RECENZE: Rick Riordan, Utajené orákulum

Je to pouhých šest měsíců, co Olympané svedli za pomoci sedmi vyvolených polobohů bitvu s Giganty. Od tohoto slavného vítězství nebyl bůh Apollón spatřen – dokud se jednoho dne nezřítil do newyorské uličky plné odpadků. Potupnější než jeho přistání je snad už jen jeho smrtelné tělo (a hlavně, bohové, to akné!). V tomto nezáviděníhodném stavu si musí probojovat cestu zpátky na Olymp – s pomocí svých polobožských dětí, malé holky a bojového ukulele.

Chvilka ponižující smrtelnosti přece nemůže úžasného boha Apollóna vystrašit. Možná do chvíle, kdy se dozví, že tentokrát to Zeus s odebráním onoho božství myslí vážně. V těle šestnáctiletého Lestera Papadopoulose musí vyhoštěný Olympan uklidit, co si nadrobil – orákula přestávají fungovat, had Pýthón se usídlil přímo v Delfách a na americkou polobožskou komunitu se žene nebezpečí podobně hrozivé jako před necelým rokem, kdy Řekové válčili s Římany a bohové s Giganty. K ruce má Apollón zázemí téměř vylidněného Tábora polokrevných, vlastní, zhoršující se lidskou paměť a mladou polobohyni Meg, které musí sloužit. K vykoupení mu bude stačit „jen“ pár nesplnitelných úkolů, dojemných rapů, rozhovorů s mluvícími stromy a dalších drobností.

Ne všechno to samozřejmě půjde zlehka, protože Utajené orákulum je teprve prvním dílem pentalogie, se kterou se Rick Riordan opět vrací do světa Percyho Jacksona (Poseidonův syn si zde navíc střihne i malou roličku). Ačkoli by se mohlo zdát, že si Riordan nové série a dobrodružství z oblíbeného světa cucá z prstu, bravurně se mu to daří kamuflovat a zároveň všechno zdárně propojuje dohromady. Nic menšího čtenáři ostatně ani nečekali. Ano, je trochu těžké uvěřit, že po tom všem, co jsme si přečetli v Hrdinech Olympu, přichází ještě něco horšího, ale to jsou fanoušci připraveni autorovi zcela jistě odpustit. Koneckonců, kromě těch zasvěcených by se do knihy ani nikdo pouštět neměl – znalost předchozích deseti knih sice není zcela nutná, ale bez ní toho nelze příliš mnoho pochytit.

Riordan nevypadává ze stylu ani formy a vše je přesně takové, jaké se dalo očekávat – děj je šíleným sledem různých událostí a podivností, které se vzájemně proplétají a nikdo nemá ani chvilku na oddych. Všelijací hrdinové nebo nestvůry vyskakují zpoza každého druhého keře a skutečně nelze vytušit, kam vás kniha vlastně dovede. Čtivé, rychlé a vtipné vyprávění cílí samozřejmě hlavně na čtenáře v pubertě, ale do knihy snadno pronikne každý, kdo je ochoten na tuto jízdu nastoupit. Jak je u Riordana zvykem, i v Utajeném orákulu zvládá skvěle přeskakovat mezi vážnými a humornými scénami, aniž by tím znevažoval celé vyprávění. Můžeme si tak plně užít Apollónovo snažení o znovuzískání nesmrtelnosti a také to, jak se vlastně se svou situací vyrovnává, zpytuje svědomí a přehodnocuje některé tisíce let zažité názory.

Je škoda, že Riordan nepřináší v Apollónově pádu v podstatě nic nového, i když se dalo čekat, že při návratu zase zajede do starých kolejí. Postavy jsou přesně tak barvité a zvraty tak groteskní, jak jsou jeho příznivci zvyklí. Pro ně je Utajené orákulum vítanou příležitostí, kdy se mohou vrátit k oblíbeným hrdinům. Nicméně komukoli jinému bych silně doporučila začít prvním Percym Jacksonem a posoudit, zda se cítí na pokračování. Čtením Utajeného orákula totiž naskakujete do rozjetého vlaku a bez určitých znalostí byste z něj mohli snadno vypadnout.

Rick Riordan – Utajené orákulum (Apollónův pád 1)
Nakladatelství: Fragment
Překlad: Dana Chodilová
Počet stran: 360, vázaná s přebalem
Rok vydání: 2016
Cena: 399 Kč