INTERVIEW: Jan Kotouč

Jan Kotouč se narodil v roce 1987 v Praze.
Svoji literární dráhu začal na serveru Jediland.cz povídkovou Star Wars fanfiction.
Přes ni se dostal v roce 2008 až k výhře Ceny Karla Čapka s military SF novelou Příliš blízké setkání (její přepracovanou verzi v lednu 2011 vydalo pod hlavičkou Pevnosti nakladatelství Epocha).
V ní poprvé představil své universum ze vzdálené budoucnosti v sektoru Hirano, ze kterého mu v roce 2009 vyšla první kniha Pokračování diplomacie (vydal Klub Julese Vernea). K sektoru Hirano se letos plánuje vrátit v novém dvojdílném románu Tristanská občanská válka, a aby toho nebylo málo, bude dalším autorem, který se přidá do fantasy/sci-fi projektu Agent JFK (samozřejmě, že s military SF dílem).
Kromě toho zvládá jako víceadmirál velet českému fanklubu Honorverse a Davida Webera, se kterým každý čtvrtrok na palubě HMS Phantom vyplouvá směr Bloodcon - hromadné darování krve v kostýmech.

Odkazy: Autorovy stránky, HMS Phantom, Nábor Červených triček

Jak ses dostal ke sci-fi? Díky které knize či filmu?

Přiznám se, že jako dítě jsem víc koukal na televizi a hrál počítačové hry, než že bych četl knihy. Můj vůbec první sci-fi film byl asi Robocop 2 s rychlodabingem, který jsem viděl v pěti letech. Geek se ze mě ale stal nejspíš tehdy, když jsem v asi deseti letech viděl poprvé Star Wars. Ty mi otevřely úplně nový svět, do kterého jsem se zamiloval. Postupem času jsem rozšířil své obzory i na takzvané expandované universum a začal číst spoustu Star Wars knih. Česky tehdy vyšla jen Thrawnova trilogie od Timothy Zahna, ale já toho chtěl číst víc, a tak jsem ve 14 letech začal číst knihy v angličtině.

S odstupem času, které dílo tě asi nejvíce ovlivnilo?

Star Wars jako celek mě naučily hodně o tvorbě světů a jak takový svět může být různorodý. Dalo by se říct, že mi pomohly dát průchod fantazii. Pokud bych však měl vybrat dílo, tak to budou knihy od Davida Webera, které jsem objevil později, ale autor se mi svým žánrem trefil přesně do noty. Psal jsem i předtím, než jsem ho četl, ale moje současná tvorba je asi nejvíc ovlivněná právě Weberem. Žádný autor ve mně při čtení nedokázal vzbudit takovou emocionální reakci jako právě Weber.

Své povídky jsi začal publikovat na Jedilandu. Jak už je to vlastně dlouho? A proč zrovna tam?

Na podzim to bude deset let. Proč zrovna tam… Jediland jsem pravidelně četl ještě v době, kdy jsem nečetl žádné Star Wars knihy v angličtině a spousta povídek se mi hodně líbila. A věděl jsem, že to je od fanoušků, tak jsem si říkal, že bych někdy mohl sepsat něco taky. Jiné stránky s fanfikcemi jsem neznal, takže jsem to na Jediland poslal tak nějak automaticky. Ale retrospektivně musím říct, že Jediland má jednu velkou výhodu v tom, že tam nemůže člověk „postnout“ povídku, jak se mu zachce, ale povídky musí být schváleny. Povídka tak projde jistým sítkem, ještě než je zveřejněna.

Kdy jsi začal psát své první povídky?

Bylo to ve čtrnácti letech, kdy jsem se bez jakékoliv přípravy vrhnul na svou první Star Wars povídku.

Můžeme ji vidět na Jedilandu a nebo pouze skončila v šuplíku?

Je na Jedilandu, jmenuje se Desper a je extrémně špatná :) Ne každý je holt ve čtrnácti letech tak talentovaný jako Julča Nováková, která v tom věku napsala svůj první publikovaný román. Několikrát jsem i přemýšlel, že Desper přepíšu, nebo upravím, nebo ho rovnou ze stránek stáhnu, ale pak jsem si řekl, že to by bylo pokrytecké. Člověk by se asi neměl stydět za to, jak psal v minulosti. I když v minulosti neměl soudnost a zveřejnil své dílo. :)

Co tě vedlo k tomu publikovat zrovna Star Wars fanfiction?

Tak nějak mě nenapadlo publikovat nic jiného. Měl jsem rád Star Wars, rád jsem četl Star Wars a měl jsem v hlavě námět na několik příběhů ze světa Star Wars. Že někdy budu třeba psát i něco jiného mě nejspíš napadlo, ale nijak jsem to tehdy moc neřešil. Mám dojem, že někteří lidé se na fanfikce dívají skrz prsty, jako kdyby fanfikce nebyly ta „pravá“ a „hodnotná“ četba. Setkal jsem se ale se spoustu fanfikcí, které jednak byly dlouhé jako průměrný román a rozhodně kvalitnější než některé romány, které jsem četl. Fanfikce je dobrý způsob, jak se může někdo osmělit v psaní, má k dispozici prostředí a postavy a nemusí se tolik zabývat tvorbou světa.

Vypadá to, že máš k fanfikcím velice kladný vztah. Můžeme od tebe v brzké době ještě nějakou očekávat a nebo se plánuješ věnovat už jenom vlastní tvorbě?

V dohledné době žádnou fanfikci neplánuji, ale samozřejmě platí to profláknuté „nikdy neříkej nikdy“. Pokud dostanu nápad na nějakou dobrou fanfikci, určitě ho zrealizuju, spíš ale půjde o nějaký kratší formát. Další velký flák ve stylu Exhumentu nebo Zóny už psát nejspíš nebudu. Mám sice sepsaných asi 70 stránek pokračování Zóny, ale to už asi nikdy nedopíšu… K veliké nelibosti některých čtenářů.

V roce 2008 jsi vyhrál Cenu Karla Čapka za novelu Příliš blízké setkání. Očekával jsi, že se umístíš tak vysoko?

Neočekával. Každý člověk si samozřejmě asi říká „co by, kdyby“ a možná tiše doufá, ale když jsem novelu Příliš blízké setkání dával do soutěže, tak jsem od toho moc nečekal a hned jsem začal psát Pokračování diplomacie s tím, že to dám do dalšího ročníku CKČ.

Co ti vlastně dalo podnět se CKČ zúčastnit?

Těžko říct. O soutěži jsem se dozvěděl od Tess (Terezy Kovanicové), jedné ze správkyň Jedilandu. Někdy v té době jsem se rozhodl napsat novelu z vlastního světa, začal si psát poznámky a přemýšlel, co s novelou potom udělat. Čapek se jevil jako ideální volba.

První knížku ti vydal KJV v edici Poutník. Jaká byla tvoje pouť k nakladatelství?

To je hodně blízko spojené právě s úspěchem v Čapkovi. Tehdy na jaře v roce 2008 mi psala Jiřina Vorlová, že jsem se umístil jako vítěz kategorie Novela v CKČ a o den později napsala, že mi zapomněla říct, že „pan Egon Čierny z nakladatelství Poutník byl zaujat mou prací a chce se mnou mluvit“. Egon opravdu o několik dnů později napsal, že „byl zaujat mou prací a zajímalo by ho, jestli bych neměl zájem o spolupráci.“ Překvapivě jsem řekl, že zájem mám, a dohodli jsme si schůzku.
Jsem sice téměř abstinent, ale ten den jsem si musel na uklidnění pomoct troškou vína… větší troškou vína. Klepal jsem se a byl jsem nervózní a jednoduše večer jsem nedokázal usnout.
S Egonem jsme se sešli a já měl v té době napsanou asi půlku Pokračování diplomacie, tak jsem Egonovi poslal, co jsem měl napsané. On k tomu měl pár připomínek, ale v zásadě se mu to líbilo a měl o to zájem. Knihu jsem dopsal a upravil podle požadavků. Potom se podepsala smlouva a v červnu 2009 kniha vyšla. Vzpomínám si, jak jsem si šel vyzvednout autorské výtisky, přebíhal jsem přes nepřehlednou hlavní silnici a říkal si „teď, kdyby mě srazilo auto, tak by to byl krásný epitaf, to by knize určitě pomohlo k propagaci: ,mladý autor tragicky zahynul předtím, než mohl spatřit svoji první knihu‘.“ Naštěstí (pro mě) se tak nestalo a já držel v ruce svoji první knihu. Byl to úžasný pocit.

Letos ti má vyjít další "Hiranovka", a to Tristanská občanská válka. Chtěl bys o ní našim čtenářům něco prozradit?

Příběh se odehrává šest let po Pokračování diplomacie a čtyři roky po Příliš blízkém setkání. Astonská unie a Ballingtonské společenství se i přes události v předchozích knihách spojily do Obranné alliance proti Kasimirskému císařství. Jak už název napovídá, příběh se točí kolem občanské války na planetě jménem Tristan, což je zaostalejší planeta v Kolonizovaném prostoru, o kterou normálně nikdo nejevil větší zájem, ale když začala válka, Kasimirské císařství začalo podporovat jednu stranu a tudíž Obranná aliance podporovala druhou. Pokud Kasimir zvítězí, může získat předsunutou základnu uvnitř Kolonizovaného prostoru a precedens pro další expanzi. Tomu se naši hrdinové snaží zabránit, ale obě strany v občanské válce si dělají stejná zvěrstva, takže je těžké posoudit, kdo na Tristanu podporuje tu „správnou stranu“. Kasimir má navíc i jistou tajnou zbraň, která intervenčnímu sboru Obranné aliance hodně zavaří. Nebudu zacházet do detailů, jen podotknu, že se čtenáři dozví, kdo byl ten „Velký nepřítel“, o kterém v Příliš blízkém setkání mluvili Hunové.

Budeme mít možnost opět sledovat konflikt rovnoměrně z obou stran barikády,  nebo pouze z pohledu Obranné aliance?

Samozřejmě, že události budou sledovány z obou stran. Nebude to úplně 50/50 jako v Pokračování diplomacie, ale obě strany budou zastoupeny a prokresleny. Rád zobrazuji konflikt z obou stran. Koneckonců na obou stranách barikády.

Potkáme tam nějaké hrdiny z tvých předchozích knih?

Ano, hrdinové z Pokračování diplomacie i Příliš blízkého setkání se v nové knize potkají. Objeví se tu admirál Sean Tyler a Justina Tarziniová, stejně jako Vivian Evansová a v menší roli major (nyní podplukovník) Manfred Holst. Několik další postav bude zmíněno nebo se objeví. Je zvláštní, jak některé postavy autorovi vyrostou pod rukama. Příkladem budiž kapitán Sun Lin-shin. Z Pokračování diplomacie si ho asi moc čtenářů pamatovat nebude, měl tam jen štěk. V Tristanu je de facto Tylerův zástupce a v následující knize bude jedna ze dvou nebo tří ústředních postav. Nic z toho jsem pro něj původně neplánoval, ale tak nějak se rozrostl.

Postava, co má štěk… Máš v plánu i pro své další knihy využívat své fanoušky jako „červená trička“?

Určitě, vzhledem k tomu, že v sektoru Hirano je planeta, kterou osídlili převážně Slované ze střední a jižní Evropy, tak mám vždycky místo pro česká nebo jakákoliv jiná slovanská jména. To byl jeden z důvodů, proč to vzniklo. Potřeboval jsem hodně slovanských jmen do jedné jednotky v Tristanské občanské válce a zároveň to byla trochu recese, nechat zájemce, ať se přihlásí na smrt. Rozhodl jsem se tedy udělat „nábor červených triček“ a lidi se mi mohli hlásit se jménem, pod kterým chtějí vystupovat, a preferovanou rolí. Ne všem mohu samozřejmě jejich přání splnit, ale snažím se brát ohledy na to, čím chtějí v knize být. Některá červená trička jsou už v Pokračování diplomacie. Například podporučík Lynn Lybaertová je avatarem jedné kamarádky z Belgie.
Asi bych měl podotknout, že ne všechna červená trička samozřejmě zemřou, pojem červené tričko se sice primárně používá pro bezvýznamnou postavu na odstřel, ale já to používám trochu volněji pro jakéhokoliv dobrovolníka, co chce být zobrazen v knize. Jeho postava nemusí nutně zemřít. V tom případě se správně používá slovo tuckerizace (skutečný člověk, který má svého „avatara“ v knize). Dokonce mám v knihách i jednu postavu, ze které se stalo něco, co je nazýváno Wedge-character (tzn. postava, která je pro děj naprosto nedůležitá, ale všechno přežije, a to i v místech, kde umírají hlavní hrdinové). Já ale tomu všemu radši říkám červené tričko, aby to nebylo matoucí. Stejně preferuji, když jsou dobrovolníci svolní k tomu, že mohou umřít. Líp se pak pracuje :)

Jaké máš další plány s Hiranským sektorem?

Válku. :) Zatím jsme ve fázi křehkého míru mezi Kasimirem a všemi ostatními, ale že nastane válka asi nikoho nepřekvapí. Další kniha odehrávající se po Tristanu už byla napsána a teď u ní probíhají korektury. Celkově mám plán na další tři nebo čtyři knihy. Takže pokud čtenáři neutečou nebo je neodradím, myslím, že se mají na co těšit.

Ví se už název a alespoň předpokládané datum vydání? Předpokládám, že víc o ní stejně neřekneš.

Kniha zatím prochází prvním betatestem a nakladatel o ni sice má zájem, ale ještě ji ani neviděl, takže jakékoliv spekulace o datu vydání jsou zatím hodně předčasné. Nicméně je už napsaná a název má, byť alespoň prozatímní, a to Volání do zbraně.

Obě tvé knihy mají na Legii nadprůměrné hodnocení, ale jistě jsi se kromě pozitivních reakcí dočkal i těch negativních. Jaký to je pro tebe jako autora pocit?

To je asi případ od případu. Já hlavně negativní kritiku dělím na dva druhy. Když mi někdo řekne, že postavy se mu zdály málo propracované nebo že nechápal motivace hlavních hrdinů, tak se nad tím zamýšlím a snažím se přijít na to, proč má ten čtenář tenhle pocit, i když jiní mají třeba opačný názor. Nemusím s tím člověkem nutně souhlasit, ale snažím se zamyslet se, proč si to myslel a když se ozve víc čtenářů se stejnou připomínkou, tak třeba přijdu na chybu, kterou v další knize už dělat nebudu. Potom tu jsou ale kritici, kteří napíšou, jak je moje dílo hluboce intelektuálně urazilo, že si přejí, aby ho mohli zase „odčíst“, že jsem nejhorší znásilňovač literatury a moji rodiče byli sourozenci. Takové kritiky taky zaujmou, ale asi by se jim neměla přikládat velká váha :) V každém případě dobrý autor by se sice neměl slepě přizpůsobovat každému námětu na zlepšení, ale ani by ho neměl ignorovat jen proto, že napadl někoho jiného.

I když se k inspiraci Davidem Weberem veřejně hlásíš, setkal ses už s názory, že ho vykrádáš?

Setkal. Podle mě je ale jasný rozdíl mezi inspirací a plagiátem. Vesmírné military bitvy jsem psal už předtím, než jsem začal číst Webera, ten mě potom jenom hodně inspiroval a navedl na trochu jinou cestu. Pokud píšu podobným stylem a o podobných věcech, ale ve svém světě a se svým příběhem, tak to podle mě lze těžko označit za vykrádání. Vykrádání je, když autor vyloženě sebere celou zápletku se vším všudy a jenom třeba změní jména. To je pak něco, co by mohlo už být právně napadnutelné.
S Davidem Weberem se o svém psaní často bavím přes internet, své knihy mu posílám (ne že by si moc početl, když neumí česky, ale ví zhruba o čem jsou, a obálky se mu prý líbí :) ) a oba se shodujeme, že autor by měl hlavně psát takové příběhy, které jeho samotného baví číst.
Podle mě ale názory a dohady, že autor toho či onoho vykrádá, nejsou ničím ojedinělým. Když u nás vyšel poprvé Robert Fabian se svými Mariňáky, ze všech stran se ozývalo, že je to vykrádačka Vetřelců. A dneska je Fabian spolu s Kulhánkem a Žambochem jedním z nejprodávanějších českých sci-fi autorů. Stejně tak David Weber dostal v dobách svých začátků nálepku „Hornblower ve vesmíru“ nebo John Scalzi byl kritizován, že jeho styl je až moc podobný Heinleinovi. Ani u jednoho to nepovažuji za nic negativního. Myslím, že spousta čtenářů – včetně mě – si radši přečte stokrát ohrané ale dobře zpracované téma než nějakou originální experimentální prózu. Originalita sama o sobě není zárukou kvality. Jak říká Egon Čierny: „Všichni opisujeme od Homéra.“

Tvojí příští knížkou bude další pokračování Agenta JFK. Prozradíš o tom něco, nebo je to zatím všechno pod cenzurou E.F.?

Nebudu mluvit o dějové linii, která se potáhne několika JFK knihami, ale řeknu, že můj příběh bude hlavně military (což moc lidí asi nepřekvapí). JFK se dostane do světa, kde probíhá Druhá světová válka v době invaze do Normandie a stane se členem 82. výsadkové divize.

Bude to čistě druhoválečná knížka anebo se dočkáme i nějakých sci-fi/fantasy zpestření?

Jak se to vezme. Vyložené sci-fi a fantasy elementy tam nebudou, ale alternativní historie se řadí pod sci-fi, takže v tomto ohledu půjde o sci-fi. Některé části invaze budou docela alternativní. :)

Proč se dostane Kovář zrovna do 82. výsadkové? Má to nějaký důvod a nebo jsi ho jenom nechtěl dát k profláknutým Screaming Eagles?

No, 101. je možná víc profláklá dneska, ale starší válečné filmy, jako třeba Nejdelší den, se zase víc soustředily na 82. V každém případě můj důvod je ten, že Kovář se v Normandii bude potřebovat dostat na jedno konkrétní místo, které je poblíž města St. Mère-Église, na které útočila 82. divize, takže se přidá k ní. Samozřejmě, že v Den D se 101. a 82. promíchaly a parašutisti byli rozfoukáni po celé Normandii, ale i přes to má JFK největší šanci dostat se na správné místo u 82.

Můžeme mimo nacistů očekávat i nějaké „extra nepřátele“, jako to bylo v JFK2?

No, v tom světě bude někdo, kdo tam nepatří a bude mít své pohůnky, ale k němu víc neřeknu. Němci dostanou do rukou novou zbraň, ale nebude to nic, na co by se vztahoval Maurbyho efekt. Něco, co do té doby už patřilo, ale jenom to neměli k dispozici Němci a v roce 1944 to ještě nebylo hotové. ;-)

Ví se už pořadové číslo tvého JFK?

Myslím že 31, ale jistý si teďka z hlavy nejsem. Někdy brzy by měl vyjít JFK od Františky Vrbenské, potom přijde na scénu Jirka W. Procházka, na něj naváže Miroslav Žamboch a potom nastoupí noví JFK autoři: Míla Linc, Zbyněk Holub, já a po mně Petr Totek.

Mimo jiné jsi nejvyšší šarže českého fanklubu Honorverse. Jak dlouho už HMS Phantom působí?

V květnu to budou tři roky, co HMS Phantom zahájil činnost, ale lidé, kteří ho vytvořili, přednášeli o Honorverse na conech asi dva roky před založením. Od té doby jsme se hodně rozšířili a zvedli jsme povědomí o Honor Harringtonové v České republice. Teď u nás už začíná působit i americká The Royal Manticoran Navy, se kterou jsme v létě navázali přátelský kontakt. A taky vím o některých lidech, kteří si chtějí nechat dělat kostým Andermanů, ale nevím, jestli budou chtít fungovat taky jako samostatný klub, nebo jen prostě chodit po conech v kostýmech.

Kolik máte aktivních členů posádky?

Kolem třiceti, možná pětatřiceti.

Kostým vlastní kolik členů?

Myslím, že uniformu důstojníka RMN má nyní asi sedm nebo osm fanoušků Honorverse. Mariňáci jsou asi čtyři. Mariňácké uniformy jsou šité na míru, důstojníci RMN to mají trochu tím MacGyver stylem: udělej si sám.

Trošku se divím, že na palubě není žádný Graysoňan.

Myslím, že pár lidí se označuje za Graysoňany, ale Graysonskou uniformu zatím nemáme. 

Je pořízení kostýmu z Honorverse drahá záležitost?

Přijde na to, jak kvalitní chceš. Ty důstojnické uniformy, ve kterých chodíme po conech, jsou upravené z černého kuchařského rondonu (i když to tak nevypadá). Na něj jsou našity prýmky, frčky, náramenníky a nášivky. Bez bot to celé může stát tak do 1500,-. Naši mariňáci mají uniformy šité na míru. Ty se vejdou se vším všudy tak do 5500,-. Do toho počítám látku, švadlenu, baret, nášivky, boty, ale ne zbraň. Zbraň sama o sobě stojí hodně.

Máte v Praze nějakou „speciální švadlenku“, a nebo by to měla zvládnout každá švadlena?

Mariňácké uniformy byly šité u švadleny, která je na „geeky“ zvyklá. Šijí u ní i Trekkisti. Moje námořní uniforma je pouze upravená z rondonu a na to nebyla potřeba profesionální švadlena, stačila obětavá přítelkyně. :)

Musí člověk splňovat nějaké další podmínky, aby byl do posádky přijat?

Nemusí. Ani ty uniformy koneckonců nejsou povinností. Jsme fanklub, podobně jako třeba Star Trekové CZ Kontinuum. Nehrajeme si na žádnou výběrovou organizaci, bereme každého, ale zase chceme, aby u nás byli lidé, kteří u nás být chtějí. Nováčci musí být vloženi do mailing listu, nahlásit se na fórum a také přispět na doménu webu (to je v současnosti astronomických 50 Kč ročně, pro zájemce je možné dohodnout i měsíční splátky :) ). Členové jsou potom informováni o klubových akcích, na které mají přednostní přístup, mohou se dozvídat novinky přímo od Davida Webera a také mají právo na první kopie Davidových knih, které nám posílá na betatest někdy i rok před vydáním (v angličtině, samozřejmě).

Máte na Phantomu i nějaké sličné námořnice? Říká se, že holky na military SF zrovna neletí…

Samozřejmě, že letí :) Zhruba čtvrtina Phantomáků jsou ženy a spousta z nich patří k těm nejaktivnějším členům. V admirálově štábu jsou tři ženy, výkonný důstojník Phantomu je žena, taktický důstojník je žena… Takže abych odpověděl na tvou otázku: ano, máme sličné námořnice. :)

Zhruba každý čtvrtrok pořádáte Bloodcon. Chtěl bys našim čtenářům o něm něco říct?

Bloodcon vznikl jako recese. Jedná se o hromadné darování krve v kostýmech. V centru jsou uniformy z Honorverse, ale může se k nám připojit kdokoliv z jakéhokoliv fandomu a samozřejmě mohou chodit i lidé bez kostýmů. Cílem akce je zvednout povědomí o potřebě darování krve a přimět lidi, aby se k nám přidali. Už jsem slyšel od spousty lidí, že je ani nenapadlo darovat krev, dokud jsme s tím nepřišli. Lidé se také často zdráhají jít jen tak sami a cítí se jistější, když jdou s větší skupinou a ještě se při tom pobaví. Rádi uvítáme každého zájemce, který bude chtít jít s námi. Už proběhlo šest Bloodconů.

Kdy bude sedmý BC?

Sedmý Bloodcon bude někdy koncem května nebo začátkem června opět tradičně v Praze v Thomayerově nemocnici Krč. Datum zatím nebylo stanoveno, ale včas o něm informujeme na našich oficiálních stránkách a na facebooku. Také se diskutuje o vytvoření odnože Bloodconu v Brně, ale to je zatím ve stádiu příprav, o tom se určitě včas dozvíte.

Přemýšlíš někdy, jaké by to bylo být opravdový kapitán hvězdoletu?

Neuplyne den :)

A kde bys rád velel? Star Wars, Honorverse či tvé vlastní Hiranské universum?

To je asi podle nálady. Přiznám se, že nad tímhle moc nepřemýšlím. Většinou si přemýšlím jaké by to bylo být blíže nespecifikovaným velitelem blíže nespecifikované lodě. Je to opravdu podle momentální nálady.

Co vlastně dělá víceadmirál, když nic nepíše ani neběhá po Praze v uniformě?

Momentálně dokončuje bakalářské studium na University of New York Prague, obor masmédia a komunikace. To snad bude za pár měsíců hotové. Potom se chystám navázat na magisterský. Jinak občas napíšu recenzi nebo článek pro Pevnost, dělám lektorské posudky pro nakladatelství Olympia a všelijaké jiné přicmrndávky.

Tak ať ti studium vyjde. Stejně jako nové romány z Hirana a agent JFK. Děkuji za rozhovor Honzo, věřím, že se bude čtenářům líbit.

Rádo se stalo, snad jsem tebe a čtenáře svými plky nenudil víc, než bývá únosná mez. :) Díky.