bude soupeřit s Diracovou deltou a jindy s rozplizlou Babišovou koblihou v chaotikonu.
Inu, to je jako s čerstvým máslem, některé je čerstvé jen chvíli, ale jiné podle názvu na obalu navždy.
Pokud "(hash)tagy" na FB
Pokud "(hash)tagy" na FB znamenají takhle vpravo ten sloupek "spřátelených stránek", pak to bylo přesně to, o čem jsem výše mluvil - člověk musí být hodně nadšený klikač, aby přes ně šel někam dál (já třeba je vedle hlavního obsahu obvykle ani nevnímám). Což ovšem samozřejmě úplně stejně platí i v obdobných kolonkách, které mají některé weby (s tou výhodou, že odtamtud vede cesta přímo na cílové místo, kdežto z FB zase jen na FB)... Ale jak jsem psal úplně na začátku, evidentně nejsem cílovka; to, že na mne tenhle způsob reklamy nefunguje, neznamená, že to jiní nemají jinak. (Osobně si myslím, že jediná opravdu funkční a spolehlivá reklama je, že když je něco dobré, lidi si to prostě mezi sebou řeknou. Koneckonců vyrůstal jsem v časech, kdy to ani jinak nešlo... Ovšem právě proto můžu mít na věc zkreslený pohled.) A ano, chápu, že když už někdo na Atlasu hub je, automatické upozornění na novinky může být příjemný servis - leč nedomnívám se, že by to bylo opravdu rychlejší než zkrátka jednou denně nakouknout přímo sem (nebo jednou za týden, u skomírajících věcí, jako je třeba současné Ixbéčko)... Protože mi to vychází nastejno: podívám se sem a zjistím, je-li tu co nového, anebo se podívám na FB, abych zjistil, jestli nový příspěvek ("status" se jim říká?) oznamuje nový článek nebo je jen součást tam probíhající debaty? Druhý postup nakonec může být dvakrát delší...
S tím propojením z FB na mateřský web jsem nemyslel případ, kdy se tam objeví příspěvek a v něm je odkaz na nový, konkrétní článek. Ptal jsem se, zdali lze se nějak dostat z hlavní stránky tam na hlavní stránku tady, jestli je tam někde přímé odkazové tlačítko... Protože to je to, co jsem zatím nikde nějak neviděl - a mnohdy by to bylo potřeba.
nejsem nikde
Já nejsem nikde na xichto- a jinak žvanicích sítích. Druhá půlka baráku, kde dělam, patří policajtům. Tudíž jsem si vědom rizik a nepolezu tam raději ani na čumendu. Ostatně i vojenské speciální služby si libují - lidi tam na sebe vykecají věci, které by žádný fízl ani agent při veškeré snaze nezjistili.Z doslechu vím i o opačném extrému - některé (hlavně nadnárodní) firmy neberou lidi, kteří na sítích nejsou. Nelze na ně totiž v případě potřeby najít nějakou špínu snadno a rychle.
Mě stačí, že mi Seznam občas upravoval složení reklam v závislosti na poště ve schránce, což už naštěstí přestalo.
Přidat komentář