KOMIKS: Grzegorz Rosiński, Temnými cestami

Článek od: Petr Simcik - 01.08.2016

Grzegorz Rosiński, autor legendárního Thorgala, dítěte z hvězd, se mezi roky 2001 a 2005 vydal Temnými cestami a oživil pro nás něco, co už pomalu zakrýval prach literárních dějin. Dobrodružný příběh klasického střihu, který jako by vypadl z pera Alexandra Dumase, nebo Julese Verna. Příběh založený na lásce, pomstě a kladných hrdinech, které by dnes člověk v literatuře i ve skutečnosti hledal jen těžko. Příběh o záporácích, temných manipulátorech i podlých zrádcích a prospěchářích. Příběh z poloviny devatenáctého století s klady i zápory té doby. Menší příběh odehrávající se na pozadí velkých dějin.

Výše zmíněný odstavec platí pro obě části tohoto svazku Mistrovských děl evropského komiksu, ale pro první beze zbytku. Pomsta hraběte Skarbeka, jejímž scénáristou je Yves Sente, opravdu hodně odkazuje na slavný vzor a zpětně mu skládá poklonu. Odehrává se v Paříži roku 1843. Hrabě Skarbek, zničeho nic se objevivší boháč, hledá své staré nepřátele, aby připravil rafinovanou pomstu a pomocí iniciovaného soudního řízení postupně dostal všechny padouchy na kolena. Příběh se točí kolem obrazů, které Skarbek jako mladý namaloval a jež získaly na ceně hlavně jeho domnělým skonem a výjimečností, jak ostatně bylo padouchy plánováno. Jenže, jako už to v dobrodružných románech devatenáctého století bývá, nic není jak se zdá a příběh vás protáhne cestou do Karibiku a zpět a to z několika úhlů pohledu a také s několika dějovými kotrmelci a jisti si nemůžeme být ani postavou hlavního hrdiny.

Když říkám kotrmelci, myslím tím zvraty, při kterých na chvíli strnete údivem jak a proč se to či ono děje, ale zpětně to shledáte přeci naprosto jasné a očekávatelné. Pravidla žánru jsou jasně daná a osudy romantických dobrodruhů poloviny devatenáctého století rozhodně nebyly přímočaré. Yves Sente to má do detailu promyšlené.

Jak jste již určitě poznali, Pomsta Hraběte Skarbeka je velkou poctou Hraběti Monte Christo. Nemálo se na působivosti komiksu podílela i malba Grzegorze Rosińského. Hrabě Skarbek je totiž celý malovaný a doplněný černou linkou, takže mnohé pasáže jsou opravdu graficky strhující. Bitvy vypadají jako by je právě někdo sundal ze zdi galerie Louveru. Obličeje skryté v polovičním šeru, či zohyzdění vypadají děsivě a oranžová hříva mistrovy modelky to jsou… grafické orgie. Krom toho, jako bonus k prvnímu příběhu dostanete Rosińského skicář, ve kterém formoval hlavní postavy, obálky, rozložení některých scén a který je sám o sobě pastvou pro oko.

Druhý příběh, s prostým názvem Western, staví také na známých a prověřených základech a protřelé čtenáře literatury, ve které mají muži kolty proklatě nízko, dějem a hlavně jeho vyvrcholením opravdu nepřekvapí. Je to koneckonců variace na lidovou pověst, kterou potkáváme při toulkách po celé Evropě a jejíž variantu mají jistě i v Belgii, odkud pochází Jean Van Hamme. Na druhou stranu, Jean Van Hamme dokázal z otřepané historky díky postavám vytřískat všechen skrytý potenciál a doručit vám do rukou maximální porci westernového ducha.

Sirotek, protagonista, ale i oběť zločinu v jednom tvrdě zaplatil za hřích mládí, a tak se protlouká jak může. Projeví odvahu i nadání, což mu vynese obdiv i skromný úspěch. Pak ale dojde k odsudovému setkání s jeho někdejší obětí a kola osudu už nelze zastavit. A to i díky klasickému westernovému padouchovi zkaženému až do morku kostí.

Ve vytváření té správné atmosféry scénáristu podporuje i zpracování z rukou Grzegorze Rosińského. Tentokrát jde o kresbu perem kolorovanou v sépiových barvách, jak se na správný divoký západ sluší a patří. I tady ale Rosiński utekl k malbě alespoň předělovými ilustracemi, které by si ovšem zasloužily orámování.

Oba příběhy pracují s nejistotou. Jestli, to co se děje, se tak opravdu stalo a jestli jsou postavy těmi, za které se vydávají - to příběhy spojuje do jednoho celku. Krom toho také doba v níž se odehrávají, protože časový odstup je minimální, a tak můžeme i porovnat život na obou kontinentech. Sice jen tak jak probíhá v hlavách scénáristů, ale dlužno dodat, že kulisy jsou od obou více než přesvědčivé. Tu hlavní jiskru ale příběhům vdechla kresba a malba. Bez Rosińského by šlo o pouhé dobrodružné povídky rodokapsového typu, ale s ním jde o kousek umění, malou galerii v knize a také vzpomínku na doby velkých revolucí, hrdinů a padouchů.