RECENZE: Lauren Beukesová, Zoo City

„Nabízím ti dvojnásobek. (...) Pojď pracovat k nám. Pro Firmu máš velkou cenu.“ „To už spíš lenochodovi narostou křídla a založí si vlastní aerolinie.“

(s. 255)

Břitký černý humor na hranici vtipu a tragična, neobvyklé prostředí, které se mi zamlouvá už vzhledem k mému křestnímu jménu (Johannesburg, JAR), postmoderní mozaika poskládaná z formálních i obsahových složek, pomalý rozjezd a zběsilý úprk na konci. To je ve zkratce Zoo City Lauren Beukesové. Autorky, která přišla na předávání Arthur C. Clarke Award s lenochodem. Tedy – ne živým. Prý. Najděte si fotky na Googlu. Á propos: moderní technologie hrají v románu také důležitou roli. Inu, žijeme v moderní době, no ne?!

Zinzi December cosi spáchala, cosi špatného. A stejně jako k jiným, i k ní se tak dostalo zvíře, se kterým je spojená. Lenochod. Může to být cokoliv – papoušek, kobra, tapír... Když na vás vyjde velryba, asi vás někdo tam nahoře (nebo tam dole, záleží na preferencích) nemá rád. Ale s tím už nic nenaděláte, je to váš život, vaše zvíře a vy si s tím dělejte, co chcete, jen neotravujte pokojné bezúhonné občany. Kromě toho získáte dar-nedar, schopnost, která se hodí, ale kterou jste nechtěli. Zinzi teď umí nacházet věci.

„Tak už to hergot pochopte – apíci nejsou lidi. Mají to i v názvu. Zvířetníci. Zvěronoši. Aposymbioti. Těchhle politicky korektních termínů ještě bude. Ale všechno to znamená nelidi.“

(s. 73)

První, co na knize zaujme, je jazyk. Využívání moderních technologií a intertextových narážek v kombinaci s nekompromisním obrazným vyjadřováním je znatelné už v první větě: Ranní svit v sírovém odstínu důlních hald prosákne johannesburským panoramatem a propálí se mi oknem do pokoje jako můj osobní batmanovský signál. Je to vizuální (sírový odstín důlních hald), okamžitě víme, kde jsme (johannesburské panoráma), je to ostré a s ničím se to nepáře (propálí se mi do pokoje, navíc ty důlní haldy taky nejsou zrovna idylickým zátiším) a je to aktuální, současné (batmanovský signál). Představte si tohle na třech stech stranách. A to nemluvím o občasném ozvláštnění v podobě výrazů z afrikánštiny nebo zulu. K tomu hlavní hrdinka: cynická, mírně podrazácká, ale s tragickým osudem, takže jí fandíme. A k tomu nadmíru zajímavý nápad se zvířaty. Už od začátku čtenáře zajímá, kde se zvířata vzala, co tam dělají, jak to souvisí s vlastnostmi jejich nositelů... a proč to, až na ta zvířata, tak zatraceně připomíná dnešní svět. Autorka si dlouho nechává všechny trumfy pro sebe, o historii nastálé situace je čtenář informován mimo příběh z krátkých intermezz mezi kapitolami. Teprve až víme vše, rozjede se strhující kolotoč zbytku příběhu.

„Stáhnu z postele povlečení, zmuchlám je do rance a vyhodím z okna. Zachytí se ve větvích stromů a zůstane v nich viset jako mrtvoly. Schlíplí duchové. Nebo moje osobní bílá vlajka. Tohle už jsem myslím někdy zažila. Spadnout až do těch nejhlubších sraček.“

(s. 245)

Beukesová má dvě obrovské výhody: umí psát (rozdíl mezi „pomalou“ první a „rychlou“ druhou částí je obrovský) a trefila se do současného vkusu. Jihoafrická republika je pro většinu čtenářů u nás i v anglo-americkém prostředí skoro stejně atraktivní jako Thajsko, Brazílie, Indie nebo Istanbul. Čímž se ve fantastice dostáváme k Paolu Bacigalupimu a Ianu McDonaldovi, dvěma v poslední době velmi oceňovaným autorům. Poetiku zvoleného místa si autoři upravují do podoby, která vyhovuje příběhu, ale exotický genius loci není pasivním prvkem, aktivně dokresluje atmosféru a účastní se na příběhu. Všechny zvolené destinace nejsou tak prozkoumané, aby byly nezajímavé (jako Chorvatsko nebo Řecko, časté dovolenkové destinace Čechů), ale jsou považovány za dostatečně bezpečné na to, aby se do nich kdekdo podíval (narozdíl od, řekněme, Íránu nebo Botswany). A ještě jeden společný jmenovatel: chaos života, tep žijícího velkoměsta, neustálou změnu, ruch a rej.

„Nebyla jsem jediná, kdo včera dostal nakládačku – moje capri to taky pěkně schytalo. A to kompletně. Dveřní panely jsou prokopnuté, přední světla rozmlácená a do laku na kapotě je deseticentimetrovými písmeny vyryté skoro nečitelné slovo, které by z určitého úhlo mohlo dávat ,PČA‘.“

(s. 220)

Z toho, co jsem napsal, to vypadá na geniálně napsaný román doplňující současné trendy a vyhovující většině čtenářům. Paradoxně se mi to až tak nelíbilo. Z časových důvodů jsem se první částí knihy prokousával dost dlouho, mezitím zapomínal na souvislosti a obtížně se do děje vracel. Tolik k problematice ideálního recenzenta. Sorry. Jenomže ať se mi to jakkoliv nelíbí, ta kniha JE napsaná výborně, má skvělý nápad a stojí za to ji recenzovat, mluvit o ní, šířit její slávu dál a hlavně ČÍST JI. Tak čtěte. Já si ji v klidnějším období dám taky ještě jednou...

„Bude to nejlepší věc, kterou jsem ve svém bídném životě udělala. A potom? Potom možná na chvíli zmizím ze scény.“

(s. 317)

Hodnocení: 80%

Zoo City /Zoo City/
Lauren Beukesová
Nakladatel: Laser-books
Překlad: Daniela Orlando
Obálka: John Picacio
Redakce: Tomáš Jirkovský, Helena Šebestová
Rok vydání: 2013
Počet stran: 336
Rozměr: 120 x 185
Provedení: paperback
Cena: 289 Kč