RECENZE: Gardner Dozois a Jonathan Strahan (eds.), New Space Opera 2 podruhé

Space opera byla a vždycky bude vlajkovou lodí science fiction. Subžánr, který byl původně pojmenován s jistým hanlivým nádechem se během krátké doby stal téměř symbolem celého žánru. Vždyť pro mnoho neznalých jsou základními proprietami vědecké fantastiky právě vesmírné lodě a na nich lidi v “pyžamech”, kteří se oslovují “poručíku, desátníku, kapitáne”. Když ale odhlédnete od lidí zvenčí a zabrousíte mezi fandom, zjistíte, že Space opera jednoduše vede.

Co je to ta New Space Opera? Abych řekl pravdu, tak ani po přečtení knihy se stejnojmenným názvem a pořadovým číslem dva si nejsem tak úplně jistý. Na první i druhý pohled vidím stále tu stejnou “starou vesmírnou operu", možná někde trochu realističtější, jinde zas o chlup veselejší. Přesto, proč vymýšlet nový název? Co když ještě vyspěje? Bude z ní "New Hi-tech Space Opera"? Evoluce je prostě nevyhnutelná, stejně jako stárne a vyvíjí se člověk, vyvíjí se i literární žánr. Koho by dnes ohromily komunikátory a digitální knihy, když se běžně vyskytují kolem nás? 

New Space Opera 2 obsahuje devatenáct nových, velice různorodých povídek, které mají, i přes to, že co kus to originál a jiný pohled na žánr, něco společného: Je to přinejmenším řemeslná zručnost jejich autorů a tím nasazená laťka, která se v té nižší pozici zastaví na mírném nadprůměru toho, co je v poslední době ve Space opeře ke čtení. Opravdu můžu s klidným svědomím napsat, že v této sbírce nenajdete jediný vadný kus.

Jak to?

Autoři příliš neriskovali! 

Ano, rozebrali všechny tváře Space opery, nechali nás nahlédnout do volného vesmíru, projít se po palubě malých rychlých lodí, dopravních obrů, rozpadajících se vraků i vesmírných stanic, někteří autoři vedli lidstvo ke hvězdám, dali mu vládu nad celou galaxií, jiní ho nechali plácat se na rodné hroudě nebo planetu Zemi dokonce zničili! Nemálo autorů lidstvo konfrontovalo s jinými druhy, nebo alespoň umělou inteligencí převyšující tu lidskou.

Povídky mají styl, každá je minimálně hodna nosit označení dobrá, bohužel je na nich většinou vidět, že jsou hrou na jistotu. Při čtení jsem se bavil, ani chvíli jsem neměl chuť knihu odložit, ale jakmile jsem ji po dočtení zavřel... Co jsem si vlastně zapamatoval? Dvě, tři povídky mi jako výborné uvízly v paměti, ale většina sklouzla do kategorie přečtených a zapomenutých. Žádný vyslovený velký třesk se nekoná.

Mezi ty hodně povedené bych zařadil hned první povídku. Utriusque Cosmi navodila správnou "NEW" atmosféru a i když opravdu patří mezi ty lepší, je dobře, že mě hned ta následující s názvem Ostrov vrátila zpět do vod klasické Space opery. (Kdo by vydržel číst přes šest set stran o nehmotných hrdinech?) Utriusque Cosmi vypráví o dívce, která je mimozemskou civilizací povznesena na nový stupeň existence a má tak možnost být prakticky nesmrtelnou.

Tou druhou je již zmíněný Ostrov, za který dostal Peter Watts dokonce cenu Hugo. Obsahuje hned dva motivy (Vzpoura lodní UI versus Setkání s mimozemským životem) dobře namixované do pointy nastolující otázku, jestli my toho od mimozemského života neočekáváme příliš. Stejně jako v první povídce i zde se setkáme s člověkem, který téměř dosáhl nesmrtelnosti, podobným způsobem, ale na rozdíl od předešlé povídky vlastní zásluhou.

Pokud jde o nesmrtelnost, autoři se s ní potýkají poměrně často - narazíte na ni například v povídkách Vzpoura mezi svými a částečně i ve Skořápkách. Tyto dvě povídky také rozhodně nejsou špatné, jen mi prostě za nehty, a zejména v paměti,  neuvízly. Povídky mají s Ostrovem i další společný jmenovatel, velice vyspělou lodní UI hrající nezanedbatelnou roli pro budoucnost cestování vesmírem.

V další z "nemnoha" povídek utkvělých mi v paměti, Chameleonech, narazíte na (oprávněně) paranoidního osobního strážce, který se snaží na vesmírné stanici ohlídat dva syny svého velice vlivného a bohatého zaměstnavatele. Práce je to poměrně čtivá, ale nelze jí nevyčíst jistá zkratkovitost (ačkoliv disponuje na tuto sbírku nadprůměrnou délkou). I přesto mě o svých kvalitách přesvědčit dokázala.

Poslední, kdo mě opět nezklamal (resp. ostatní také nezklamali ale John Scalzi mě doslova nadchnul), je John Scalzi, který vystřihl perfektní povídku povyšující Asimovovy robotické zákony  na novou úroveň s lehkostí jemu vlastní. Příběh Šibalky je opět variace na až příliš inteligentní UI, které si při absenci pokročilejšího programování, řešící danou situaci, zaloví pro instrukce v historii. I když jde o klasickou vzpouru lodi proti posádce, je zde vše laděno do odlehčené, až úsměvné roviny. Snad i to způsobilo, že jsem Šibalku přečetl jedním dechem. Bravo!

Ve sbírce nalezneme i další kusy, které jistě mají své kouzlo, ale mně osobně prostě neutkvěly v hlavě natolik, abych při psaní recenze nelistoval recenzovanou antologií.

Jde o Sterlingovo Dej se k námořnictvu a uvidíš kus vesmíru, které bych snad ani neřadil do Space opery, přesto nejde nepochválit jeho klasicky dokonalý popis světa, ve kterém se povídka odehrává.

Další takovou povídkou je Lovec princezen, ale třeba i Nevyhnutelnost, které, ač jsou rozdílné jako jablka a hrušky, probíhají i končí překvapivě velice podobně, jen v jiných kulisách.

Kategorií samu pro sebe je pak Vzdálený konec dějin. Jde o v čase i prostoru rozmáchlou romanci s UI v hlavní roli, který buď můžete zatratit nebo opěvovat, nic mezi tím. Já osobně musím přiznat, že o můj šálek kávy se v tomhle případě nejednalo. 

New Space opera 2 je celkově povedená sbírka. Sem tam můžete narazit na kus, který vám k srdci nepřiroste, ale téměř určitě nemáte šanci se nechat odradit od dalšího čtení, spíš naopak. Takže mi nezbývá než tento svazek pochválit, odložit na polici mezi oblíbené tituly a pohodlně se usadit do křesla.

“Varp 5, směr další svazek NSO.”

“Vpřed!” 

Obsah:

• Robert Charles Wilson: Utriusque Cosmi (Utriusque Cosmi)
• Peter Watts: Ostrov (The Island)
• John Kessel: Události předcházející Helvetskému obrození (Events Preceding the Helvetican Renaissance)
• Cory Doctorow: Putování mezi hvězdami (To Go Boldly)
• John Barnes: Lovec princezen (The Lost Princess Man)
• Kristine Kathryn Rusch: Zběhnutí (Defect)
• Jay Lake: Vzpoura mezi svými (To Raise A Mutiny Betwixt Yourselves)
• Neal Asher: Skořápky (Shell Game)
• Garth Nix: Načas (Punctuality)
• Sean Williams: Nevyhnutelnost (Inevitable)
• Bruce Sterling: Dej se k námořnictvu a uvidíš kus vesmíru (Join The Navy and See the Worlds)
• Bill Willingham: Nebojácní vesmírní piráti z vnějších prstenců (Fearless Space Pirates of the Outer Rings)
• John Meaney: Od srdce (From the Heart)
• Elizabeth Moon: Chameleoni (Chameleons)
• Tad Williams: Desátá múza (The Tenth Muse)
• Justina Robson: Třeštivřesk (Cracklegrackle)
• John Scalzi: Příběh Šibalky (The Tale of the Wicked)
• Mike Resnick: Katastrofa Baker a chvalozpěv na Leibowitze (Catastrophe Baker and a Canticle for Leibowitz)
• John C. Wright: Vzdálený konec dějin (The Far End of History)

New Space Opera 2 /The New Space Opera 2/
Dozois, Gardner (ed.) - Strahan, Jonathan (ed.)
Nakladatel: Laser-books
Překlad: Aleš Drobek, Pavel Bakič, Aleš Heinz, Petr Kotrle, Vladimír Lackovič, Karel Makovský, Tadeáš Pelech, Ľudovít Plata, Martin Tilcer, Roman Tilcer, Milan Žáček
Obálka: Stephan Martinière
Redakce: Tomáš Jirkovský, Helena Šebestová, Martin Šust
Rok vydání: 2010
Počet stran: 640
Rozměr: 120 x 185
Provedení­: paperback
ISBN: 978-80-7193-321-2
Cena: 369,- Kč