Knihovnička pro obnovu civilizace: 5. Energeťák pro vaši civilizaci

Článek od: Petr Simcik - 29.06.2025

Následující knihy to mají trošku naopak. Jsou volitelným doplňkem do Antiky, ale kruciálním, pokud se ocitnete ve světě po apokalypse. Sice bez nich přežijete, ale pokud je budete mít s sebou, katapultujete vývoj vaší skupiny přeživších o dekády dopředu.

Jsou to knížky pro dovedné ruce a učebnice pracovní výchovy pro druhý stupeň základní školy. Vy mladší už možná něco takového ani neznáte, ale vězte, že školy za socíku měly svoje dílny – stejně jako pionýři nebo Svazarm (Svaz spolupráce s armádou). A pozor, nebyl to žádný komoušský výmysl. I na Západě, konkrétně v Anglii a Americe, vycházelo od padesátých do osmdesátých let hned několik měsíčníků, které plnily stejnou funkci. Například Science and Mechanics, Popular Mechanics a podobně. Jen tam, díky decentralizaci bydlení do příměstských satelitů místo panelákových sídlišť, byly zaměřené na soukromé dílny. Ty koneckonců fungovaly i u nás na vesnicích – ponk a nářadí byly na chatě či ve vesnickém domě s kůlnou prakticky povinnost.

  

Učebnice Pracovní vyučování pro 5., 6. a 7. ročník základních škol jsou přesně to, co potřebujete pro restart civilizace po katastrofě. Ještě cca 25 let poté najdete ve městech dostatek ručního nářadí v provozuschopném stavu. Dvě stě dvacet let poté, jak to tvrdí série Fallout, už bych si opravdu nebyl tak jistý. Ale za prvé: je to hra. A za druhé: bomby z té reality očividně potlačily růst vegetace a vlhkost, takže je možné, že věci přežily tu dlouhou dobu právě kvůli tomu. Každopádně – tyhle učebnice a jim podobné příručky, třeba taková kniha Dovedné ruce určená pro stejnou cílovou skupinu, tedy žáky druhého stupně ZŠ, jsou přesně to, co potřebujete.

Proč ne dospělé příručky? Nebo novější? Protože ty většinou počítají s prací s elektrickým nářadím – a to vy mít nebudete. Kromě toho, nebudete pracovat s vyučenými řemeslníky nebo alespoň kutily. Do toho bunkru s vámi vlezou – zvlášť ve větším městě – bílé límečky. Účetní, markeťáci, právníci a další sorta lidí, kterou například v románu Vteřinu poté nechal William R. Forstchen bez milosti pojít hladem, protože takové lidi ve společnosti zaměřené na přežití moc nechcete. Naštěstí tyhle knihy díky cílení na starší žáky počítají s tím, že ne každý je šikovný, a vysvětlení i činnosti jsou tomu přizpůsobené. A ti, kteří by se ukázali jako úplně leví, můžou jít vždycky sbírat suroviny.

Ty jsou mimochodem klíčové. Základní nářadí jako pila, kleště, kladiva atd. samozřejmě taky potřebujete. Ale pokud chcete obnovit technickou civilizaci, budete potřebovat hlavně dráty, žárovky, spojovací materiál a podobně. Prostě vzít útokem všechny hobby markety v okolí a doufat, že je ještě zcela nepohltila příroda – nebo že hordy vám podobných něco přehlédly. Případně že neměli štěstí na knihovníka jako jste právě vy. Pro ně může být elektromateriál nepodstatný. Pro vás ne.

Pokud totiž odhlédneme od svícení, tyhle příručky a učebnice většinou obsahují i pro vás velmi užitečné projekty. Například různá elektrická topidla, ponorné vařiče, dynama (které – na rozdíl od Antiky – tady se zachráněným materiálem skutečně postavíte), různé dřevěné kusy nábytku (které budou to první, co shnije v městské džungli), vázání knih, ale i různé opravy. Zahraniční varianty dokonce obsahovaly návody na stavbu pračky a podobných zařízení.

Stejně tak pokud jde o učebnice, můžete vrátit zpět ze zapomnění schémata, kótování, nákresy elektrických zapojení a další věci, které odvál čas. Rozhodně se nedostanete na úroveň před katastrofou – připomeňme si, že stále neumíme vyrobit základní materiály a součástky, jen kanibalizujeme starou techniku. Ztráta každé žárovky bude opravdu bolet. Ale je to začátek. Ve srovnání s Antikou tu – vyjma všech výhod – máme ale jednu zásadní nevýhodu, a to je absence lokálních řemeslníků. Nestačí jen něco vysvětlit, všechno si musíte i oddřít. :D

A také pozor na výběr knih či knihy. Ne všechny jsou zaměřené na dospělé a praktické věci. Pokud vezmete první knihu s ilustrací kladiva a udělej si sám, můžete se dočkat toho, že až ji po apokalypse otevřete, zjistíte že umíte udělat přání k MDŽ pro maminku, mávátko do prvomájového průvodu a uháčkovat slepičku na oslavu Velikonoc.

A co vy? Jste spíš ten kancelářský typ kterého by William R. Forstchen nechal pojít hlady? Nebo byste si s pilou a kladivem věřili?

 

Komentáře

No vida, o těchhle učebnicích jsem vůbec nevěděl... Za mých časů (základní škola 1968 až 1977) bylo pracovní vyučování dvě hodiny týdně, na střídačku "pozemky" (tedy plení školních záhonků) a "dílny" (kde jsme se učili hlavně plechařinu - stříhat, ohýbat, letovat cínem -, ale to asi záleželo hlavně na tom, co uměl dotyčný "odborný" učitel; ten náš byl velmi názorná ukázka člověka, který by ve fabrice pravděpodobně nikdy nepostoupil od pomocných profesí, a tak šel radši učit), a trvalo to od šesté do deváté třídy - s tím, že v devítce (ne-li už v osmičce) už holky "dílny" neměly, místo nich měly něco, co se - snad, nechodil jsem tam, čili si to už přesně nepamatuju - jmenovalo "příprava na mateřství". Každopádně byl to sranda předmět, který se stejně jako tělocvik obešel bez učebnic a hádám, že - na rozdíl od toho tělocviku - i bez osnov.

Ad Fortschen - toho bych moc za bernou minci nebral. Četl jsem od něj "Unii ve zbrani" a asi půlku následujícícho dílu; už v tom prvním jsem hodně stříhal ušima, když tam vojáci, co mají pro začátek tak leda polní výheň a nějaká kladiva, jako jednu z prvních věcí vyrobí velikou cirkulárku (kotouč do pily, nota bene s průměrem metr nebo dva, na prosté kovadlině fakt neuděláte), a druhý jsem definitivně vzdal ve chvíli, kdy bylo popsáno, jakým způsobem mimozemšťani "sklízejí" lidi (neb aby to fungovalo, ta planeta by musela být válcová). No prostě, mám dojem, že zrovna on nad technickými detaily svých nápadů moc nepřemýšlí-      

Tak tohle mě nenapadlo, už proto, že ani u nás ve škole dílny neměly učebnice. Vypadá to pro postapo užitečně.

Schválně jsem mrknul na Internet a našel jediný inzerát, který tohle nabízel, jinak nic. Tipnul bych si, že to není jediná užitečná věc, kterou zmizely změny posledních desetiletí. Možná je načase založit Nadaci :-).

 

Dílny na záklkadce + pozemky. My jsme dělali dřevěnej buldozer s plastovou radlicí a pak železný hrábě (tam se nacvičovalo řezání závitů). Holky měly vaření a s nima chodil týpek, co si vysnil kariéru kuchaře. Víc jsem toho pochytil od dědy, který byl vyučený klempíř a život strávil jako strojvedoucí na páře (jeho prvorepubliková Příručka pro strojvedoucí a topiče je taky dost dobrý kus do knihovny - obsahuje základní fyziku v podání pro blbé, zbožíznalectví a pak znaosti o lokomotivách a jejich prvcích a vychytávkách). Na zahrádce jsem pochytil něco o pěstování různých plodin (na rozdíl od školních pozemků) a nakonec jsem zdědil klasický šlapací šicí stroj po babičce, který je taky k nezaplacení. A spoustou věcí přispěly i vandry s indoši a trapery (living history) - kromě výroby různých věcí a vaření v terénu i lití kulí a nakonec přebíjení patron.

Za komančů vycházel časopis Udělej/Urob si sám s návody pro kutily a občas se podařilo sehnat i těžce nedostatkový sovětský časopis Modělist-konstrukťor, kde vedle zajímavé vojenskohistorické a čistě modelářské části tvořily značnou část návody pro kutily typu "jak z motorky Dněpr uděláme traktor na orání záhumenku", jak si postavit patrovou chatu a podobně.

Přidat komentář