RECENZE: David Mitchell, Atlas mraků

"Sny jsou to jediné, co jsem kdy vlastnila." (Atlas mraků, s. 183)

Atlas mraků... Už jen sám název probouzí obrazotvornost jak živá voda. Nabízí cosi neuchopitelného, snového, neskutečného... A zároveň spojuje nemožné s možným v marné snaze spoutat do souřadnic něco tak éterického jako jsou oblaka. Snad stejně zoufalý a troufalý je i záměr vměstnat vyprávění o vzestupu a pádu lidského pokolení do románu o pěti stech stranách. Ovšem David Mitchell se nezalekl nezmapovatelných mračen ani nenapsatelných příběhů.

Naštěstí.

Děj Atlasu mraků se rozpíná od 19. století po blíže neurčenou apokalyptickou budoucnost a sledujeme jej očima šesti různorodých hrdinů. Setkáme se s právníkem podnikajícím riskantní cestu přes Tichý oceán, skladatelem ve vyhnanství, neústupnou novinářkou na stopě třaskavého skandálu, vydavatelem na útěku, klonovanou servírkou z dystopického světa megakorporací a havajským divochem žijícím na troskách civilizace. Každý z nich je jedinečný, stejně jako jejich vyprávění, avšak teprve dohromady tvoří tyto kamínky mozaiku příběhu lidské civilizace.

Struktura knihy, jež jako elegantní zip spojuje a rozpojuje jednotlivé linie, připomíná v mnohém matrjošku – všechny postavy sledují životní příběh svých chronologických i dějových předchůdců, jejich činy čeří hladinu času a ve vlnách drobných nenápadných odkazů na sebe narážejí. Podobným způsobem, jen zcela naopak Mitchell román od poloviny uzavírá. Výstavbou mne za poslední roky více zaujal snad jen Pergament/Atrament skotského génia Hala Duncana.

Autor knihy demonstruje vlastní pevnost v literárních kramflecích přesvědčivě od předsádky po tečku za poslední větou. Když líčí protagonisté svůj svět, pohlédnete na něj opravdu jejich očima – jinak vnímá muzikant („Ušlápnutí písaři se tudy hnali jako dvaatřicetinky v beethovenovském allegru.“ - s. 46) a jinak jídlonoška z nemilosrdné korporacie budoucnosti („Přiznal, že oba rodiče jsou jen v přirozeném provedení, prodali kvótu na druhé dítě, aby mohli za utržené peníze nechat Hae-Jua řádně nagenomovat, což mu umožnilo usilovat o vysoce ceněnou kariéru ve Svornosti.“ - s. 229). A že krom jazyku přizpůsobil David Mitchell i formu vyprávění jednotlivým liniím snad netřeba zdůrazňovat.

Stránky šestice čtivých příběhů se otáčejí samy a do detailu vykreslené prostředí bez potíží zaujme i přes (či možná právě pro) poněkud vyšší nároky na čtenáře. A od půlky textu se už jen v duchu modlíte: „Panebože, ať se ukáže, že tohle není jen cvičení ve verbální ekvilibristice a trénink stylistiky. Ať na to prosím nejde Mitchell po hollywoodsku – perfektní forma, nulový obsah. Ať se všechny náznaky toho, o čem to vlastně je, promění v jistotu z tiskařské černě a kvalitního papíru. Ať proboha tahle kniha někam vede.“ A než dáte sbohem poslednímu z hrdinů Atlasu mraků, zjistíte, že se svým jménem nepyšní nadarmo.

Co jiného by už mohlo někam vést než atlas?

Haleluja!

Promyšlený, hluboký, poutavý, chytrý... podobné přívlastky bych mohl za účelem zhodnocení Atlasu mraků a procvičení vlastní chabé slovní zásoby vršit na hromadu hodiny, jenže totéž za mne řeknou i oprávněné nominace na Booker Prize, Arthur C. Clarke Award, Nebulu či James Tait Black Memorial Prize. Postmoderní román s přesahem nabízí čtenáři F/SF ochutnávku literatury světové úrovně a samotné sci-fi podává pomocnou ruku na cestě z literárního ghetta. Pokud jste znaveni lehkou četbou a otráveni prvoplánovitou zábavou, čeká vás pět set stránek nirvány v pevných deskách a čtivém provedení. Takže vzhůru za příběhem jedné civilizace, která až příliš rychle přešla od motta memento mori k nenažranému carpe diem. Cestu vám ukáže...

...Atlas mraků.

David Mitchell: Atlas mraků
/Cloud Atlas/
Nakladatel: Mladá fronta
Překlad: Jana Housarová
Obálka: EEAP Film Distribution
Redakce: Tomáš Dimter, Jana Bromová, Pavel Kolín
Rok vydání: 2012
Počet stran: 504
Rozměr: 155 x 235
Provedení: hardback
Stav: nové vydání
Cena: 369 Kč