Po zhruba půl hodině na Hradě představil šéf ANO Andrej Babiš seznam adeptů na ministry. Prezidentovi vadilo prý jediné jméno – Filip Turek. Poznámky Babiše z jednání ukázaly, co Pavlovi zřejmě vadí.

Zástupci členských států EU se shodli na omezení šíření materiálů zobrazujících sexuální zneužívání dětí. Nařízení známé pod zkratkou CSAM – a ještě známější pod přezdívkou „chat control“– prošlo v kompromisní podobě. Skenování komunikace má být jen dobrovolné.

Zvláštní americký vyslanec Steve Witkoff, který je jedním ze spoluautorů původního 28bodového mírového plánu pro Ukrajinu, měl Rusům radit, jak si naklonit amerického prezidenta Donalda Trumpa.

Dramatický seriál Jednotka (Task) bude mít druhou řadu, oznámila společnost HBO. Oceňovaná krimi série z pera Brada Ingelsbyho – autora úspěšného titulu Mare z Easttownu – se vrací i s držitelem ceny Emmy Markem Ruffalem v hlavní roli. 

Předseda hnutí ANO a pravděpodobný nový premiér Andrej Babiš předpokládá, že rozpočet na příští rok bude muset připravit jeho vláda. Návrh předložený kabinetem Petra Fialy podle něj nelze opravit. 

Upíři jsou mytická stvoření, která budí hrůzu, ale i určitou úctu. Ale co kdyby lidé měli nad upíry navrch, a ti tak měli obavy, kdy k nim lidé vtrhnou a zničí jejich domov a kolonii? Nejnovější román C. J. Tudor začíná vraždou, respektive informací, že byl zavražděn mladík z městečka Deadheart kdesi na Aljašce. To je vcelku zapadákov, který má přesně 673 obyvatel. Zní to vlastně relativně obyčejně, jenže to by místní nesměli tvrdit, že kluka zabil upír. U Deadheartu je totiž upíří kolonie. Vyšetřovatelka Barbara chce případ prozkoumat, ačkoliv celé město si je jisté, že to musel být upír. Pokud by se to prokázalo, mohl by být vládou vydán příkaz na vyhlazení celé kolonie. Barbara nemá vůbec snadnou úlohu a prakticky všichni stojí proti ní. Případ je to zamotaný a vyšetřovatelka se bude muset poznat místní poměry i historii. Deadheart má totiž svá tajemství. Příběh se odehrává ve světě, který je stejný jako náš až na jednu odlišnost. Zde existují upíři. Tuhle menšinu lidé dohnali na pokraj existence. Upíři sice postupem let získali nějaká práva, ale shlukují se v malých koloniích a celkově mezi lidmi nejsou vítáni. Autorka informace o fungování světa dávkuje postupně. Kvůli přítomnosti upírů se román místy

Sebere nemoc špinavých rukou Čechům Vánoce? Hlavní hygienička mobilizuje kraje i obce do boje s nemocí. Praha a Brno už na epidemii žloutenky reagují a přijímají zvláštní opatření třeba v městské hromadné dopravě. A přidávají se i další města.

České teplárny jsou letos ve výrazně lepší situaci než v minulosti. Ceny plynu a uhlí jsou poměrně stabilní. Na ty menší ale nově dopadne nutnost kupovat emisní povolenky.

Škoda byla v říjnu v Evropě druhou nejprodávanější značkou a dostala se před Toyotu. Ta si za celý rok prvenství zatím těsně drží. Má to ale nahnuté. 

Odpověď na otázku „Co Češi vyhledávali“ na vyhledávači Google přináší každý všední den večer server Publico ve svých newsletterech. V úterý hledali zprávy o počasí, úmrtí známé herečky a dabérky nebo slevě na oblíbenou herní konzoli.

Účastníci nehody vlaků z minulého čtvrtka se začínají hlásit o odškodnění. Částka, kterou jim nabídnou pojišťovny, nicméně může být podle advokátů výrazně nižší, než na co mají nárok. 

Už druhá významná krajská buňka nominovala Martina Kupku na post předsedy ODS. Po Středočeském kraji jej podpořilo Brno. Jihomoravský kraj volil i nového předsedu. Po odchodu Pavla Blažka se do vedení dostal Jiří Crha.

LUDMILA SVOZILOVÁ

Představ nám trochu svoji ilustraci.

Jedná se o ilustraci u povídky „Co zaseješ, to sklidíš“ na str. 153. Nazvala jsem ji Lilith a démoni. Z každé strany má jednoho, vypadají, jako by se dohadovali, kterému z nich vlastně ta ženská patří, ale pro Lilith samotnou jsou to směšné figury. Ten, co ji skutečně ovládá, přece stojí rovnou za ní a my z něho vidíme jen černý obrys. Stylově měl ten obrázek připomínat cosi jako anti ikonu, svatý obrázek z odvrácené strany.

Věříš v dobro a zlo?

Ano, to samozřejmě věřím. Stačí se rozhlédnout. Dobro přehlížíme snadno, a před zlým zase rádi zavíráme oči. Je to pohodlné. Zlo se dá vytěsnit, jinak pojmenovat, glorifikovat ho, udělat z něj dokonce cosi žádoucího, všeobecně prospěšného, klidně společenskou nutnost. Děje se to běžně a snadno to prochází, protože jako jedinci i celé lidstvo máme setrvalý problém s orientací co kam patří, a snadno se necháváme manipulovat a oblbnout.

Dáváš přednost fantastickým prvkům v horroru, nebo v něm podle tebe být nemusí?

V mých knížkách se nikdy nejedná o čisté žánry. Najdete tam horor, trochu fantastiky nebo spíš weird, psychologický thriller. Za mě je míchání žánrů v pohodě a fantastika v hororu mi rozhodně nevadí.

Jaký je tvůj nejoblíbenější filmový nebo knižní horrorový záporák?

Tady nevím. Pár by jich bylo, ale nejoblíbenějšího asi nevyberu. Možná Joker v „Temném rytíři“.

Kterou fázi výtvarné tvorby máš nejraději? Je nějaká, která tě naopak vyloženě štve?

Nemůžu říct, že by mě něco vyloženě štvalo. Spíš jsem netrpělivá. Nejvíc miluju závěrečné pilování. Chvíli, kdy se z kresby nebo malby konečně aspoň trochu vyloupne to, co jsem v ní chtěla mít. Týká se to i psaní. Obrázek nebo příběh je v hrubé stavbě hotový a konečně přichází čas si s ním pořádně pohrát.

Jak vnímáš situaci na české/slovenské horrorové literární scéně?

Horor se konečně posunul ze škatulky literárního braku, o kterém se nemluví, do širšího čtenářského povědomí. Mohlo by to být lepší, ale vzhledem k tomu, že i velká nakladatelství pomalu sem tam do své produkce něco takového šoupnou, řekla bych, že se tu blýská na lepší časy.

Co považuješ za dosavadní nejvyšší metu ve své výtvarné i literární činnosti a co dalšího pro nás chystáš?

V malování i kreslení se pořád učím. Každá další dokončená věc mě o kousek posune, dokonce i ty, které vzápětí zhnuseně zlikviduju (a že jich je). Tak uvidíme, jestli někdy dokážu překročit svůj stín. Totéž pochopitelně platí i v psaní. Na jaře 2026 se můžete těšit na jeden pro mě malinko netypický krátký psychothriller a rozepsanou mám další magicko realistickou weird věc, tam se teprve uvidí, jak to dopadne. Ale ilustrace k ní budou, i když asi jen pro mou osobní potřebu.

 

ROSANA ZVELEBILOVÁ

Představ nám trochu svoji ilustraci.

Hra světel a stínů v poetickém spojení roje pavoučků a plovoucí podlahy.

Věříš v dobro a zlo?

Ne. Jsou to konstrukty lidské společnosti. Věřím na hmotu a antihmotu.

Dáváš přednost fantastickýcm prvkům v horroru, nebo v něm podle tebe být nemusí?

Určitě mám radši fantastické příběhy oproti těm nudným. V hororu nevím, když je to nudné, tak to není fantastické.

Jaký je tvůj nejoblíbenější filmový nebo knižní horrorový záporák?

Já nemůžu říct, který je nejoblíbenější, protože záporákům obecně fandím všem. Kdybych měla vyjmenovat rychle nějaké – Killgrave, pan Satan, sráč, Dexter, Moriarty, Crowley, zlá královna, zlý čaroděj a všichni jakože zlí.

Kterou fázi výtvarné tvorby máš nejraději? Je nějaká, která tě naopak vyloženě štve?

Nejraději mám tu fázi, kdy mě chytne múza a jdu tvořit. A štve mě fáze, kdy se mi chce tvořit a múza nikde. Jo a pak mě štve, když někdo mé „umění“ komentuje. Např: „Proč musíš do všech knih cpát ty svoje hnusnoilustrace?“ – Marek Dobeš. Nebo: „Tvoje obálky jsou nejhnusnější na celém českém knižním trhu. Vlastně ne, na evropském.“ – Leoš Kyša.

Jak vnímáš situaci na české/slovenské horrorové literární scéně?

Je mi ukradená. Fandím knihám a nakladatelům (třeba Golden Dog, Veles, Carcosa, Medusa) a autorům.

Co považuješ za dosavadní nejvyšší metu ve své výtvarné činnosti a co dalšího pro nás chystáš?

Nejvyšší má meta byla asi ta, že lidi začali poznávat lidi, podle kterých jsem postavy malovala/kreslila. Další chystám dílo bez ilustrací a grafických prvků, ani na obálce nebude žádná grafika.

 

PAVEL CHODÚR

Představ nám trochu svoji povídku.
Démon z Jokohamy vznikl jako nápad poměrně rychle. Rado Kozák mě oslovil s otázkou, jestli nechci napsat něco na téma démoni a peklo, a cestou domů v tramvaji mě napadlo, jak by celá povídka mohla vypadat.

Tahle věc v povídce explicitně nezazní, ale jsem přesvědčený o tom, že existují místa, kde se koncentrují dobré i zlé síly. Věřím v energii určitých míst a také v to, že pokud v něco dostatečně silně věříte, dokážete k sobě určitou věc přitáhnout – a je jedno, jestli je dobrá, nebo špatná.

Ale co se stane s těmi věcmi, ve které lidé věřit přestali?

Japonská mytologie je, podobně jako většina ostatních, nesmírně rozmanitá. Dnes se v Japonsku setkáte hlavně se šintoismem a buddhismem, které představují dominantní principy víry. Obsahují množství bohů, duchů a bytostí, z nichž většina je dnes zapomenutá – nebo se uctívá jen na určitých místech, případně ve velmi omezeném rozsahu.

Co když ale všechny ty bytosti, které dnes Japonsko obývají, kdysi vyhnaly prastaré síly, které na ostrovech žily dávno před nimi?
Když byli Japonci ještě malý, roztříštěný a nezjednocený národ?

A co když na nějakém malém ostrově přežilo něco, co kdysi obývalo husté lesy téhle země v dobách, kdy se jiné civilizace teprve rozvíjely – ale bylo to vyhnáno novými silami, božstvy a císaři za okraj světa vycházejícího slunce?

No a co když na tuhle bytost narazí sériový vrah?

Věříš v dobro a zlo?
Ano. Ale zároveň si myslím, že nic není úplně černobílé. V ideálním případě je všechno do určité míry vyvážené. Chcete, aby žádné dítě nemuselo trpět, a zároveň byste nejraději eliminovali všechny cyklisty, kdybyste se stal diktátorem.

To zajímavé na tom všem je právě ta nejednoznačnost.

Já sám jsem podle mě pro někoho strašně špatný člověk a pro někoho zase ten nejlepší kamarád, jakého kdy měli. Problém nastává ve chvíli, kdy jedna nebo druhá stránka začne u člověka převládat.

Zlo vytváří zbytečný strach a přílišná morální čistota zase leze lidem na nervy.

Je to stejné, jako když si jdete kupovat víno – nesmí být ani úplně levné, ani úplně drahé. Ten střed je nejlepší indikátor normálnosti (i u podivínů a introvertních lidí).

Dáváš přednost fantastickýcm prvkům v horroru, nebo v něm podle tebe být nemusí?
Já osobně je tam musím mít. Když je něco příliš reálné, upřímně mě to děsí. Válečný film nebo true crime je pro mě mnohem děsivější než Exorcista. Nevím proč. Realita mi prostě připadá hrůzostrašná.

Fantaskno alespoň dává trochu prostoru k tomu, aby se jakékoli zlo nebo nepříjemná situace mohla nějak vyřešit. Zároveň věřím, že stejně silný antagonista musí mít i silného protagonistu.

Myslím, že právě hraní si se žánrem, stírání hranic a jejich posouvání je to, co dělá horor hororem. Nečekáte v tom žánru smích ani smutek. Ale když se tam objeví, rezonuje to mnohem víc.

A přesto si raději pustím první Omen než film Jdi a dívej se. Z toho filmu jsem nedokázal dva dny normálně spát.

Jaký je tvůj nejoblíbenější filmový nebo knižní horrorový záporák?
Filmově je to Lucifer z Constantina a Pazuzu.
Knižně všechno, co se naplno nebo jen okrajově dotýká Lovecraftova Cthulhu mythosu — od Hastura až po Dagona.

Kterou fázi psaní máš nejraději? Je nějaká, která tě naopak vyloženě štve?
Tvořivá fáze mě baví ze všeho nejvíc. Od samotného vymýšlení až po realizaci. Mně stačí vymyslet pár klíčových nápadů a atmosféru, ve které chci dílo mít, a pak nechávám příběh, aby si žil vlastním životem. Ohýbám ho jen minimálně a někdy úplně opustím původní plány, když se příběh rozhodne, že jiný směr bude lepší.

Nechávám slova a nápady plynout. Snažím se jim dát volnost a nijak je neomezovat. Je to něco, co mě neskutečně nabíjí. Jsem v neustálém procesu a mám pocit, že nechávám nějakou vyšší sílu, aby skrze moje prsty zhmotňovala ideje a myšlenky, které v sobě nosím nebo kterým potřebuji věřit.

Na druhou stranu – čtení po sobě, opravování a úpravy podle doporučení editorů či beta-readerů nesnáším. V tu chvíli mám pocit, že vlastně vůbec psát neumím a že na to někdo přišel. Je to naprostý opak toho proudu slov, který ze mě při psaní vychází.

Ale jedno bez druhého nemůže fungovat. A upřímně – moje rukopisy jsou pořádný oříšek pro každého, kdo je čte. Takže je potřeba zbytečná slová uklidit a v procesu oprav lépe vysvětlit svou vizi. I když už to není taková zábava jako samotné psaní.

Jak vnímáš situaci na české/slovenské horrorové literární scéně?
Já jsem původně nikdy nechtěl psát horor. Ale nějak jsem se k tomu postupně dostal. Díky Radoslavu Kozákovi ten žánr vnímám mnohem intenzivněji. Díky němu mám možnost poznat i některé autory, kteří jsou pro mě dnes obrovskou inspirací.

Kristina Haidingerová, Ivan Kučera, všechna jména, která se ke mně dostanou přes nakladatelství Golden Dog a přes časopis Charon, se snažím zapamatovat a sledovat tvorbu autorů, kteří mě zaujali. Podpořit je, když jim něco vyjde – i když to při počtu knih, které mám doma, budu možná číst až za dvacet let.

Ale sám chci, aby se k mým knihám přistupovalo podobně, a je to to nejmenší, co pro autory můžu udělat.

To, že tu ti lidé jsou a že se snaží nahlédnout do temných zákoutí vlastní mysli, abychom se my ostatní báli o něco méně, nebo aby jsme se v budoucnu dokázali svému strachu postavit, je podle mě záslužná práce. Někdo ji dělat musí.

A opravdu a upřímně si myslím, že v našich dvou zemích se to dělá dobře.

Co považuješ za dosavadní nejvyšší metu ve své publikační činnosti a co dalšího pro nás chystáš?
Vyprodal se celý náklad mojí pohádky Dobrodružství na Ostrově želv. Dále vyšla moje povídka v československé antologii Když se peklo protrhlo a mám možnost pracovat na své sérii ze světa Artura Kobayashiho. Už mi vyšly dvě knihy – Bazár démonů a Solus – a další tři mám napsané.

Moc se neprodávají, takže úplně nevím, jestli má smysl v tom pokračovat, i když se v té sérii snažím pracovat s komparativní mytologií a teologickými otázkami. Ale i kdyby to nevyšlo a nedokončilo se to, jsem rád, že jsem začal a že na tom ve volném čase pořád pracuji.

Možná si toho jednou v budoucnu všimne nějaké české nakladatelství a dá mým příběhům šanci. Minimálně mi pomůže s marketingem, ve kterém jsem opravdu příšerný.

Tohle všechno mě naplňuje hrdostí, protože od mala jsem toužil po jediné věci, a to vyprávět příbehy.

Průzkum bankovní zodpovědnosti Čechů ukázal zajímavou věc. Příkladně se chovají mladí lidé do 27 let, naopak ti nad tuto hranici vykazují nejrizikovější chování.

Z jednání v Ženevě vzešel nový devatenáctibodový mírový plán. Klíčové otázky (územní ztráty a vztahy NATO a Ruska) však musí vyřešit prezidenti Ukrajiny a USA. Kdy se ale Volodymyr Zelenskyj setká s Donaldem Trumpem, není jasné.

Herečka a dabérka Jorga Kotrbová v pondělí zemřela, bylo jí 78 let. O úmrtí informovala Herecká asociace.

Zahraniční spisovatele na HumbookFest lákají památky, svíčková i zájem mladých čtenářů. Ten je v porovnání se světem raritní. Autorky a autory ze zahraničí lákají pořadatelé literárních festivalů různými způsoby. Co zabralo na amerického spisovatele Neala Shustermana a australskou autorku Lynette Noni? Památky v Praze a česká kuchyně. A především zájem mladých čtenářů, který nemá v evropském kontextu obdoby. Se zahraničními i českými autory young adult a new adult bestsellerů se mohou setkat za pár dní na desátém ročníku HumbookFestu, který se koná 29. listopadu v O2 universu. Chybět nebudou ani čeští zástupci, například tuzemská autorka Nofreeusernames, která v Česku překonala hranici bestselleru v žánru young adult. Češky a Češi čtou rádi, což potvrzují nejen statistiky z průzkumů, ale také plné sály na literárních akcích. A to není zvykem všude. Loňský ročník HumbookFestu přivítal spisovatelku Holly Black, kterou návštěvnost jejího vystoupení šokovala. „V jednu chvíli bylo v sálu přibližně 1 500 lidí, což sama autorka prý nezažila ani v USA. Nemohla tomu uvěřit — my ale ano. Češi stále čtou, a to i ti mladí, kteří chodí na HumbookFest,“ vysvětluje Michaela Vavřinová, brand manažerka společnosti Albatros Media, pod níž spadá projekt Humbook, a tedy i samotný HumbookFest. V posledních letech panuje představa, že mladí

Maximální využití brownfieldů pro nové čtvrtě, zástavba, která se nerozpíná do krajiny, a výškový limit pro celé hlavní město. K návrhu nového metropolitního plánu se do 3. prosince mohou naposledy vyjádřit lidé i městské části. Radnice Prahy 6 se například nevzdává myšlenky na prodloužení metra A na letiště.

Státní zastupitelství v Miláně vyšetřuje tvrzení, že italští občané a další lidé cestovali během války v Jugoslávii do Bosny a Hercegoviny na takzvaná „snajperská safari“ střílet na civilisty. A podle investigativního novináře měl být mezi střelci i současný srbský prezident. Ten to odmítá.

Atmosféra v ODS houstne. Kandidát na předsedu partaje Radim Ivan kritizuje vedení strany za to, že schválilo, aby politická diskuse proběhla až po volbě předsedy a 1. místopředsedy. A tvrdí, že kvůli vysokému poplatku bude lednový kongres jen pro „privilegované“. Členové Výkonné rady ODS jeho slova odmítají a mluví o veřejném praní špinavého prádla.