A. Drescher

Ačkoliv je to jen těžko uvěřitelné, opět je prosinec, opět budou Vánoce a dá se říct, že rutina vládne všemu kolem nás. Ani my se tedy nemůžeme odchýlit od zavedených standardů. I letos jsme si pro vás připravili vánoční sardenské tipy na (nejen) knižní dárky a místo literárních vyhlídek směrem vpřed se můžete podívat, co zaujalo naše redaktory v průběhu letošního roku. Možná vás na poslední chvíli kousne do zadku ještě nějaká inspirace a uděláte někomu blízkému (nebo sobě) neplánovanou radost.

Máme jméno výherce!

Několik dlouhých minut zíral na hlášení, které vyskočilo na monitoru jako by ani nedokázal uvěřit tomu, co vidí. Nakonec s povzdechem pohlédl z okna na zářící a noc si užívající město. On si rozhodně neužíval. Ne potom, co viděl.

I kdybychom nevěřili slovům Popravčího, od návštěvy Převorství nás spolehlivě odradil kordon pěti obrněných transporterů, které sem poslala armáda. Alepoň, že se tentokrát nerozpadly už cestou. Taky tady byly dvě stovky těžkooděnců a bezpočet pochůzkářů. Zůstali jsme stát v davu čumilů a opatrně se rozhlíželi.

Seděl v křesle naproti chladnoucí mrtvole Chovatele a zvolna dopíjel jeho víno. Bylo jemné a lahodné, jak už to bývá u odrůd pěstovaných na věčně slunných stráních Knížectví.

Tak to je ono? pomyslel si Chovatel, když v ruce potěžkal starobyle vyhlížející ručnici s pažbou z leštěného kamene, zdobenou jemnou rytinou. Kvůli tomu, že bylo tolik zabíjení? Zavrtěl hlavou. Bylo to vlastně docela zklamání.

Ten výstřel mě překvapil. Asi bych těžko hledal lepší důkaz, že jsem si nepočínal tak nenápadně, jak jsem si myslel a že mé dostaveníčko s trojicí vyhazovačů neušlo něčí pozornosti.