Modely pro scifisty: Ellie z The Last of Us Part II

The Last of Us Part II je tu s námi již tři roky! A to, ačkoliv panovaly obavy ohledně jeho vydání v době tvrdého průběhu pandemie. Titulu se naštěstí dařilo a mnohé zabavil na téměř tři desítky hodin ve hře a nepočítaně dalších v internetových diskuzích. Jakožto majitele sběratelské edice mi však přinesl ještě jedno nečekané (a zpočátku nechtěné) rozptýlení. Grál edice, socha Ellie , byla na míle vzdálená tomu, co bychom chtěli v edici za téměř pět tisíc korun nalézt. Bylo na čase, vzít štětec do svých rukou.

O co vlastně jde?

Pojem repaint není mezi sběrateli nijak neznámý. Ani u malosériových soch vydávaných v řádech stovek kusů není často možné zajistit odpovídající kvalitu, a to z praktických důvodů, jakými jsou čas a replikovatelnost postupu. Malba takových soch musí probíhat sériově, takže výsledky vypadají při podrobném prohlížení sterilně. Co pak může člověk čekat od víceméně čistých umělohmotných výlisků, kterých jsou vyrobeny tisíce až desetitisíce? Mnozí tak po zakoupení domalovávají svým kusům detaily, které si s danou postavou spojují. Může se jednat o oči, knír, opotřebení nebo pouhé začištění přetahů.
Osobně však považuji svou práci za remake , shodou okolností poslední dobou často užívaný pojem v herní branži, protože kromě barev jsem dodal soše i řadu textur a detailů. Myslím, že výsledek konečně důstojně reprezentuje svou hru. 

Detailování 

Věděl jsem, že některé „detaily“ budu muset vyrobit od začátku nové, neboť původní verze vypadaly přinejlepším úsměvně, nemodelově (zpevňovací tyče v betonu) nebo jednoduše komicky. To byl případ šípů, které v edici přicházjí ohnuté a tak groteskně tlusté, že by si Ellie musela připadat, že místo křidélek používá huňatý kočičí ocas. Nehledě na skutečnost, že Ellie používá šípy s třemi křidélky, nikoli dvěma, jak vidíme na všech soškách této postavy, které od vydání hry vyšly. Dlouho jsme uvažoval o 3D tisku nové detailnější kytary, ale nakonec jsem tento nápad zavrhnul, zejména díky specifickému napojení na pravou paži a snaze využít co nejvíce původních částí.

Barvení - podstavec

Jelikož je soška vyrobena z PVC, věděl jsm, že s přilnavostí jakýchkoliv barev bude problematická, a tak jsem začal nanesením základní barvy (primeru) střední hrubosti 1000 od Gunze. Tím jsm získal jednotný sametově šedý povrch, na němž jsem mohl započít další práce. 

Při následné práci na malování kamenů a betonového sloupu (kombinace stříkací pistole a tzv. mokré techniky stínování akrylovými barvami Vallejo) jsem se však neustále vracel k všudypřítomnému rysu hry – dešti a lezavé vlhkosti. Rozhodl jsem se tedy, že v tomto ohledu přitlačím a svažující se prostor před Ellie doplním o krajní oblast mokřadu či říčky, které je ve hře možno nalézt na každém kroku. Tato vzlínající vlhkost má pro mě osobně i silný symbolický význam, a to nenápadně se blížící dopady Eliina dobrodružství na její psychiku. Pomalu pohlcující špína a chlad dorážející na ostrůvky příčetnosti. 

Průběh prací nebyl zvlášť lineární, barvení detailů (jako třeba zabořené cihly) samozřejmě probíhá jako první, ale následná práce s olejovými barvami a efekty je víceméně neustálým přeskakováním mezi více místy najednou. Efekty se vrství, mísí, dva kroky vpřed, jeden vzad. Jedná se o čistě vjemovou operaci, která nelze shrnout do jasně daného návodu. Celou dobu jsem se samozřejmě držel podkladových fotografií (screenshotů ze hry i ukázek v artbooku), ale modelem jsem každou chvíli otáčel a techniky kombinoval. 

Po zkušebním zasazení do podstavce jsem celku dodával ještě temnější a mokřejší nádech pomocí tmavých washů, filtrů a zapouštění lesklého laku v různých stupních naředění. 

Teprve nyní jsem maloval odhalené paže, obličej a vlasy. Díky materiálu působila celá socha spíše polomatným dojmem, ale na kůži jsem chtěl dosáhnout kontrastního tvrdého matu. Využil jsme tedy sadu pleťových odstínů firmy Andrea Miniatures, jejíž odstíny jsem si mícháním poupravil pro tento účel, neboť Ellie je spíše světlejší. Pomocí prskání drobných kapiček různých tónů jsem na pokožce vytvořil tisíce jemných nedokonalostí, které jsem následně rozmýval vodou zvlhčeným štětcem a sjednocoval s povrchem pomocí silně zředěných filtrů akrylovými barvami. Rty jsem se snažil nafialovělými tóny jen naznačit, neboť jsem se chtěl vyhnout efektu rtěnky.
Vlasy jsem maloval třemi odstíny, základním, ztmaveným pro nejhlubší stíny a světlým pro techniku suchého štětce, kterou jsem zvýraznil jednotlivé prameny. Někdy v této části jsem se rozhodl pro odstranění a zamodelování rušivě působícího, nepřirozeně se kroutícího pramene, který si navíc Ellie při hře upravuje za ucho.
Oči se mi v daném úhlu nemalovaly zrovna příjemně, ale i tuto překážku jsem překonal a využil techniku tmavého podkladu rámujícího bělmo. Do něj jsem domaloval černý základ duhovky, duhovku šedozeleného odstínu, zornici a lehký světelný odlesk. Oči jsem částečně skryl pod horní víčka, neboť dle vymodelování má Ellie lehce přimhouřený pohled a při hře na kytaru dává toto směřování největší smysl. V koutcích jsem naznačil zarudnutí a oči zalakoval kapkou laku s vysokým leskem, abych jim dodal na plastičnosti. Obočí jsem domaloval olejovou barvou a naznačil jsem v něm i pro Ellie typické rozdělení nad pravým okem.

Celou dobu jsem uvažoval, jaký bude nejlepší způsob vytvoření Eliina tetování, které jsem musel při kompletním remaku zamalovat. Nakonec jsem se rozhodnul pro naskenování samolepky s tímto motivem, jež je také obsažena ve sběratelské edici, jejímu upravení v grafickém editoru a vytištění na čirý obtiskový papír. Jedná se o docela složitý motiv, ktrý bylo potřeba následně správně usadit a natvarovat do ohybu paže, ale s pomocí změkčovacích přípravků šel i tento krok docela snadno. Obtisk jsem nechal řádně usadit a následně jej zalakoval, takže perfektně splynul s paží. Náramek jsem namaloval v této fázi, kdy základ tvoří čistá černá, na níž jsou následně domalovány detaily kůže, korálků a oka na kovové miniatuře ruky uprostřed.
Nyní jsem se mohl pustit do vizuálně zajímavé, leč nesnadné části malby – krve. Ellie je svou i cizí krví pokryta většinu času herní doby, nechtěl jsem však vytvářet prvoplánový krvák. Nakonec jsem se proto rozhodl pro silnější skvrny a odřeniny na pravé tváři, jaké byly vidět v teaser traileru z prosince 2016, lehké zašpinění  na čele, sedřenou kůži na obou loktech, pár řezných ran na pažích a zkrvavené klouby prstů. Mnohokrát jsem vytvořené stopy rozmyl a opravoval, ale nakonec jsem došel k takovým, které vypadají uvěřitelně. Některé řezné rány jsem podmaloval světlejšími odstíny kůže, abych jim dodal patřičný dojem hloubky. Krvavá místa jsem sjednotil s okolím přirozeným zarudnutím a zašpiněním, jejichž odstíny jsem využil i pro špínu okolo nehtů.

Po důkladném zaschnutí jsem začal na povrchu vytvářet odřeniny pomocí jemných brusných papírů a staré jehly do stříkací pistole, jíž jsem povrch lehce narušoval a odhaloval různé vrstvy lakování. Jednotlivé pražce pod strunami jsem následně natřel bílou barvou, zatímco struny a ladicí kolíky dostaly vrstvu leštitelných metalických past. Opatrný nátěr pomáhá dotvořit dojem docela tenkých strun.

Zvláštní péči jsem věnoval „vykrojení“ těla kytary, které muselo být čistě černé, napodobující falešný stín. Třešničkou na dortu bylo domalování detailu ve spodní části kytary, a to kombinovaného portu pro popruh, který na Taylorkách navíc skrývá kryt battery boxu systému Taylor Expression System 2 .   

Zpevňující tyče jsem vytvořil ze smotaných měděných drátků měřítkové hrubosti a zajistil je opět kyanoakrylátem. Tvar jsem naohýbal přesně podle původních tyčí. Kovové náhrady získaly několik nástřiků a tupování odstíny šedé a šedomodré, následované rezavými odstíny suchých pigmentů fixovaných na povrchu olejovými barvami hnědých a oranžových tónů. Tím dostaly na barevné bohatosti a takto připravené jsem je připevnil na svá původní místa.
Dřevo mačety bylo opět malováno olejovými barvami, místo okrových odstínů jsem však sáhnul po studených hnědých tónech, které více odpovídají nátěru, jaký bychom nalezli na starém nářadí. Stejně tak ocelová část měla působit všedním dojmem, proto jsem nezvolil naleštěný vzhled, ale odřené vrstvy šedé, jež uvěřitelně napodobují přirozenou oxidaci kovu. Následně jsem lokálně nanesl hnědý wash, který dává tušit počínající rez, skrz níž byly ale nadále vidět stopy každodenního používání. V zápalu práce s krví na rukou a límci jsem nakonec i na mačetu nanesl pár čerstvých krůpějí.

Zazvonil zvonec a...

Přepracování této sochy bylo skvělým zážítkem. Jistě, vyžádalo si hodně času a úsilí, ale obě tyto investice se násobně zúročily a mně přibyl ve sbírce jedinečný kousek. Doufám, že má práce povzbudí další v objevování tohoto koníčku a časem uvidíme více vymazlených sošek.