Je zajímavé si občas přečíst nějaké velmi staré dílo science-fiction, zvlášť takové, které bylo ve své době něčím průlomové a poznamenalo nejen další generace čtenářů, ale i dnešní literáty. A nemusíme se vracet k Wellsovi nebo Verneovi, stačí přetočit ručičku stroje času na atomová padesátá léta.
Vůbec se to nezdá dávno, kdy jsem obhajoval zrušení hranic žánru. S ignorancí, která může být přiřazena jedině nezkušenosti a mládí, jsem věřil, že je důležité, aby mainstream přijal SF, a že jedinou cestou k dosažení tohoto cíle je zrušení žánru SF jako takového.