Atmosféra v ODS houstne. Kandidát na předsedu partaje Radim Ivan kritizuje vedení strany za to, že schválilo, aby politická diskuse proběhla až po volbě předsedy a 1. místopředsedy. A tvrdí, že kvůli vysokému poplatku bude lednový kongres jen pro „privilegované“. Členové Výkonné rady ODS jeho slova odmítají a mluví o veřejném praní špinavého prádla.

Odpověď na otázku „Co Češi vyhledávali“ na vyhledávači Google přináší každý všední den večer server Publico ve svých newsletterech. V pondělí hledali informace o úmrtí německého herce Udo Kiera, o počasí a také o ničivých deštích v jihovýchodní Asii.

Česko zasáhl letos první vydatnější sníh. Na horách nasněžilo až 10 centimetrů. Sníh nicméně padal i v nižších polohách a komplikoval dopravu. Nehody zdržely řidiče i na dálnici D1 a cesta z Brna do Prahy se jim prodloužila o dvě hodiny. Hasiči vyjížděli k abnormálnímu množství nehod.

Černínský palác vyzval Čechy, aby opustili Venezuelu. Stalo se tak v době, kdy americká vláda zvyšuje aktivitu armády v okolí této jihoamerické země a prezident Donald Trump nevyloučil nasazení vojsk. 

Vysoká škola ekonomická (VŠE) v Praze má staronového rektora. Stal se jím Petr Dvořák, který školu vede od roku 2022. Před zahájením volby z ní odstoupil jeho protikandidát, poslanec za SPD a bývalý děkan školy Miroslav Ševčík. Pozvánka podle něj nebyla senátorům poslána včas. 

Návrh státního rozpočtu na příští rok se zatím ještě ani nezačal schvalovat ve Sněmovně. Nastupující koalice přes rozpočtový výbor žádá jeho přepracování, končící vláda se k tomu nemá. Česko míří k rozpočtovému provizoriu.

DOMINIK FIALA

Představ nám trochu svoji povídku.

Většina mých povídek – včetně těch hororových – jsou melancholické, romantické a psychologické příběhy dotýkající se témat osamocení, odvrácení od společnosti nebo hledání smyslu života potažmo štěstí a moje postavy jsou vyvrhelové, samotáři nebo podivíni. Téma démonů, pekla nebo křesťanského ďábla (či křesťanské mytologie jako takové) není něco, co bych psal sám od sebe, a tak jsem právě proto chtěl zkusit něco jiného. Tak, jako jsem se připletl k tématu pro mě ne zrovna typickým, zvolil jsem brutální slasher s motivy pomsty a zatracení a k povídce jsem přistoupil mnohem ,,žánrověji“, než je pro mě typické.

Věříš v dobro a zlo?

Jistě. Obojí je ale subjektivní a nevěřím v jejich jasné oddělení ani v jejich nadpřirozený koncept. Ti nejzlejší lidé v dějinách byli vždy přesvědčení, že konají dobro nebo jim alespoň nepřišlo, že by dělali něco špatného, a naopak lidé, kteří o sobě nemívají vysoké mínění často drobnými činy dělají ze světa lepší místo.

Dáváš přednost fantastickýcm prvkům v horroru, nebo v něm podle tebe být nemusí?

Přednost jim dávám, přestože je velmi jednoduché to s nimi přehnat a sám bych volil spíš střízlivější zacházení s nimi, ale v hororu být rozhodně nemusí. Horor je žánr, který má u čtenáře/diváka vzbudit strach nebo další nelibé pocity ve vztahu k němu samému (slovo horror znamená hrůza nebo děs). Co když se tohle stane mě? K tomu nemusí nutně být použito nadpřirozeno, ale většinou tomu tak je, protože je to jednodušší. Horor se tady totiž dotýká dalšího žánru, thrilleru který – z anglického Thrill (vzrušení) – zaujímá opačný postoj. Dalo by se říct, že skutečný rozdíl je strach o sebe sama a strach o ty, o kterých čteme/na které se díváme. Jsou thrillery s nadpřirozenem a horory bez něj a obojího je spousta, jen často zapadají a moc se na ně nemyslí.

Jaký je tvůj nejoblíbenější filmový nebo knižní horrorový záporák?

Položme si spíš otázku Co dělá záporáka záporákem? Dr. Freeze a Poison Ivy v Burtonově Batmanovi chtěli ochladit zemi a zachránit deštné pralesy a my máme fandit miliardáři v čele mezinárodní společnosti? Mám rád záporáky, kteří mají vlastně pravdu. Ve 21. století se to objevuje tak často, že jim vždycky na konci filmu musí doslova přeskočit a musí začít dělat skutečně zavrženíhodné věci jako vraždit nevinné/děti atp., ale když je slyšíte během příběhu, mají to v hlavě moc dobře srovnané. Určitě nemám jednoho a popravdě si teď na žádného vysloveně nevzpomenu a asi bych musel i zmínit ty, které jsem sám napsal. Hezkým příkladem je ale třeba Joker (vím, co se komiksů týče honě záleží na tom jaký Joker, ale pro zjednodušení) nebo Lucifer (je nějaký film nebo kniha, kde je vysloveně ,,záporák“?) Taky mám rád Scara ze Lvího krále. Toho původního, kresleného, který měl šarm, ne tu bezcharakterní ,,Live action“ verzi. Určitě by mě jich napadlo hodně, ale nemám ani oblíbenou ,,kladnou“ postavu, dokonce ani oblíbenou knihu, film nebo spisovatele.

Kterou fázi psaní máš nejraději? Je nějaká, která tě naopak vyloženě štve?

Štve mě čekání na posudky a vlastní korektury opravených textů zaslaných mi zpět. Žertuji, ale opravdu tyhle dvě nejsou mými favority. Co se týče psaní jako takového, nejraději píšu dialogy a romantické scény, ale vzhledem k tomu, že nepíšu ani divadelní hry ani červenou knihovnu se s obojím musím krotit, aby měly ,,šťávu“.

Jak vnímáš situaci na české/slovenské horrorové literární scéně?

Cítím u nás velký rozsah hororu jako takového a převážně u literatury, což je dobře. Na to, že je horor původně okrajový žánr podivínů na okraji společnosti se dnes stal skoro mainstreamem. Pořád mám raději undergroundovější, artovější knihy/filmy, ale díky všeobecné oblibě žánru je možné ho víc prozkoumávat a člověk tak narazí na velmi dobré spisovatele, o kterých dřív nevěděl. Vlastně myslím, že horor jako vyhraněný žánr ještě před sto lety prakticky neexistoval a vždy se jen ,,přifařil“ k jiným žánrům, díky čemuž máme folklornější/historičtější horory plné křesťanských i pohanských mýtů, máme horory týkající se sériových vražd, týkajících se fantasy a science fiction motivů… díky tomu všemu se hororem přímo i nepřímo zabýval prakticky každý velký spisovatel od starověku až do současnosti, jenom chce trochu drzosti to říct nahlas. Díky tomu se může dnes hororu věnovat velká spousta umělců a dokonce si v jeho subžánrech mohou i vybírat. Jsem rád. Horor potřebujeme abychom prohloubili vlastní pocit empatie, uvědomili si, kam a proč patříme a kde a proč máme hranice. Nejistotě světa se čelí líp když víme, co horšího by mohlo být.

Co považuješ za dosavadní nejvyšší metu ve své publikační činnosti a co dalšího pro nás chystáš?

Prozatím svůj debut Pravá bluesová kočka a strašidelnou dětskou sérii Stíny nad Malinovým vrchem, u kterého jsme v polovině co se vydávání týče (třetí díl s názvem Změníš mě vyjde koncem listopadu 25), a věřím, že se dočkáme i posledních tří dílů které už jsou o poznání hororovější. Domluvené pak mám 3 sbírky povídek : Vzbuď mě ve 4:20 (2026) a Ulice prosluněných zítřků (2027) u nakladatelství Golden Dog a další sbírku povídek Je hezký umřít za úplňku (pravděpodobně přelom 2025/26) u nakladatelství Fobos, pak novelu z edice Zrnka temnoty u Golden Dog s názvem Peter a Joe (2026) a dále post apokalyptickou dark romanci trilogii Kroniky zapovězené bouře (2026-2027) rovněž pro Knihy Dobrovský (hádám, že také Fobos). Až budu mít chvíli na vydechnutí, rád bych u Golden Dog pak vydal román a uvidíme, co přijde dál.

 

LADY KOPŘIVA

Představ nám trochu svoji povídku.

Co zaseješ, to sklidíš hraje na notu gotického románu. Chtěla jsem napsat horrorový příběh, který by začínal v duchu Drákuly a zaváněl steampunkem – a prvek pekelné byrokracie mě také již dlouho lákal k literárnímu zpracování. Z příběhu vyplynula možnost zmínit otázku, zda si duše člověka může zachovat lidství, ač je podrobena krutým pravidlům pekla, vytrženého mimo čas a realitu. Vyšel mix, který mě opravdu bavilo psát.

Při rešerších k cestopisné části děje jsem se snažila o autentičnost, ať už etnograficky u vzhledu místních obyvatel nebo použitím dobových jmen míst. Výzvou bylo vmísit cosi tísnivého do popisu cesty syrovou rozlehlou přírodou.

Zajímavostí je, že v Altaji nad řekou Katuň skutečně existuje skalní útvar Ďáblův prst, a pokud název vyhledáte na internetu třeba v angličtině, můžete nalézt i fotografie.

Věříš v dobro a zlo?

Pokud se jedná a o existenci dobrých a zlých sil mezi nebem a zemí, tak mě o své existenci již mnohokrát přesvědčily. Mou životní filozofií je šamanismus, a tak věřím, že je přirozené některé přírodní zákony jen respektovat, bez nutnosti analýzy. Nicméně jsem také přesvědčená, že se mohou síly dobra či zla naladit na frekvence energií, které lidská mysl a konání vytváří, a pomocí tajemné rezonance zesilovat, nebo být naopak oslabeny. A to by měl mít člověk na paměti, jelikož tím v mnohém utváří svou cestu.

Dáváš přednost fantastickým prvkům v horroru, nebo v něm podle tebe být nemusí?

Fantastické prvky jsou právě tím, co mě na horroru baví, ať už to jsou vesmírná monstra, duchové, exotické legendy, démoni, temný folklor nebo kombinace takových prvků. Vytváří se tím pro mě zajímavý mix fantazie, dobrodružství, tísně a mrazivosti, který bych skutečně mohla popsat jako pohádky pro dospělé.

Jaký je tvůj nejoblíbenější filmový nebo knižní horrorový záporák?

Dávno je mým nejoblíbenějším filmovým horrorovým záporákem vetřelec a stále se obdivuji uměleckému ztvárnění tohoto vesmírného monstra.

Kterou fázi psaní máš nejraději? Je nějaká, která tě naopak vyloženě štve?

Sedám k první větě s příběhem již předpřipraveným – a tak se snažím mít už první verzi textu co nejčistší. Velmi mě baví samotné psaní i následné úpravy, kdy text dostává vycizelovanou formu. Vlastně mi ten proces připomíná řemeslnou výrobu šperku, což je moje povolání.

V další fázi text předkládám betačtenářům, aby na něm pokud možno nenechali nit suchou – což je nejlepší způsob, jak poznat, co tam chybí. Následné korektury mě stále ještě baví, ale když přichází nějaké to čtvrté páté kolo, tak už mě to začíná trochu štvát a nejraději bych měla již text takříkajíc z krku, abych se mohla věnovat psaní něčeho dalšího. Vím ale, že to jinak nejde, pokud má výsledek stát za to.

Jak vnímáš situaci na české/slovenské horrorové literární scéně?

Za poslední tři roky, kdy oblast víc sleduji, se mi zdá, že na české a slovenské horrorové scéně dochází k vzestupu a obrodě žánru. Jedná se o žánr specifický, a tak nelze čekat, že by náhle přitáhl davy nových fanoušků, ale určitě se zvětšuje povědomí o tom, že i horror má hodně subžánrů a může nabídnout silné příběhy a vzrušení celkem širokému spektru čtenářů, tedy nejen těm „skalním“. Máme tu úžasná malá nakladatelství, která vydávají horrorovou klasiku i nové autory, a to v knižních edicích, na které je z hlediska kvality a estetiky radost pohledět.

Co považuješ za dosavadní nejvyšší metu ve své publikační činnosti a co dalšího pro nás chystáš?

Mým největším úspěchem za poslední tři roky je bezesporu právě umístění povídky ve sbírce Když se peklo protrhlo. Byla jsem opravdu velmi mile překvapená, jak krásná antologie vznikla, a je mi nesmírnou ctí, že se na celku podílí i můj text.

Chystám se nyní probádat vody mnou zatím nepoznané. Jelikož se mi několik přátel svěřilo, že holdují audioknížkám, chci nechat načíst svoji fantasy-horrorovou povídku Tajemství lesního domku. V roce 2023 se umístila ve sborníku soutěže O knihovnickou sovu pořádané Městskou knihovnou v Praze, sborník je dostupný online v archivu knihovny. Chtěla bych tedy této krátké věci pořídit pěknou audioverzi pro čtenáře, kteří si raději pouští příběhy k poslechu.

 

ZDENĚK HULBACH

Představ nám trochu svoji povídku.

Moje povídka Když se peklo protrhlo, se odehrává ve světě, kde můžete chytit démona podobně jako chřipku. Neléčí se to paralenem, nýbrž starým dobrým vymítáním. Jediné společné s klasickou léčbou je, že jste u toho upoutáni na lůžko v nemocnici na specializovaném oddělení, kde pracují oficiální církevní exorcisté. Jedním z nich, kdo s démony svádí každodenní vyčerpávající boje, je i otec Michal. Má toho popravdě už celkem plné zuby, zvlášť když si stále v sobě nese trauma ze své minulosti. A to netuší, že největší masakr ho teprve čeká.

Věříš v dobro a zlo?

Když nad tím tak dumám, tak asi jo, věřím. I když je to mnohem komplikovanější a bylo by to na delší zamyšlení. Ale podíváme-li se kolem sebe, určitě potkáme hodně zlých věcí. Třeba chlebíček. To je fakt děsný zlo. Ten by si zasloužil zmasakrovat v nějakém pěkném příběhu.

Dáváš přednost fantastickým prvkům v horroru, nebo v něm podle tebe být nemusí?

Jednoznačně ano. Nadpřirozený horror mě baví víc. Když mě autoři napínají na skřipec temnou atmosférou, čímsi zlým, co přichází kdo ví odkud. Tušením čehosi někde za oponou tmy, za našimi zády, za rohem. Tohle hraje na struny mého strachu, který je můj věrný přítel od dětství, kdy mi ten prevít dával hodně zabrat. Dneska už vím, že strach je kámoš, tak mu dopřávám hody.

Jaký je tvůj nejoblíbenější filmový nebo knižní horrorový záporák?

Jednoduchá odpověď. Freddy Krueger. Jeho sarkastický a černý humor, se kterým masakruje ve snech své oběti, mě prostě baví. Asi proto, že mám podobný smysl pro humor, jen bez toho masakrování druhých. Aspoň zatím. Kdyby byl Freddy standupovým komikem, byla by to asi jediná taková show, na kterou bych zašel. A mám jisté tušení, že asi i poslední.

Kterou fázi psaní máš nejraději? Je nějaká, která tě naopak vyloženě štve?

Všechno na psaní mě štve. Když nevím, jak začít. Když nevím, jak skončit. Když nevím, kudy dál. Když na konci zjistím, že jsem dlouhej a musím škrtat. Když nevím, jak to pojmenovat. Když nestíhám. Když se mi to nelíbí. A nejhorší na psaní je to množství vypité kávy a sežraných dortů, protože jsem kavárenský psavec.

Nejvíc mě asi baví, když se ten námět zatím jen tak fláká v hlavě a můžu si s ním hrát, a když ta hotová potvora jde konečně z domu.

Ale i když mě to tak štve, nedá se s tím nic dělat. Musí to ven. Známe to, že jo.

Jak vnímáš situaci na české/slovenské horrorové literární scéně?

Nebál bych se říct, že žijeme v době českého horrorového obrození. Kdo by před x lety řekl, že tu budeme mít několik vyloženě žánrových nakladatelství (které můj bankovní účet nemá příliš v lásce, ale co je mu to platný, jen ať trpí)? Že i mainstreamoví vydavatelé budou vydávat horror od někoho jiného, než Kinga a nebudou se bát tomu tu nálepku horror fláknout i na obálku? Že se dávná doba „co budu číst“ změnila na dobu „co dřív“? A že se tu bude dokonce konat specializovaná akce jen pro fandy horroru? Za to rozhodně patří velký dík všem těm snaživcům, kteří na tom odvedli obrovský kus práce. Jen kdyby se ještě urodil i nějaký podařený temný film, to by byla pecka.

A když už se zmiňují i slováci, je příjemné sledovat, že tam několik agilních a šikovných jedinců tvrdě prosekává cestu slovenskému horroru ze zapadlých koutů více lidem na oči. Držím jejich sekerám palce.

Co považuješ za dosavadní nejvyšší metu ve své publikační činnosti a co dalšího pro nás chystáš?

Mně toho, snad zatím, moc nevyšlo, takže zcela upřímně úspěchem je cokoliv, co se objeví v nějaké knize. Tím pádem je aktuálně mou nejvyšší dosaženou metou povídka v „Pekle“, kde můžu stát po boku mých dosavadních hrdinů.

A co chystám? K publikaci nic, stále bojuji na soutěžních frontách. Ale kdyby to někoho zajímalo, krmím si audioverzemi své tvorby youtubový kanál, kde by se, pokud se mi to povede, mohl na Vánoce objevit můj temný vánoční povídkový audioprojekt, do kterého bych chtěl nalákat pár kamarádů ke spolupráci. Pokud budete chtít, hoďte tam okem nebo uchem (komu je urvete, je už jen na vás).

Mírový plán pro Ukrajinu zaměstnal o víkendu evropské i americké vyjednavače. Původní 28bodový návrh představený americkou administrativou v úterý vyvolal kritiku, zejména kvůli požadavku omezit ukrajinskou armádu. Evropské mocnosti v neděli předložily vlastní upravenou verzi.

Co všechno prožívají dělníci na noční směně v masokombinátu? A co mohou jejich osudy vypovědět o světě, v němž žijeme? Národní divadlo uvede v rámci festivalu Pražské křižovatky divadelní hru oceňovaného dramatika a režiséra Alexandra Zeldina s názvem Opatruj se.

Podzim a zima je čas, který je třeba strávit s příjemnou, pohodovou knihou. Bookshire tuto definici splňuje, protože číst si o kouzelné knihovně, magickém inspirativním kraji a mluvících zvířecích ochráncích je na sklonku roku ideální. Annabeth se vrací za babičkou do kraje, na který má z dětství jen ty nejlepší vzpomínky. Co na tom, že o něm skoro nikdo neslyšel? Venkov, kde je vše pojmenované po něčem knižním a spisovatelském, jí má dodat ztracenou pohodu a pomoct nalézt dlouho postrádanou múzu. Jenže co když se ukáže, že dětské vzpomínky na oživlé květinové víly z jejích vlastních příběhů nejsou bludy, jak jí tvrdila matka, ale skutečnost? A co když tomuto kouzelnému světu nyní hrozí nebezpečí? Annabeth bude muset najít vnitřní odvahu, aby se stala hrdinkou, kterou Bookshire potřebuje. Jana Kvičerová napsala příběh, který v samotném jádru není kdovíjak originální – magických knihoven a ožívajících knižních postav máme (nejen) v literatuře dost. A tady pravděpodobně končí výčet toho, co by se dalo považovat za objektivní nedostatky (originalita námětu je samozřejmě vždy diskutabilní a osobní záležitostí). Pravda, ráda bych viděla dvě závažná témata, která tu byla řešena, probraná víc do hloubky, ale chápu, že pak by román Bookshire ztratil kouzlo pohodovosti a milého

Dlouhé čekací lhůty, chybějící pomoc i obavy o ztrátu peněz. Nástup superdávky provázejí problémy. A ty větší ještě přijdou, tvrdí odborníci, kteří s příjemci dávek pracují.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš oznámil, že chce obnovit post vládního zmocněnce pro digitalizaci. Plánuje také zřízení nové funkce zmocněnce pro umělou inteligenci. Jména zatím známá nejsou, podle informací redakce chtějí první funkci obsadit Motoristé, druhou ANO. 

Odpověď na otázku „Co Češi vyhledávali“ na vyhledávači Google přináší server Publico nejen každý všední den v newsletteru, ale také na webu v závěru víkendu. V sobotu a v neděli pátrali po předpovědi počasí a avizovaném sněžení, po závodech formule 1 a po výsledcích ve Světovém poháru v cyklokrosu.

Na Dálném východě graduje spor vyvolaný vyjádřením japonské premiérky Sanae Takaičiové o Tchaj-wanu. Čína ostrov považuje za své území a snaží se premiérku, která se úřadu ujala teprve minulý měsíc, přimět k omluvě.

Sedm z deseti Čechů nechce, aby se na státních úřadech vyvěšovaly vlajky cizích zemí. Většina lidí tak podle nového průzkumu schvaluje odstranění ukrajinské vlajky z budovy Sněmovny, jak to učinil po svém zvolení nový předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD). 

ROZHOVOR: Nejsilnější je TOP 09 v Praze. A tak by tam měla mít svého senátora. Že by jím mohl být „otec zakladatel“ Miroslav Kalousek, si nemyslí šéf regionálního sdružení strany Prahy 1 a člen krajského předsednictva Giancarlo Lamberti. O dalším zapojení bývalého ministra financí, který se nerozešel se stranou v dobrém, se ale dál jedná. 

Existuje dokonalejší zabiják než slavný xenomorph? Ještě že je pouze vymyšlený. Kdoví, co se však skrývá v hloubi vesmíru a jaké potvory tam čekají na setkání. Vetřelec je legenda a také ukázka toho, jak mrazivé monstrum se dá vymyslet a jak důvěryhodně působí. Není těžké si pomyslet, že by tohle příroda klidně mohla stvořit. Vetřelci nás straší po desítky let ve filmech, knihách a také v komiksech. A pořád se těší velkému zájmu fanoušků, které tohle „zvířátko“ fascinuje. Pokrevní linie je příběh Gabriela Cruze. Chlápek obětoval korporaci Weyland-Yutani celý život, především ten rodinný. Dokonce kdysi přežil útok vetřelců, ovšem temné sny má dodnes. Nyní odchází do důchodu a snaží se o nápravu svého vztahu s dospělým synem. Neví však, že jeho syn plánuje sabotáž stanice Epsilon. Když se na stanici skutečně dostane, nastane peklo. A z toho pekla se ho bude snažit zachránit jeho táta. Gabriel se tedy vrací na Epsilon, aby se střetl s xenomorphy. Nebude to však jen tak. Weyland-Yutani má své podmínky, proč ho dostane na Epsilon. První díl Vetřelce je temný komiks, jak se sluší a patří na celou ságu kolem xenomorphů. Autoři kombinují akčnost, kterou známe například z Cameronových Vetřelců, ale nezapomínají ani na hutnou hororovou atmosféru.

Jde o rychlé řešení, jak v krátkém čase shodit kila. Jenže populární lék na cukrovku Ozempic, který se v hubnutí stal fenoménem, má svá rizika. Podle odborníků může být rychlý úbytek váhy nebezpečný i pro kosti.

Základna je první kniha z nové série Atomové šelmy. Vítejte ve zběsilém postapo světě nejúspěšnějších autorů české fantastiky Kristýny Sněgoňové a Františka Kotlety. ANOTACE: Po světě běhají atomové šelmy – zmutovaní lidé, pozůstatky poslední války –, a ti, kdo atomové šílenství přežili bez mutací, se před nimi skrývají v krytech a opevněných městech. Základna je jedním z nejbezpečnějších lidských obydlí. Kdesi uprostřed Česka, pod ochranou hromady betonu a zátarasů, se dá žít natolik šťastně, nakolik to podmínky postapokalyptického světa dovolí. V den, kdy na Základnu přijíždí sestry Církve Jaderné bohyně, se ale všechno změní. Ať radiační situace zůstává stabilní! INFO O KNIZE: Vydal: Fobos, 11/2025 Obálka: Lenka Tarwari Jandová Vazba: brožovaná Počet stran: 304 Cena: 399 Kč UKÁZKA Z KNIHY: Aťák Šerif potáhl z doutníku a odplivl si. Nešlo o to, že by ho čerstvý tabák v krku škrábal, ale nesnášel cokoliv, co přicházelo s karavanou. Vždycky říkal, že karavana přináší jenom problémy a nepřiváží nic, co by se nám k čemukoliv hodilo. Nedovolil jsem si s ním nesouhlasit. Vím totiž, co by mi řekl. V tuhle chvíli ale jenom zamumlal: „My ty zmrdy držíme zpátky a oni mi jednoho dotáhnou do města.“ Sledoval to, co všichni ostatní – klec

Leoš Kyša – anebo taky František Kotleta – je autor té nejkvalitnější pokleslé literatury v Česku. Narodil se v Bruntále (což o něm leccos vypovídá), pár let se úspěšně živil novinařinou, ale poté, co z něj jeho čtenáři udělali literární hvězdu, přesedlal výhradně k volné tvorbě. Jeho fantazie je bezbřehá, slovník jadrný a jeho knihy se hemží upíry, mutanty, padouchy, agenty i sexy kráskami.