Ak by som mal jedným slovom vystihnúť tvorbu Jarosława Grzędowicza, bola by to podivnosť. Pri čítaní série Pán ledové zahrady na nás autor zapôsobil zaujímavými nápadmi a prostredím, ktoré akoby navrhol Hieronymus Bosch, Popel a prach na čitateľa naloží slušnú várku dusivej atmosféry plnej jesennej melanchólie a smútku, úzkosti a hrôzy. Čo môže obsahovať zbierka trinástich poviedok s obálkou groteskného stvorenia za oroseným sklom a názvom Vycpávač zvířat?
Ľudia od svojho zrodenia márne bojujú s vlastnou pominuteľnosťou. Mnohí alchymisti zasvätili celý život hľadaniu elixíru života a nakoniec sa bezúspešne vrátili späť do zeme. Do popola a prachu vekov. Umelci, hlavy otvorené, si zvolili inú cestu. Pochopili, že nesmrteľnosť je možná prostredníctvom svojej tvorby, ktorú zhodnotia a posúdia iní. Čím je kniha Jarosława Grzędowicza? Posunie ho o krok k nesmrteľnosti alebo stiahne do priepasti dejín?
Nejsem schopna posoudit, zda je Popel a prach tak vynikající, protože vznikl v Polsku se silně katolickým podhoubím, které prorostlo i do autora, nebo zda je Jarosław Grzędowicz výjimečně duchovně zaměřený. Popel a prach se o duchovno jen tak neotírá, aby byl zvláštní a atraktivní. V redakční diskuzi pak Lament pronesla srovnání působení tohoto příběhu na čtenáře se slavným románem Lavondyss..
V románu nás autor zavede do říše Polosnu. Do světa Pomezí a pod trnový kříž, na němž visí natažený mnich. Poznal tajemství tohoto světa a musel kvůli němu zemřít. Zanechal však svému příteli svéráznou závěť: hledej hluboko a nacházej odpovědi. Takže přítel bere brokovnici, nasedá na motorku BMW a vrací se do ulic, v nichž se převaluje jen popel a prach... Samostatný román, který získal Cenu Janusze Zajdela.