I. Adamovič

Třetí svazek Kroniky české science fiction  mapuje období od poloviny osmdesátých let dvacátého století po současnost a opět přináší čtenářům reprezentativní průřez českou vědecko-fantastickou povídkou.

Zatímco předchozí svazek měl 388 stran, tenhle jich má 476. Zatímco v minulém se dostalo na dvacet autorů, dnes jich lze číst pětadvacet. Zatímco první díl (stal se, mimochodem, díky ceně Akademie science fiction, fantasy a hororu nejlepší antologií roku) mapoval úvodní polovinu minulého století i století devatenácté, svazek momentální podchycuje následující tři desetiletí do konce sedmdesátých let. Zač ta éra stála?

Ivan Adamovič po letech pátrání v literárních archivech a pozůstalostech poskládal dohromady dvě desítky možná zapomenutých, možná trochu out-of-date dílek slavných i zcela neznámých autorů. Smekám klobouk, obrazně řečeno, nad jeho pílí a trpělivostí, se kterou se pustil do rýžování zlatinek ukrytých mezi tunami hlušiny i mezi opakovaně vydávanými povídkami. A obdivuji i jeho krátké medailonky autorů, někdy i s popisem složité cesty, kterou editor musel projít, než mohl příspěvek do této antologie zařadit.

Ivo Fencl se opravdu velmi podrobně a poutavě vrhl na neotřelou antologii Ivana Adamoviče Vládcové vesmíru, která po právu poutá pozornost nejenom znalců žánru. Nakladatel v anotaci nepřehání, když tvrdí: "Nejlepší české sci-fi povídky od konce 19. století do 2. světové války." Ostatně o tom se můžete přesvědčit následujícím textem nebo koupí horkého kandidáta na nejlepší antologii i knihu v příštím ročníku cen Akademie SFFH...