RECENZE: Ian McDonald, Brasyl

„Až zemře Bůh, zůstane nám jen konspirace.“ Nechte se okouzlit jedním z největších a nejzvláštnějších národů světa. Minulost, současnost i budoucnost Brazílie s veškerou její barvitostí, vášní a proměnlivostí splývají ve fascinujícím díle, které je z části science fiction a zčásti historií. (anotace)

Do rukou se nám dostává kniha, která chce v co nejširším spektru představit tak mohutnou, bohatou, různorodou a pestrou zemi, jakou je Brazílie. Celé dílo spočívá na třech základních kamenech, na třech samostatných, nezávislých a přesto souvisejících příbězích – ze současnosti, budoucnosti a minulosti.

Květen – červen 2006

Ač se to na první pohled nezdá, narodila se zlatovlasá krasavice Marcelina Hoffmanová v Brazílii a je tady spokojená. Má sice drobné neshody s matkou a vdanými sestrami, které jsou vyznavačkami tradičních hodnot, ale přesto se snaží, aby se všemi vycházela po dobrém. Svou výbušnou a impulsívní povahu se snaží krotit v capoeiře, tanečním bojovém umění ulice, a těší ji, pokud i „malá bílá ženská s německým jménem a pletí“ dosáhne obdivu a uznání v tomto ryze mužském národním zápolení.  Na druhé straně je díky své kreativitě, nezkrotnosti a cílevědomosti kontroverzní produkční televizní společnosti a jejím úkolem je nacházet náměty pro pořady, které by plnily motto vysílání „jsme řízní a hluční“.

„Nic není Canal Quatro víc než bičovací kůl, pranýř, žhavé cejchovadlo. To je to, co milujeme nejvíc, utrpení jiných, zrůdné show. Dejte nám muka a šílenství, dejte nám veřejnou pitvu a hnus, dejte nám holky, co si svlíkaj šaty. My jsme chlípné, bestiální lidstvo. To věděli už v osmnáctém století, tehdy znali radost z veřejného zostuzení. Kdyby se ještě konaly veřejné popravy, Canal Quatro by je vysílal v hlavním čase a ovládl by sledovanost.“

Velkou část námětů, které pak byly schváleny a realizovány jako vynikající reality show, získala Marcelina od své uklizečky Bebel. Nejinak je tomu i tentokrát – blíží se finále Světového poháru ve fotbale a pravděpodobně celý národ by s radostí soudil brankáře Barbosu, zda je opravdu jeho vinou ostudně prohrané finále s Uruguay v roce 1950. Je tedy třeba najít starce, který zmizel lidem z očí a donutit jej ke spolupráci. Tato aktivita však začne roztáčet nekontrolovatelný kolotoč zvláštních, nečekaných a nebezpečných situací, které Marcelina sama nedokáže zvládnout…

Září 2032 – duben 2033

Edson Jesus Oliveira de Freitas je nejmladším ze šesti synů dony Hortense a snaží se, aby jeho firma na vyhledávání talentů pro šoubyznys co nejlépe prosperovala. Nepodařená krádež kódované kabelky jeho starším bratrem mu umožní setkání s dívkou snů.

„Edson otevírá ústa a nic z nich nevychází. To není láska. To není ani chtíč. Nejblíž to má k tomu, co by definoval jako okouzlení. Mít v těle nějakou zbožnou buňku, možná by v tom poznal zbožňování v tom nejstarším, nejpravdivějším slova smyslu: klanění se bohyni. Fascinuje ho. Ona je všechno, o čem sní. Chce kroužit v jejím gravitačním poli, oblétat její senzační svět a senzační šaty a senzační přátele a senzační místa, kam se dá jít a kde se dá být, něco dělat a dívat se.“

Fia Kishida je kvantovou fyzičkou a pracuje ve skupině, která své schopnosti využívá k ne právě legálním transakcím. To je však velmi obtížné ve světě, kde jsou všichni a všechno automaticky monitorováni, kde se veškerá data pravidelně a často aktualizují, takže falešnou totožnost není možné udržet dlouho, kde zákony a pořádek tvrdě hlídá nejen státní, ale i soukromá policie a kde se lidé vzdali veškeré svobody v zájmu bezpečnosti. Edson se s Fiou spřátelí, ta je však stále zahalena závojem tajemství a když už se zdá, že by se mohli více sblížit, přichází dívka při riskantní operaci o život. Edson je otřesený a nešťastný, náhle však potkává další Fiu…

Červen 1732 – září 1733

Luis Quinn pochází z Irska a je duchovním Bratrstva Ježíšova, úspěšným lingvistou a výtečným šermířem. V portugalské Coimbře žádal pro sebe vždy ty nejtěžší úkoly a tím současným je pro něj výkon funkce admonitora, který má zjednat nápravu – nalézt v povodí dalekého Rio Negra fanatického otce Goncalvese a podřídit jej řádové disciplíně. Společnost na cestě mu bude dělat francouzský vědec Robert Falcon, který je průkopníkem v různých vědních oborech. V dalekých brazilských pralesích se Quinn potkává s kočovným lidem Iguapá, který má pověst neomylných věštců a proroků.

„Neuctívají žádného boha, nemají žádný příběh o stvoření či spáse, neznají hřích, nebe ani peklo.  Přesto je jejich systém víry – nikdy to nemůže být teologie – ucelený, propracovaný a sofistikovaný. Jejich totemovým tvorem je žába, a to ani ta nejhlasitější, ani ta nejjedovatější, ani ta nejbarevnější, i když její kůže má nádherný zlatý lesk, který kopírují tím, že si natírají obličej. Tato žába, již nazývají curupairá  byla první ze všech tvorů a viděla první světlo, pravé světlo světa – či spíše bych měl říci světů, protože oni věří v mnohočetnost světů, která odráží všechny možné projevy svobodné lidské vůle – v jeho celosti a úplnosti. Ta žába si uchovává vzpomínku na to, kdy byla realita celá a nedělená, jako stránky v knize předtím, než jsou rozřezány. Pořád vidí pravé světlo, což je světlo všech sluncí, a z milosti bytostí, které obývají ty druhé světy, mimo náš vlastní, může dát lidem znamení. A právě tresť z curupairá, která se pomalu uvaří k smrti v uzavřené hliněné konvici s hubičkou, vyvolává prorocké vize.“

Quinn je donucen odvar pozřít a nezbývá mu než doufat, že na rozdíl od všech svých předchůdců rituální obřad přežije. To se podaří, avšak Quinn získává navíc schopnosti, se kterými se i přes svou vyspělost a inteligenci jen velmi těžko vyrovnává…

Kniha obsahuje 8 kapitol, z nichž každá je rozdělena na třetiny, což autorovi umožňuje představit tři vzájemně nesouvisející dějové linie. Ty jsou tak rozdílné, jak si jen dokážeme představit – jiná doba, prostředí a vystupující osoby nás zavádí do zcela odlišných světů. Každý příběh má jiné tempo vyprávění, jiný čas a místo gradace i vyvrcholení. Přesto se autorovi podařilo připravit to nejlepší na závěr, kdy náhle uvidíme všechny příběhy v novém kontextu a pochopíme, že byly, i ve vší své barvitosti a bohatosti, pouhým pozadím pro příběh mnohem prostší a jednodušší, ale o to významnější. Samozřejmě si čtenář, pídící se po souvztažnosti jednotlivých příběhů, nemůže nevšimnout postupných náznaků, ale zkoušejte něco naznačovat v tak exaktní vědě, jako je fyzika!

Bohatost, rozmanitost a dokonalá autenticita prostředí ve všech příbězích je na velmi vysoké úrovni, v celé knize je však řádově převýšena úrovní vystupujících postav. Ty jsou, jak jinak, naprosto rozdílné. Přesto však, načrtnuty několika málo tahy, působí nesmírně autenticky a hodnověrně. Hlavní postavy mají mnoho rozdílného – od způsobu myšlení a vyjadřování, původu, žebříčku hodnot až po společenské postavení, přesto u nich nacházíme společný rys: jsou to lidé ve své době relativně slušně zabezpečení, sebevědomí, ostřílení a úspěšní při překonávání různých překážek a nástrah. Jenže to, co je čeká, prověří jejich osobnosti až do morku kostí a každý samozřejmě zareaguje jinak.

Nelze však hlavní postavy nijak významově vyzdvihovat (jedna z nich je v závěrečném kontextu jen zúčastněným divákem), neboť jsou i při své důležitosti spíše průvodci danou dobou, ukázkou dobového myšlení a jakýmsi „vzorkem“. Nesmírně významní jsou i ti okolo nich a tady se v plné šíři projevuje schopnost autora zpodobnit jakoukoliv postavu tak, že na ni nezapomenete. V pojetí autora jsou tedy kořením a solí této exotické a divukrásné země její lidé ve všech svých podobách.

Nedílnou součástí celého díla je jeho jazyková složka. Opět neskutečně pestrá a rozdílná, bohatá na množství portugalských výrazů, které je však možné z kontextu odvodit, takže malý výkladový slovníček v závěru knihy je spíš vítaným doplňkem. Bohaté i stručné dialogy, vědecká pojednání, filozofické úvahy, barvitý popis přírody i dechberoucí líčení akčních situací – to vše a mnohé další najdeme v textu, který je ozvláštněn různými formami zpracování (najdeme např. formu deníku, dopisu, celý příběh z budoucnosti je psán v přítomném čase, apod.). Svůj podíl na výsledné podobě má jistě i překlad Mirky Polové a pečlivá redakční práce. Třešničkou na tomto exotickém dortu je originální obálka Stephana Martiniereho.

Lze předpokládat, že většina čtenářů bude na počátku četby z knihy zmatena, protože do toho cizokrajného báječného, výbušného a opojného koktejlu slov spadne přímo a bez přípravy. Kdo ale najde odvahu ponořit se do něj zcela a bezhlavě, pozná dosud nepoznané – tak chutná Brazílie.

Hodnocení: 90 %.

Ian McDonald: Brasyl
Nakladatelství: Triton a Argo
Rok vydání: 2010
Překlad: Mirka Polová
Redakce: Jolana Čermáková, Tomáš Lavička, Milan Dorazil
Počet stran: 324
Doporučená cena: 359, -Kč
Pevná vazba