RECENZE: Peter S. Beagle - Poklidné a tiché místo

Článek od: Zuzana - 23.10.2011

Poklidné a tiché místo je první vydanou novelou amerického autora Petera S. Beagla. Vyšla 23. května 1960 v nakladatelství Viking Press. Byla přeložena do mnoha jazyků. Vydání u nás, stejně jako v jiných státech, vyvolalo potřebu mnoha recenzí na stejné téma: filozofování o životě s mrtvými a smíření mrtvých se smrtí.

Co mohu a mám o této knize říci? Co už o ní bylo za ta dlouhá léta napsáno? Mnohé. Padesát jedna let je na světě a pořád ji čtou lidé v různých jazycích, stále je aktuální. Název svádí ke klidu a míru, ale klid a mír poskytuje jen prostředí hřbitova, ve kterém se děj odehrává. Hřbitov je plný ulic a uliček. Každý mrtvý má svoje bydliště-úložiště, jako když byl živý a měl svůj byt nebo dům s adresou.

Pan Rebeck, hlavní osoba příběhu, se strašlivě opil a utekl před světem na hřbitov. Brána se za ním zavřela a on už nikdy, po celých devatenáct let, nesebral odvahu, aby se jí vrátil mezi živé. Živořil v hrobce, kterou již nikdo z příbuzných mrtvého nenavštěvoval, a cítil se svobodný, klidný a čestný. Jedl, co mu havran přinesl. Pil vodu z kohoutku na zalévání záhonů. Celých devatenáct let viděl, jak na hřbitov přinášeli mrtvá těla v rakvích, pochovávali je. Sem tam některá nespokojená duše nechtěla usnout s tělem a cásala se po hřbitově. Chtěla žít. Pan Rebeck s nimi rozmlouval, uklidňoval je, aby se smířily s tím, že jsou mrtvé a že jen čekají, než se jejich duše vytratí v zapomnění. Byly pro něj cizí, jak přišly, tak odešly... Zmatek do poklidného života mu přinesli hned tři mrtví. Michael Morgan, Laura Durandová a pan Klapper. A dva živí. Paní Klapperová a hlídač Campos. Každý z nich spojil svoje bytí s panem Rebeckem, ovlivnil ho a přinutil změnit se. 

Nemusíte se schovávat zrovna na hřbitově, docela stačí, když se schováváte sami v sobě. Postavy vypráví o každodenním boji člověka, mrtvého či živého, a havrana, se sebou samým. A o duševní potřebě klidu a míru. Jenže klid a mír v duši si každý představuje jinak, mnohdy jej jen zaměňuje s myšlenkovým a tělesným pohodlím a smířením se s tím, co má. Pak následuje stagnace a opravdová smrt.

Jak dialogy, tak myšlenky v nich obsažené jsou překvapující, zvláště v autorově věku. Peteru S. Beaglemu bylo, když kniha vyšla poprvé, 21 let!

"Jsi živý," řekl havran." Schováváš se za náhrobky, ale pronásleduje tě to. Utekl jsi od toho před devatenácti lety a ono tě to honí jako detektiv." Tiše se zachechtal." Život tě  musí fakt hodně milovat."

"Já nechci, aby mě miloval!" zvolal pan Rebeck. "Je to pro mě břemeno."

"Ale to je tvoje věc," řekl havran. "Já mám svoje problémy." Zamával černými křídly a znělo to jako malé hromobití.

Peter Soyer Beagle se narodil 20. dubna 1939 v New Yorku.Stal se autorem románů, novel, povídkových sbírek, esejů, scénářů a majitelem hezké řádky literárních cen a uznání. Jeho rozsáhlá tvorba by se měla rozšířit i mezi české čtenáře. Byli bychom obohaceni. Zatím jsme se mohli seznámit jen s povídkami Tanec na Ladech (Barrens Dance) ze sbírky Čarodějové (Wizards), Lila vlkodlak (Lila the Werewolf) ze sbírky Šílení rytíři a s poetickým příběhem Poslední jednorožec. Za zmínku určitě stojí i scénář k epizodě 71 Sarek  ze seriálu Star Trek: The Next Generation a scénář pro animovanou verzi Pána prstenů nebo úvod do amerického vydání knihy Pán prstenů (The Lord of the Rings) v roce 1970.

Příběh mě nepřekvapil. Ani nemůžu říct, že mě okouzlil. Ale oslovil mě. Po přečtení Posledního jednorožce jsem přesně něco takového očekávala. Tvorba Petera S. Beagla je kvalitní po celou dobu, co píše. Pár vět, vzpomínek nebo úryvek z básně je to, co vás drcne, co vás donutí se zastavit a přemýšlet. Tedy pokud se vám chce přemýšlet, a ne jen konzumovat slova!

Poklidné a tiché místo
Autor: Beagle Peter S.
Překlad: Veronika Volhejnová
Formát: 216 stran, vázaná
Rok vydání: 2011
Doporučená cena: 298,- Kč
Kniha byla vydána ve spolupráci nakladatelství Argo a Triton.

Komentáře

Vyšly přinejmenším dvě povídky (vlastně tři), které v tom výčtu chybí. "Vstupte, paní smrti" kdysi v časopise Nemesis, potom ve fanzinu Bard ta jednorožčí povídka o profesorovi s německým jménem a nosorožci (na přesný název si nevzpomenu a co hůř, teď to nedohledám) a do třetice onen krátký dovětek k "Poslednímu jednorožci" (ten totiž není jeho původní součástí, je to samostatná povídka).

Přidat komentář