A. Christie

Velmi živě si pamatuji, jak jsem nenáviděla čtení. Bylo mi šest, chodila jsem do první třídy a moje maminka, velká milovnice knih, chtěla, abych byla stejně „postižená“ jako ona, a pro TO se muselo něco udělat. Už odmalinka jsem milovala pohádky (a vydrželo mi to dodnes, jen se tomu říká fantasy). Babička s maminkou se mi jich něco načetly, ale najednou mě nutily, abych sama louskala písmenka. Jak já toho Robátka nesnášela a přála si, aby mu jelen Větrník šlápnul na krk a byl od nich navždy pokoj.