IKARIE: změny, změny, změny - k horšímu

Tak nám zdražili Ikáryji, paní Müllerová... - a to ještě není to nejhorší; koneckonců se to dalo čekat. Není to poprvé a nejspíš ani naposled, nehledě k tomu, že v porovnání s jinými Ikarie byla - a vlastně pořád ještě je - zázračně levným časopisem. Na druhou stranu nynější cenový skok činí zatraceně zpupných 34.5 % a jeho zdůvodnění v úvodníku ("za všechno může vedení firmy") vyznívá poněkud trapně, jakkoli může být i pravdivé... Nechme se tedy spolu s Mladou Frontou, a.s., překvapit, co tohle salto mortale udělá s prodejností. (Vzpomínám si, že když se před několika lety vyšplhal na zhruba stejnou cenovou úroveň The Magazine of Fantasy & Science Fiction, přestal jsem ho jako neúnosně drahý kupovat; zřejmě nás takových bylo víc, neboť MF&SF to rok poté definitivně zabalil. Škoda ho.) Šéfredaktor se nás dále snaží ukonejšit sdělením, že za a) Ikarie se přece rozsahem vyrovná slušně tlustému románu (oblíbené tvrzení Vlada Ríšy, nesčetněkrát opakované na besedách s čtenáři; má jen jednu vadu na kráse, že totiž časopis není kniha a tudíž se tu srovnává nesrovnatelné) a za b) "přibylo šestnáct barevných stran" - což je buďto neobratná formulace, nebo vědomá lež. Žádné stránky nepřibyly. Pouze jich šestnáct bylo obarveno; zhola zbytečně a nikterak šťastně. Ale k tomu se ještě dostanu.

Věřte nebo nevěřte, Ikarie nás provází už čtrnáctý rok. Kompletní ročníky, vyštosované na sebe, tvoří sloupec vysoký - moment, já to změřím - bezmála půl metru a časopis jako takový mnohokrát převlékl kabát i vestu. Takže se na to podívejme hezky popořadě a vzpomeňme si, na co už jsme zapomněli...

• 1990: krátký a chaotický ročník. Vnitřní stavba i grafická úprava se zpočátku měnily měsíc od měsíce - redakce zjevně hledala cestu metodou pokusů a omylů. Do konce roku se nicméně skladba rubrik vyprofilovala do sestavy, jakou víceméně známe dodnes; navíc ročník obsahoval v šesti číslech ze sedmi komiks a ve třech novelu na pokračování. Logo (oproti stávajícímu o třetinu menší) tvořila prostá jednobarevná písmena v bílém osmihranu; celek působil důstojně a neřval, jak je dnes (nejen u Ikarie) zvykem. Jedno číslo tenkrát stálo 9 Kčs a ti, kdo u toho byli, dodnes vzpomínají, že Ikarie málem zkrachovala při třetím čísle, věnovaném Satanským veršům S. Rushdieho - nejen že to bylo pro čtenáře příliš inťošské sousto, ale obálka vypadala... no, někteří říkají avantgardně. Podle mne byla prostě odpudivá. Jo, a ještě něco: k povídkám je vždy přiřazen kraťoučký napovídací blábol (podobně, jako tomu bývá na filmových plakátech) a medailon autora.
• 1991: Cena stoupá - první číslo 12 Kčs, další po patnácti. Vivisektor vynalezl hvězdičkový systém a někdy (ne moc často) obsahuje více recenzí na jednu knihu. Počínaje třetím číslem mizí redakční komentáře povídek a polehoučku ubývá medailonů, neboť redakci nestojí za to znovu představovat autora již publikovaného (což trvá stále, takže po pár letech začaly medailony být spíše výjimkou). Komiks pouze jeden. Za zmínku stojí číslo 7, obsahující místo obvyklé náplně kompletní román (odtud zřejmě Vladova oblíbená hláška o rozsahu). Logo ztratilo rámeček a rozrostlo se na celou šíři obálky, avšak pořád jsou to střízlivá jednobarevná písmena.
• 1992: Víceméně setrvalý stav. Komiks žádný. Místo dříve občasně se vyskytující Galerie přichází pravidelný seriál Sci-fi ilustrace ve světě. Jedno velké neštěstí ovšem nastalo: grafik dostal novou hračku (tahle věta se objeví ještě párkrát). Zprvu se to projevuje tím, že titulky povídek a článků jsou sázeny různými typy, obvykle tak třemi v jednom čísle, což vypadá nesystematicky a neuspořádaně; posléze typů přibývá a koncem roku dotyčný zjistil, že hotový titul může en bloc i naklánět, zahýbat nebo libovolným směrem zužovat. Začíná (zatím) asi nejtristnější období vnitřní úpravy.
• 1993: Stoupáme v ceně: 17 Kčs. Jinak zvnějšku i nadále beze změny, uvnitř víceméně také - komiksy nula, ve Vivisektoru vzhledem k rostoucímu počtu vydávaných knih ustala du- a triplicita recenzí, medailony autorů klesly na nejnutnější minimum. Grafik časopisu objevil fonty na psací písmo a možnost podložit název povídky jeho stínem, což společně se svrchu uvedeným zhusta vede k nečitelnosti titulků. A pozor! - Hvězdný tamtam, dříve každoměsíční dopisová rubrika, se během tohoto roku objeví pouze třikrát.
• 1994: Stále totéž. Znovu klesla frekvence Hvězdného tamtamu (jen dvakrát), novinkou tohoto ročníku je vznik Digitální arény. Podivuhodnou proměnu zaznamenala vnější tvář časopisu: M. Zhouf zřejmě dostal volnou ruku k tomu, aby si s logem při zachování obrysu prováděl co chce, takže místo dosavadních jednobarevných písmen míváme nápis IKARIE střídavě kovový odrážející žlutou nebo zelenou hladinu bůhvíjakého fujtajblu, kovový sešroubovaný z lesklých součástek, kovový snýtovaný ze rzivých traverz, muchomůrkovitě skvrnitý a jednou dokonce toliko vyznačený žlutooranžovou konturou... Obálky díky tomu většinou působí značně dryjáčnicky. Vnitřní titulky jsou setrvale mizerně čitelné, byť nejhorší výstřelky již pominuly (a tak tomu bude až do roku 2000).
• 1995: Opět finanční poskok: 19 Kč (Hurá! Ikarie konečně přesáhla dvojnásobek původní hodnoty!!!). Nečekané oživení dopisové rubriky (čtyřikrát), jinak vevnitř totéž, co loni. Dobrou zprávou je, že přestaly experimenty s logem a titul časopisu znovu tvoří jednobarevné blokové písmo. Poprvé se stalo, že poslední číslo ročníku neobsahovalo jeho souhrnný přehled (vyšel teprve v prvním čísle roku '96).
• 1996: Dopisová rubrika třikrát. V červnovém čísle začíná jako zbrusu nová záležitost Knihomorna, od červencového přibývá k Digitální aréně další rubrika věnovaná karetním hrám a hrám na hrdiny. Zato kdesi mezi čísly 4 a 5 tiše zesnul seriál o sci-fi a fantasy výtvarnících (uprázdněné místo na barevných stránkách je nadále vyhrazeno reklamě).
• 1997: Dlouho se nezdražovalo? Nejvyšší čas to napravit: 22 Kč. Místo uhynulých Sci-fi ilustrací vychází Comicsová abeceda, navíc si šéfredaktor pořídil barevný (snad dokonce digitální) fotoaparát a zadní stranu obálky začínají občas zdobit fotky z conů a podobných akcí (jinými slovy, reklamy se výjimečně musely uskromnit). Od srpna dochází k velké změně v oddělení české a slovenské SF: přísun povídek začíná být zajišťován loni poprvé vyhlášenou soutěží Ikaros. A čtenáři patrně netrefí na poštu, neboť dopisy do Tamtamu nejsou žádné...
• 1998: S novým rokem opět nová cena: 25 Kč. V prvním čísle oživení Tamtamu (celé 2 dopisy), ve druhém pod stejnou hlavičkou účelový výběr týkající se problematiky filmů a jejich dabingu; to je zároveň vůbec naposledy, kdy se dopisová rubrika objevila. Proto jsem to tak pečlivě vyčísloval. Ne že by mi chyběla, avšak vyplývá z toho, že buďto lidé do Ikarie postupně přestali psát, nebo že - s další účelovou výjimkou příspěvků do Knihomorny - jsou redakci reakce čtenářů srdečně ukradené. Případně kombinace obojího... Osmé číslo přináší poprvé po sedmi letech vlastní komiks. A již podruhé schází ve dvanáctce obsah ročníku, aby se objevil až v lednovém čísle příštího roku.
• 1999: Comicsová abeceda se dopracovala k Z a plynule přešla v Kapesního průvodce komiksem; někdy v půlce roku vyhasla rubrika her (myšleno ne-počítačových). Jenže tu stejně už nějaký čas vyplňoval seriál o sběratelských kartičkách různých výtvarníků, se kterými se nehraje, alébrž se zakládají do poličky... Jinak žádné změny.
• 2000: Tak tohle je pamětihodný ročník - rozhodně na šok, který ve mně vyvolal pohled na první číslo toho roku, hned tak nezapomenu. Tehdy kdosi v Ikarii usoudil, že když už nelze příliš obměňovat vnitřek, zkusí to po letech znovu s vnějškem. Stejně jako před šesti lety, i tentokrát to odneslo logo časopisu, jenže jestliže ve čtyřiadevadesátém pouze hýřilo pouťovou pestrostí, nyní se z něj stala oči trhající neonová hrůza. Opravdu jsem se už od ledna těšil, až rok skončí, a doufal, že ten úlet nepotrvá dál... Na vnitřních stránkách nicméně pokračoval setrvalý stav, jenom Průvodce komiksem občas prostřídaly resuscitované Sci-fi ilustrace a v rámci publicistiky začal vycházet první z dlouhých seriálů Františky Vrbenské (zmiňuji se o tom proto, že to byl - kromě seriálů o malířích a komiksu - první ucelený dlouhodobý projekt od časů, kdy v roce '94 doběhl Adamovičův Slovník českých SF autorů).
• 2001: Ano, dočkal jsem se: nadpis na obálce přestal vypadat jako návěští od hampejzu, zkrotl do střízlivých, ostře ohraničených kontur, a slova "měsíčník science fiction" začala být znovu k přečtení. Dočkal jsem se ale (my všichni jsme se dočkali) i jiných, podstatně horších věcí. Tak předně Ikarie podlehla módnímu trendu a místo dvou či tří významných jmen začala na obálku cpát téměř kompletní obsah; kvůli tomu byly dřívější celostránkové ilustrace potlačeny do menšího, spoustou hluchého místa orámovaného formátu. Navíc grafik opět dostal novou hračku; projevilo se to tak, že od poloviny roku zaměnil staré přehledné a seriozní hlavičky rubrik za jakési formičky na odlévání razítek (ano, myslím ty odpornosti, co tam straší dodnes), prudce se zhoršila kvalita reprodukce černobílých ilustrací a počínaje číslem deset některé grafické prvky změnily barvu (také k horšímu: šedá s černou ladí, vyblitá bleděmodrá s žádnou z nich)... Dobré by bylo, že se zase jednou vrátil komiks - kdyby to ovšem nebylo až v čísle 7, kde nová technologie vyrobila z (evidentně barevné) předlohy slitou plochu šedi. Ne, zde není co pochválit...
• 2002: Komická historka: od druhého čísla (mělo to být od prvního, jenže kdosi to v maketě obálky zapoměl změnit) opět povyskočila cena, nejnověji na 29 Kč (Hurrá! Ikarie přesáhla trojnásobek původní hodnoty!!!). Vnitřní úprava si hýčká všechny loňské nešvary, vnější rovněž a navrch je vylepšila novým laborováním s podobou loga: kromě roztodivných barevno-konturních mutací také na několika obálkách doznal úhony i jeho tvar, když někdo zkusmo amputoval tradiční můstek mezi A a R... Rovněž (plochu ani stránky jsem nepočítal, ale připadá mi to tak) zbytněl podíl reklam, a to jak přímých, tak maskovaných za publicistické články, a počínaje osmým číslem jsou čtenáři taháni za nos na obálce umístěnou fotografií Mloka a označením nejlepší SF časopis roku. (Ano, nezapomněl jsem, že toho Mloka a diplom a titul Ikarie skutečně dostala, ale také jsem nezapomněl, že ho dostala výlučně za rok 2001 - a bez tohohle určujícího detailu se z dotyčné informace stává pustý barnumský žvást. Každopádně jsem zvědav, jestli - pokud v letošním hlasování Akademie zvítězí někdo jiný - toho Mloka z obálky zase odstraní...)
• 2003: No, a jsme v letošku (Třikrát hurá! IKarie konečně přesáhla čtyřnásobek vlastní ceny!!!). První dvě čísla - aspoň uvnitř - odpovídala těm loňským a předloňským, zatímco obálka byla zprasena zbrusu způsobem: nadbytečné množství titulků při levém okraji bylo zachováno, obehnáno rámečky, aby zabraly víc místa (a získaly něco z půvabu stíracích losů), a propojeno se záhlavím soustavou technicistního čehosi, křížícího v sobě prvky mostní konstrukce a stavebnice Merkur. No, budiž - ne že by se mi to líbilo, ale kdyby se vyházely ty kartuše s názvy povídek a článků a ponechalo pouze logo s kovovými konstrukčními pásy, nemuselo by to být tak špatné... Proč jste ale, ke všem čertům výtvarnického pekla, pod tenhle komplikovaný rozvětvený nesmysl nacpali ilustrační obrázky po celé ploše? Na prvním čísle, kde dospod přišla jenom tma a mraky, se to ještě sneslo. Na druhém lepá čarodějnice přišla o ruku a kus hlavy a celý obraz o kompozici, nicméně většinu plochy tvořila opět černá tma, takže neštěstí nebylo tak velké. Jenže trojka, ta nejnovější, nese pestrobarevný kabátek se spoustou detailů a strakatým pozadím, a výsledek? Něco mezi malůvkami na zámcích hrůzy, porcí zeleninového salátu a skvrnovým testem na zjišťování barvosleposti.
• A pak jsou tu ty "nové" barevné stránky. Kamarád, který mi včera (ještě než jsem si opatřil vlastní) novou Ikarii ukazoval, na jejich adresu prohlásil doslova: "Nemám rád barevnej podklad, protože se na něm blbě čte, a nesnáším křídovej papír, páč se blejská a pálej z toho voči..." V obou bodech mu dávám za pravdu a sám za sebe dodávám: ach jo, grafik Ikarie dostal zase novou hračku... A je to průser jako vždycky.

Omluvte jadrnou mluvu předků: na tohle eufemismy nestačí. Tak za prvé: dosud měla Ikarie 64 vnitřních stran, číslovaných 1-64, a čtyři strany obálky, číslované (byla-li ta nutnost) I-IV. Teď tu máme 48 vnitřních černo(modro)bílých (značeno 1-48), 16 vnitřních barevných (I-XVI) a čtyři strany obálky, označené... Aha, vidíte? Troufám si tvrdit, že redakce Ikarie už na ten problém musela narazit - akorát že ho (zatím) směle ignorovala. Neboť: u první strany obálky samozřejmě není co řešit, o tom žádná. Druhou a čtvrtou polkly reklamy; taky bez trablů. Ale na třetí je článek J. Pavlíčka o kruzích v obilí - a zkuste ho najít v obsahu...

Za druhé: kromě výše uvedených výhrad vůči barevným stránkám (a třetí, ověřené kvanty ve schránce nacházených prospektů, totiž že tento typ papíru mizerně chytá a nehodí se ani na podpal), jakož i toho, že celobarevná stránka působí podbízivě a bez ohledu na kvalitu textu navozuje dojem laciného bulváru (všimněte si, že tam, kde o něco jde, seriózní časopisy volí pod text bílý podklad a v barvě jsou pouze obrázky), je otázka, zda Ikarie barvu vůbec potřebuje. Soudě podle tohoto prvního čísla, obálky recenzovaných knih a videokazet nevypadají o nic líp než při staré černobílé reprodukci, spíš hůř, a o polovině publikovaných fotografií z filmů platí totéž. Navíc jedině u komiksů a filmových fotografií (a snad ještě u ukázek z počítačových her) má smysl tisknout v barvě; všechno ostatní může být zrovna tak dobře černobílé a nic se neděje.

A za třetí: když už si hrajete s barevným podkresem, je dobře u toho taky trochu myslet. V Ikarii sice neudělali tu chybu, kterou trpěla první čísla Pevnosti (a taky Crwe, nakolik si vzpomínám), totiž že by podložili text obrázkem nebo strakatou strukturou; zaplať bozi aspoň za to. Podívejte se ale na strany VI, VII a XIII. Na všech je patrný tentýž kiks: krajní sloupec , podbarvený ostře odlišnou barvou, dělí stránku na dvě samostatné části, nesouhlasící s tím, kde začíná a končí která sekvence textu... Ostatně stranu XIII - při tom, jak je na rozmezí druhého a třetího sloupce rozdělena hlavička oddílu premiér - nelze než prohlásit za totálně zmršenou, i kdyby to barevné kejklování nepodpíchlo.

Tak takhle to je. Předpokládám, že mi zveřejnění této statě vynese lání do starých konzerv: to mi nevadí, jednak je to pravda a za druhé je při různých příležitostech slýchám už nejmíň patnáct let. Nepochybně se najdou i mnozí, kteří mi budou předhazovat, že snižuji, pomlouvám a poškozuji náš nejstarší, nejzasloužilejší, nejúctyhodnější atd. sci-fi časopis, jakož i obětavou a neutuchající práci jeho redakce... Těm doporučuji, ať se pořádně nadechnou, vydechnou, a pak si článek přečtou pozorně znova. Šlo mi hlavně o grafickou úpravu, proti obsahové náplni dotyčného časopisu - tak, jak je - neříkám ani slovo: povídky jsou setrvale na úrovni, publicistika jakbysmet, a co se týče recenzí, chápu, že při množství produkovaných knih a omezeném rozsahu není možné jako kdysi uveřejňovat více pohledů na věc. (To si mohl dovolit Ramax, jenž koneckonců právě na tom stál, a může si to dovolit Pevnost, která je zaměřená hlavně na fantasy a proto recenze čisté science fiction programově vynechává.) Občas je ale dobře připomenout si, co bývalo a už není, to dobré i to špatné, a nikdy bychom neměli zapomínat, že co taťka činí, dobře činí platí jenom v pohádce. Tím spíš, že ani tam to nebyla pravda...

KONEC