RECENZE: František Kotleta, Underground

„Co si budeme vykládat, bylo to zkurvený město. Ale měl jsem ho rád. Bylo jako kulhavej pes s vyrážkou – smrdělo, rozpadalo se, fungovalo jenom občas, ale pořád v sobě mělo něco, proč jsme ho nakonec s ucpaným nosem pohladili. Jasně, pak jste si museli umýt ruce mýdlem, ale pořád šlo o vašeho milovanýho čokla.“

Lepší definici Prahy roku 2107 bychom asi hledali jen těžko. Kdysi hlavní město malebné české země, tohoto roku už jen dost možná poslední zbytek civilizace. Právě zde se odehrává děj nejnovější knihy z pera Františka Kotlety, nazvané příznačně Underground. Nečekejte ale sutiny města a vzduch otrávený radiací, toho se už autor dost nabažil v sérii Spad. Praha roku 2107 je vyspělá a poměrně dobře fungující, alespoň tohle by vám potvrdila ta bohatší část obyvatelstva. A ta druhá vlastně nikoho nezajímá.

Rada korporací, spojená z ředitelů pěti největších společností, zde ovládá vše, od bezpečnosti v ulicích přes elektronické volby až po tu nejmocnější zbraň vůbec, média. Není proto divu, že obyvatelé Prahy nevěří ničemu, médiím už vůbec ne, a ani Petr Vachten není výjimkou. Namísto reklam a propagandistických feedů si při cestě U-metrem raději čte ručně napsané a vylepené inzeráty a vzkazy. Kyberprostitutky, ženy lákající zákazníky na tělesné modifikace, konspirační výkřiky a teorie, neoficiální nabídky prapodivných prací… Petr moc dobře ví, že tohle je ta pravá Praha roku 2107, ten všudypřítomný Underground.

S Petrem Vachtenem se seznamujeme ve chvíli, kdy se vydává spolu s dalšími Bezpečností najatými nádeníky provést zátah do fabriky Veselé párečky, podezřelé z využívání lidského masa. Přišel o nohu v té nejposranější válce v dějinách Evropy a místo ní se nyní chlubí plně funkční, nachromovanou protézou. I přes hrůzostrašný nález si jeden z jeho spolunádeníků vítězoslavně odnáší domů krabici Veselých párečků prémiových a pan Vachten se utvrzuje ve svém přesvědčení, že fakt nemá rád lidi.

„Deset procent kuřecího tam píšou!“

Jeho další úkol už ale tak přímočarý nebude. Stává se osobním strážcem Fairy Fay, krásné mladé dívky, která má tělo skrz naskrz prošpikované elektronickými implantáty. Je jednou z šestice dívek, které pravidelně vystupují před lidmi a těší se stále větší oblibě. Jejich vystoupení nebývají hudebního charakteru, spíše jsou to něco jako světelné show s filozofickým přesahem. Říkají si digitální čarodějky… A musely během své vzrůstající kariéry někomu šlápnout na kuří oko, protože začaly za záhadných okolností umírat.

Underground působí jako snaha Kotlety pustit se zase do něčeho nového. Je temný a poutavý, místy humorný, a má i trochu detektivní nádech. Samozřejmě v něm nechybí vulgarismy, explicitní popisy násilí a sex, všechno to ale oproti Kotletově dřívější tvorbě působí trochu umírněným dojmem. Což není na škodu, naopak!

Koncept digitálních čarodějek je jedním slovem výborný. Promlouvají k lidem a ti sociálně slabší v nich začínají spatřovat něco, co už dávno ztratili – naději. Pro vyšší postavené jsou to zase jen luxusní prostitutky, transmrdky, které svými implantáty dokážou v posteli věci, o kterých se člověku ani nesnilo. Jediným kazem na kráse knihy tak zůstává nepříliš charismatický a tak trochu tuctový Petr Vachten.

Underground je velice příjemné a lehké počtení, ideální na sychravý podzimní večer. Zasmějete se u něj, čeká vás několik nečekaných zvratů, samozřejmě spousta krve a sem tam i nějaká ta prasárnička.  Prostě tak nějak všechno, co lze od Kotlety čekat, nezklame vás, a nevýrazného hlavního hrdinu i poněkud narychlo spískaný konec mu při pohledu na Fairy Fay na obálce knihy také určitě odpustíte.

Autor: František Kotleta
Název: Underground
Nakladatel: Epocha
Rok vydání: 2020
vazba - brožovaná
Počet stran: 312
Cena: 299 Kč