REPORTÁŽ: Science Starcon

Letošní druhý Starcon v Nuslích byl v podstatě stejný jako předešlých pět (včetně čtyř S-conů). A ačkoli se jedná hlavně o setkání fanů tří hvězdných fenoménů Star/ Trek/ Wars/ Gate, opět jsem je zradil kvůli jiné linii. Letos jsem mimořádně vynechal linii literární, zato jsem se plně ponořil do linie vědecké. A je dobře, že tyto "doplňující" linie zůstávají, protože dávají přece jen vymyšleným tristar světům další rozměr. A skutečno je mnohdy fantastičtější, než kdy kdo si dokáže vymyslet.

Tentokrát jsem navštívil Obchodní akademii ve Svatoslavce toliko v sobotu. Zato však neobyčejně časně. U registrace jsem zakotvil už před desátou ranní hodinou, abych nezmeškal přednášku Petra Tomka Nacisté na Měsíci a jiné konspirační teorie. A ano, často se jedná o bláboly duševně chorých fabulátorů, ale může jít i o lidové vysvětlení neznámého jevu (pověst) či o fantastické literární dílo, jemuž čtenář uvěřil. Někdy jsou zdrojem fám tajné služby, které se tak snaží shodit protivníkovy úspěchy, jindy tak kamuflují přidáním nesmyslných kudrlinek únik tajných informací. Prošli jsme si seznam vládců světa od templářů přes zednáře až ke grupě Bilderberg. Dověděli jsme se, jak jednoduše vyvrátit tvrzení, že Američané na Měsíci nepřistáli. Drobný problém působí astronaut z mise Apola 14 Edgar Mitchell, který se po odchodu z NASA stal zakládajícím ředitelem Ústavu parapsychologie v Palo Alto v Kalifornii a který tvrdí, že "mimozemšťané existují". NASA si ho "váží", avšak "jeho názory nezastává". Ale Mitchell alespoň netvrdí, že nepřistál na Měsíci!

To nacisté na Měsíci nepřistáli. I když měli podivuhodné nápady a vyrobili na svou dobu zázračné stroje, ani žádný z jejich projektů nepočítal s opuštěním atmosféry Země, natož aby mysleli na Měsíc. I nerealizovný projekt "orbitálního bombardéru" Sänger byl ve skutečnosti "jen" raketový kluzák, který se skoky pohyboval ve stratosféře, a po odhození symbolické pumy o váze asi čtyři tuny mohl teoreticky doletět k přistání až do Japonska.

Závěrem jsme se potěšili videem, na němž byl umírající mimozemšťan, jehož na Měsíci společně našli Američani z Apolla 20 (poslední Apollo na Měsíci mělo číslo 17) a Rusové z pilotovaného Lunochodu (Lunochod v konečné verzi nebyl řízen mužikem uvnitř:).

A minuly minuty, a bylo jich už pět po jedenácté, když se dostal ke slovu Tomáš Petrásek se svou přednáškou Byly tu jiné inteligence? aneb Fermiho paradox v čase. Jestliže totiž existence mimozemských civilizací je vysoce pravděpodobná, tak kde xsakru jsou? A to může zodpovědět ten čas - mohly tu být, na Zemi, ještě dávno před námi. Dověděli jsme se různé teorie, proč u člověka došlo k "sapientizaci", jak inteligentní jsou kavky a papoušci, co chybí kytovcům a jak nedocenění jsou sloni. Vypadá to, že sloni chodí na hřbitovy předků a tam rozjímají… Hmyz má dokonalou organizaci, nikoli inteligenci (což by nemuselo vadit). Dinosauři měli dost času, aby založili civilizaci, ale jak bychom to po desítkách milionů let a horotvorných procesech a přesunech kontinentů poznali? Dá se to možná určit ne z toho, co po civilizaci zbyde, ale co po ní nezbyde. Může ale následující civilizace po té naší zjistit, že jsme jim vyrabovali zásoby fosilních paliv? Možná odpověď: Dinosauři právě vyrabovali to nejcennější, a nám tu nechali jen tu naftu… Současnou civilizaci charakterizuje masivní vymírání druhů, které mělo obdobu právě v době vyhubení dinosaurů. Že by přece?

Uvidíme, jestli nám cizí či naše předvěké civilizace nenechaly nějaký artefakt na Měsíci, tam by se to hodilo.

A bylo poledne a Vojta Barták v uniformě České armády (něco hodně podobného to bylo, i když hodnost majora se trošku tvářila jako generál:) mi po čtyřiceti letech osvěžil vzpomínky svou přednáškou Atomové zbraně od A do Z. Ale přece něco je dnes jiného. Začal reálně platit bonmot Toma Clancyho: "Nebojím se někoho, kdo má 27.000 jaderných raket. Bojím se toho, kdo má jednu." Protože minuty byly opět přetaženy, tak Vojta historií vedoucí k výrobě jaderných zbraní jen proletěl (díky za to). Zopakovali jsme si rozdíl mezi štěpnou a termonukleární jadernou zbraní a prohlédli si jejich základní konstrukce. Prohlédli jsme si, jak vypadá člověk v poměru k bednám trinitrotoluenu (v jehož ekvivalentu se udává ráže jaderných zbraní). Zatímco 44 tun TNT, což je síla největší konvenční bomby, by se vešlo do panelákového pokoje, pak 14 kilotun TNT, což je tonáž "hirošimské bomby", by zabralo celý panelák o šesti patrech a pěti vchodech - Šamanův odhad z vizualizace). Vodíkové megatuny už zobrazeny nebyly - človíček by se stal neviditelnou tečkou… Popovídali jsme si o oprávněnosti či neoprávněnosti atomového bombardování Japonska na konci druhé světové. Ačkoliv je to ošklivé říci, tvrdím, že tahle událost nás dokázala uchránit před změněním studené války ve válku jadernou - všichni totiž už měli zkušenost, co to udělá…

A co to udělá? 51 % škod po výbuchu jaderné zbraně je způsobeno tlakovou vlnou! Tak pozor, až uvidíte jaderný (anebo jakýkoli jiný masivní) výbuch, zalehněte za překážku. Borec, čelící hrdě tlakové vlně ve stoje (anebo člověk hloupě civící na podivný a zajímavý úkaz), nastavuje plochu metr čtvereční. Člověk, ležící s mírně roztaženýma nohama k výbuchu, poskytuje jen 0,2 m na druhou. Čili pětkrát méně! Vyhnete se tak i střepinám a letícímu prachu. Šamanovo upozornění: Po přechodu tlakové vlny směrem od výbuchu musíte očekávat i zpětnou vlnu. I když bývá slabší, trvá déle, a může srovnat se zemí stavbu, která byla prvotním výbuchem poškozena.

Před světelným (vlastně tepelným) zářením se nestihnete skrýt, to má na svědomí 34 % škod. Je potřeba mít štěstí a být nějaký ten kilometr vzdálen od epicentra. Tolik obávaná pronikavá radiace se na celkových účincích podílí jen pěti procenty: Alfa záření zachytí list papíru, beta záření dlaň, rychlé neutrony sklenice vody a gama záření se dobře zmaří v betonu. Cihla je na tom trochu líp, ale nejlépe je za železem. (Takže železobetonové paneláky jsou dokonalým útočištěm!) To, co svede 5,1 cm cihly, dokáže i 51 cm sněhu. Takže vykopat si včas záhrab před jaderným útokem se taky hodí. Záření prý dobře zachycuje i mlha a prach v ovzduší. Zbylých 10 % škod na lidském materiálu činí spad. Šamanovo upozornění: Může to být i víc, když se nebudete držet známých hygienických zásad. Atombordel je třeba vyklepávat směrem po větru (anebo rovnou zahodit), sprchovat se, v zamořeném prostoru nejíst, nepít, dýchat jen přes účinné respirátory.

Tak chytří jsme proto, že jsme ještě půlhodinu přesčáru diskutovali. Rozhlížel jsem se po Julii Novákové, která měla nastoupit od jedné hodiny s přednáškou Co nás dělá lidmi, avšak neviděl jsem ji. Zatímco my seděli uvnitř, byl na dveře zvenčí přilepen pozměněný program. Julča totiž měla dle rozpisu (program vědecké linie dodán až ve čtvrtek odpoledne) mít zároveň dvě přednášky. A to se bez zapojení stroje času nebo multiplikátoru nedá stihnout. Takže nyní přednášela ve vedlejší místnosti na linii literární, a svou vědeckou přednášku si přehodila s druhou přednáškou Tomáše Petráska. No a Tomík seděl, nic neříkal, až to bylo Vojtovi hloupé a zeptal se, jestli tam náhodou není nějaký přednášející.

Zkrácenou Petráskovu přednášku Na stopě obyvatelných panet jsem musel z větší části oželet, neb jsem potřeboval pozřít nějaké drobné jídlo. V místním bufetu jsem si vybral své oblíbené utopence. Pak už jsem spěchal zase na vědeckou linii, neb se blížila druhá hodina a s ní moje pohádka o Internetu. Domlouval jsem se sice s Tomášem, že začnu později, ve čtvrt nejdřív, aby měl trochu času, ale fakt je, že ve dvě hodiny přišli nějací lidé speciálně na mou přednášku a ti dovolili jen pětiminutové překročení.

Jako jediný přednášející jsem vypnul počítač, protože přednáška se měla odbývat četbou z mé dávné brožury s podtitulkem Internetem i bez počítače a několika současných poznámek k této historii. (Knížka vyšla roku 2012, prodávat ji dnes by bylo jako nabízet mechanické psací stroje anebo faxy:). Ale přednášku jsem nakonec přednesl spatra (asi 5 % toho, co jsem chtěl říci:). A protože jsem neměl prezentaci a ani zápisky jsem si ze své přednášky nedělal (ani fotky:), napíšu o tom něco příště. Tedy z přednášky, kterou asi budu mít v Bratislavě na zářijovém Parconu, jež se koná v rámci mamutího Istroconu. Nedostali jsme se totiž třeba k problému, jak to, že ještě (masově) neexistují internetové ledničky, internetová auta a internetové domy, ačkoli něco takového bylo technicky možné už před těmi 12 lety, kdy moje knížka vyšla! Nabízí se jedna odpověď: nejsou zákazníci, protože není potřeba! Zmínil jsem se o univerzálnosti a svobodě internetu, která je dnes v ohrožení. Nikoli z technických, ale z politických a právnických důvodů!

O dalších sobotních pořadech (včetně Galavečera) zase příště. Zatím se můžete podívat na fotogalerii.