ROZHOVOR: „Miluju draky a každou mytologickou potvoru, která by mě zvládla spolknout,“ říká Tereza Kadečková

Tereza Kadečková sa v literárnych vodách pohybuje už dlhšie. Je autorkou, recenzentkou a nedávno jej vyšla už druhá kniha. Kto ju pozná, vie, že je veselá, ako učiteľka má aj pevné nervy a dokáže o svojich zážitkoch zo školy rozprávať s nadhľadom. Veď čo ju nezabije, to ju posilní. Pre dobro nás čitateľov...

-Si dlhoročná recenzentka. Ako prežívaš recenzie na svoje vlastné knihy?
Fascinujou mě. Hrozně ráda čtu názory lidí na moje knihy, je to jedna z radostí na psaní – že vidím, že je někdo četl a můžu si přečíst, jak knihu prožíval. Ale stále mě fascinuje, jak deset lidí může mít deset různých názorů. Jeden knihu vychválí až do nebes, druhý prohodí, že je to průměrný brak, třetí miluje postavy, čtvrtý postavy nesnáší... Jako na houpačce, kolik lidí, tolik chutí. To mě baví. A taky je používám na utvrzení svého názoru: „Jo jo, tohle se mi (ne)povedlo.“ Nebo „Ále, meleš blbosti, recenzente.“

-Cez coronu mali mnohí autorský blok. Ako si ju prežívala ty? Dokázala si sa sústrediť na písanie?
V životě jsem měla už několik období, která psaní tak úplně nepřála. Zkoušková období, státnice, čtvrtletí ve škole. Ale ještě nikdy jsem nebyla tak neschopná psát, jako když začala corona. Ze začátku jsem to viděla růžově – vždyť volného času jsem měla víc, než když jsem do práce musela chodit. Dálková výuka měla svoje velké mínusy, co si budeme povídat, ale volného času jsem prostě měla o chlup víc. Ale psychika byla v hajzlu. Z toho pak žádná kreativní činnost prostě nevzešla, byla jsem schopná jen konzumovat, ale tvořit ani trochu. Takže můžu říct, že mám za sebou teď dlouhou pauzu a konečně jsem schopná zase něco dělat.

-Tvoje knihy nesú v názve drakov. V prvej sú priamo súčasťou príbehu, v druhej hrá dôležitú úlohu ich krv. Kedy si zistila, že si sa zamilovala do drakov?
Nejsou to jenom draci, které miluju. Každá mytologická potvora, která by mě zvládla spolknout, vysát mi duši, proměnit mě v kámen… jsou to prostě kámoši! Miluju je všechny a budu s nima kamarádit. Ne se všemi tak, abych o nich psala (zatím!), ale jsou skvělí.
K drakům do knih jsem přišla jako slepá k houslím a už si nevzpomínám, kdy jsem se rozhodla, že budou ústředním motivem. Ale když už tam jsou, proč je nevyužívat dál. Baví mě.
Ale určitě si časem střihnu i nějaké jiné obludky.

-Kde si získavala informácie o drakoch? Máš ich už toľko, že si o nich mohla na minuloročnom Světe knihy prednášať.
Informace jsem získávala z Googlu. Ne, žertuju. Teda, napůl. Google byl velkým pomocníkem při tvorbě přednášky, ale když se člověk krmí fantastikou celý život, tak mu draci v hlavě uvíznou. Pak je snadné informace jen oživit a dát jim nějakou podobu. Ale research mi poskytl spoustu nových informací a zajímavostí. Odnesla jsem si z něj především to, že drak může být vlastně úplně všechno.

-Ako učiteľka si denne obklopená množstvom detí a zažívaš nejednu stresujúci chvíľu. Si už psychicky zdatná tak, že ťa nič nerozhodí?
Učitelé to vždycky říkají, ale nikdo jim to nevěří. Stejně to zopakuju: Děti jsou na práci učitele to nejlepší a nejsnazší. Všechno ostatní kolem toho? Být neustále jednou nohou v kriminále, kdyby mi náhodou někdo na druhém konci chodby vyskočil z okna? Papírování až na půdu, které zajímá inspekci? Zaplavení omluvenkami a papíry z poraden? Na to už se nikdo neptá. A jak jsem psychicky zdatná? Zeptejte se mého terapeuta, ten by to mohl posoudit nejlíp.

-Rada čítam a smejem sa na tvojich zážitkoch z vyučovania. Inšpirovali ťa tvoji žiaci k napísaniu niektorej scény, či postavy?
Rozhodně! V knize O dracích a Sedmi je popsáno, jak se dva výtržníci z internetu naučili páčit zámky a pak rozkradli kabinet chemie. Ta druhá půlka je už smyšlená, ale začátek je z praxe. To kdyby jen někoho zajímalo, proč se po celé škole ztrací FAB zámky a skříňky jsou pootvírané. Youtube za to může.

-O dracích a lidech vyšla aj vo formáte audioknihy, ktorú nahovorila Veronika Synková. Tvoj priateľ David má ale úplne úžasný hlas. Neuvažovala si nad tým, že by si ho ukecala, aby práve on nahovoril tvoju novú knihu?
Uvažovali jsme o tom, hlas má opravdu nádherný a jednu chvíli dělal i amatérský dabing. Ani nevím, proč jsme se to nikdy nepokusili zrealizovat – možná se bál on, že mi to nenamluví dobře, nebo jsem to chtěla šoupnout opravdu profíkům, anebo jsme se o tom jen bavili, ale nikdy o tom neuvažovali reálně. Tak či tak je to moje sličná alfistentka a když je někde autorské čtení, uslyšíte jeho. Jsem sice zvyklá dělat opičku za katedrou, ale svoje knihy nahlas číst nezvládám.

-Názov O dracích a Sedmi zvádza čitateľa k myšlienke, že je to pokračovanie príbehu z prvého románu. Bol to zámer, či len náhoda?
Pracovní název O dracích a Sedmi bylo Růžové svinstvo. Líbilo se mi to, ale myslím, že by to nic moc neřeklo. Ale vlastně o té knize doteď takhle přemýšlím. O dracích a Sedmi jsem zvolila právě proto, aby to odkazovalo na společný svět s knihou O dracích a lidech. Možná je to trochu nešťastné, protože čtenáři mi neustále psali, že se těší na druhý díl… a teď mi to koneckonců dělají taky…
Žádný „druhý“ díl neexistuje a existovat nebude. A je to venku. Chopte se mě, pochopové, ale já si s těmi otevřenými konci pokoj nedám! Protože podle mě příběh knihy sice končí, ale příběh postav stále pokračuje, a to i potom, co zavřete knihu. A já prostě chci věci další načrtnout, ale ne se jim nutně věnovat.

-Mala si v hlave od začiatku samostatný príbeh, či si pôvodne plánovala, že bude na ten predchádzajúci predsa len zľahka nadväzovať?
Vždycky to byl samostatný příběh. Psát série se mi příčí, protože stojím jako čtenář sérií za houby. Buď začnu knihou číslo 3, nebo je čtu postupně, ale s takovými mezerami, že si pak nepamatuju, co se dělo předtím. A já nechci, aby se to samé dělo mým čtenářům.
Takže ačkoliv je to jeden svět, můžete to číst, v jakém pořadí chcete.

-V príbehu sú dôležité Sestry, ktoré zabezpečujú chod celej spoločnosti Dolného Elysia, aj ochranu obyvateľov. Prečo si si na túto úlohu zvolila práve ženské hrdinky?
Sedm sester jsem prostě vykradla z astrologie, jsou to totiž plejády. Jednotlivé hvězdy mají ženská jména, která jsem pro potřeby příběhu trošku zmutovala. Kvůli tomu pro mě bylo nejjednodušší použít pro partu lidí ovládající Dolní Elysium ženy. Vykrádání motivů je všeobecně moje oblíbená činnost. Na plejády jsem taky nenarazila v astrologii, ale v písničkách od Klaytona. Tenhle člověk je multifunkční, pod třemi nebo čtyřmi různými jmény tvoří různé žánry elektra. Jako Celldweller má třeba písničku New Elysium nebo právě Seven Sisters. Jako Scandroid zase používá motiv Neo-Tokya, které stojí nad jiným městem.
Co od něj vykradu příště, to teprve uvidíte.

-Nie vždy sa v knihách stretávame so silnými ženami. Často sú len akýmisi krajšími doplnkami silných mužských charakterov. Bol toto dôvod, prečo si vytvorila práve sedmičku takýchto postáv?
Jestli je něco, co mi opravdu vadí, je to nedostatek ženských postav v jakékoliv formě příběhů. Filmy, seriály, knihy, komiksy, to je fuk. Není to tak, že tam ženské postavy potřebuju, s radostí si přečtu i starou dobrodružnou literaturu, kde jsou dámy v nesnázích nebo vůbec žádné dámy! Ale nebudu si nic nalhávat – ty uvěřitelné ženské v mnoha příbězích prostě chybí. Takže za to nemohl fakt, že mám v knize mužské hrdiny a potřebuju balancovat. Já prostě v mých knihách musím ženské mít a musí mít vlastní vnitřní životy, vlastní motivace a musí být různorodé. Je pravda, že zrovna Sestry nemají pro tu různorodost zase tolik prostoru, ale aspoň nejsou jen podržtašky protagonistů nebo nedej bože nositelky milostné zápletky. Už jako malá jsem milovala Xenu a Ripley. A pak jsem si u jiných filmů říkala: „Proč tam není někdo jako Ripley?“ Holt se nedalo nic dělat a musela jsem si Ripley začít psát sama. A hodlám v tom pokračovat.

-O dracích a Sedmi je zrelšia kniha. Je to tým, že si ten nápad nosila dlhšie v hlave alebo si dozrela ty, ako autorka?
Dozrála jsem jako autorka. První nástřel O dracích a Sedmi jsem napsala během tří měsíců a v hlavě jsem ho kuchtila sotva týden. Jasně – náměty jsem sem tam měla i z dřívějška, ale poslechnout si Klaytona, nápady protřepat, zamíchat a napsat mi nezabralo tolik času.
A taky to nebylo moje vytoužené dítko jako první kniha a nic mi nebránilo lámat mu ručičky, umazávat řádky a nadávat mu, když nespolupracovalo. Teď jsem zase o pár řádků zkušenější a všechno bych napsala znovu, jinak, lépe… ale to si nechávám na nové knihy.

-Tvoj hlavný mužský protagonista, Viktor – Koťátko, dokáže perfektne loziť a nerobia mu problém ani vysokánske budovy. Čo ty a výšky?
Na vysokou školu už mě nikdy nikdo nedostanete! Jo ty myslíš výšky jako výšky. Nevadí mi.

-Máš aprobáciu Anglický jazyk / dejepis. Využívaš znalosti z histórie aj pri písaní?
Využívám! Především když něco napíšu a řeknu si: „Za tohle by mně na historickém ústavu zlámali všechny prsty.“ Popravdě jsem Argonu v O dracích a lidech uplácala tak, abych si tam omluvila téměř všechno, takže když se na ni bude někdo dívat z historického hlediska, bude si říkat, že jsem úplně negramotná. V tom světě to ale na pozadí smysl dává. Když píšu povídky nějakým způsobem zasazené v historii, už si na to dávám většího bacha. Většinou ale stačí nenapsat nic o milionové armádě v Praze.

-Patríš aj ty k autorom, ktorí kvôli navodeniu správnej atmosféry potrebujú pri písaní počúvať hudbu? Viem, že máš rada tvrdšie žánre. Si aj ty tvrdá žena?
V zásadě jsem to tady už řekla, když jsem mluvila o inspiraci. Hudbu musím mít, záleží, na co mám zrovna náladu. Electro a rock mi sednou nejvíc k scífku nebo cyberpunku, balady k fantasy, ale ve finále je to jedno. Hlavně, ať něco hraje! Slova zvládnu většinou vytěsnit. Když ne, je jasné, že není zrovna dobrý den na psaní. A jestli jsem tvrdá žena… Musím být! Jak jinak čelit všem těm rodičům?

-Na žánrovom webe Sarden máš na povel poviedkovú súťaž. Aký je tvoj vzťah k poviedkam, píšeš ich?
Sem tam nějakou napíšu, ale od té doby, co jsem dopsala román, mi dělá větší a větší problém napsat jen krátkou jednohubku. Ale ano, na internetu nějaké mé povídky visí – krom jiného i na Sardenu, tady je Vánoční povídka ze světa O dracích a Sedmi. Nějaké povídky vyšly i tiskem a brzy se chystá další.

-Stíhaš aj koníčky. Napríklad rada nakupuješ blbosti, čo je pre mňa osobne fascinujúce hobby. Čo si ale máme pod tými blbosťami predstaviť?
Jako blbosti označuju všechno, co k životu absolutně nepotřebuju, nejspíš na to nenajdu využití anebo to chytá prach. Takže v domácnosti máme sbírku různých figurek (to se dá ještě omluvit jako dekorace), ale bývá to i horší. Hemží se mi to doma samolepkami, které nikam nelepím, barevnými a zdobnými papíry, papírky od čokolád, protože si z nich přece udělám koláž (jednou, fakt) a ty washi pásky jsem v obchodě nemohla nechat, vždyť stály jen deset korun jedna. Kdy jsem nějakou naposledy použila? PŘESTAŇ SE PTÁT!

-Rada ješ, čo je zase veľmi príjemný koníček. Varíš ty alebo David a čo ješ najradšej?
Lidi většinou do vztahu vstupují z lásky. To samozřejmě nechci tvrdit, že mého drahého muže nemiluju k smrti, ale moje podmínka pro vstup do vztahu byla úplně jiná. Já. Nevařím. A on do toho šel! Od té doby jsem se trochu vařit naučila, ale i tak to nedělám ráda. Je to zdlouhavá činnost, stačí jeden špatný krok a nedá se to jíst, nemůžete od toho jen tak odejít. Takže nejlepší dar pro mě je, když mi drahý muž uvaří a já nemusím hnout ani prstem.
Nejradši mám těstoviny, saláty z čerstvé zeleniny a sushi. A steak. A sýr. A hranolky. A mořský potvory. A…

-O čom by si raz chcela napísať? Taký tajný plán do budúcnosti, túžba...
No jasně, to víš, že jo. Já řeknu Jack Rozparovač a zase se mě někdo zeptá: „A tak jako kdy bude*, už o něm mluvíš deset let?“ a já řeknu: „Buhuhuuuhuuuuuuu :‘(.“
* Na mém seznamu pro psaní je právě teď na třetím místě, ale fakt se bojím, že mi na HiÚ ty prsty zlámou, když se pustím do alternativní historie.

-Klasika na záver. Čo pre nás chystáš? Pýtam sa, aby sme vedeli, na čo sa máme tešiť.
Vždycky se je na co těšit! Teď konkrétně dáváme s Terkou Matouškovou (pracovně nám říkám TnT tým) antologii moderní fantastiky. Problémy moderní doby zaobalené do fantasy hávu. O téhle antologii budeme mluvit i na Světě knihy, takže kdybyste se chtěli potkat osobně, víte, kde se rozhlížet. Začátkem příštího roku pak vyjde nová kniha u nakladatelství Golden Dog. Jmenuje se Ve větvích Yggdrasilu. Jak už název napovídá, podíváme se v ní do severské mytologie. Loki, bůh lží a šprýmů, zase něco provede. Jenže tentokrát to otřese celým Ásgardem a řešit to za něj musí lidská holka, které se přimotal do cesty. Jde o dobrodružnou fantasy v kulisách severských mýtů a, jako všechny moje příběhy, je taky teplá. No a pak si tu smolím další Draky a jeden horrůrek s mořskýma potvorama. Ale to než dopíšu, tak všichni o rok nebo dva zestárneme.

Ďakujem Tereze Kadečkové za pár milých a humorných odpovedí, aj súkromných informácií, o ktoré sa s nami podelila. Prajem jej veľa nápadov, elánu, dobrého jedla a skvelých žiakov a už sa tešíme na nové knihy, ktoré pre nás napíše. No a tí z nás, ktorí sa odhodlajú skúsiť šťastie v súťaži poviedok na fantastickom webe Sarden, zase dúfajú, že im bude spoločne so Šťastenou naklonená.

Tereza Kadečková
je v internetových vodách známá jako Kadet. Narozena léta páně 1993 v Hradci Králové. Z rodného města nevytáhla paty, vystudovala tam pedagogiku a teď v něm mučí děti hodinami angličtiny.
První povídku Sladké sny publikovala ve stejnojmenném new weird e-sborníku (2013), další zářez pořídila v roce 2015 povídkou Smetiště v postapo­kalyptickém sborníku Čas šelmy. Povídka s názvem Trable začínají na úřadu se objevila v mini sborníčku FASCINACE, konkrétně v pátém čísle Bazén (2017). V roce 2019 jí vyšly dvě povídky v LARP sborníku Ve jménu Brožova! – Řezník a Jak Brožov k hrdinovi přišel.
Píše převážně fantastiku, ale čas od času zavítá do vod komiksů (Vějíř 2015, Vějíř 2016). Je zástupkyní šéfredaktorky našeho webu Sarden. Protože má obě ruce levé, psaní je její jediný koníček. Když zrovna nepíše, tak knihy aspoň konzumuje – většinou s kečupem.

foto archiv Terezy Kadečkové