RECENZE: Jiří W. Procházka, Dlouhý černý úsvit

Článek od: Jindra Střelec - 15.09.2012

Temný  stroj Black Hawk, prolétaje mezi troskami kdysi výstavní metropole,se snaží pomocí svých rotorů a umění pilota uniknout nepřátelské palbě. S rotujícím fantómovým tunelem v zádech a smršti střel před sebou (ale i nad sebou, za sebou, pod sebou a konec konců i vedle sebe) má tato snaha uniknout jisté smrti jen velmi malou šanci na úspěch. Ne všem z několikačlenné posádky se to podaří a ani některým z těch, co mají to pochybné štěstí, nezbývá příliš mnoho z pozemské pouti. K těm, kterým je je přeci jen paní Štěstěna nakloněna, patří i ostřílený agent Kovářů rovnováhy JFK, který dokázal v minulosti uniknout i z  podobně ožehavých situací.

Takový je tedy úvod v pořadí dvacátého sedmého svazku první ryze české sci-fi/fantasy série, jejíž autorem je jeden z otců zakladatelů Jiří W. Procházka. Od samotného úvodu je jasné, že tentokrát čeká na čtenáře místy až zběsilá akční jízda, příběh, v němž je sice místo na silné emoce, ale zároveň příběh, v němž naopak není místo pro slitování nebo odpuštění. Ne náhodou začíná totiž děj Dlouhého černého úsvitu v Zombálsku, v realitě s kódovým označením MOGA/93 a není náhodou ani to, že jednu z důležitých rolí hrají černé vrtulníky Black Hawk. Syrovost bojové vřavy, naturalismus s jakou je popisováno válečné běsnění a nelítostná brutalita obou válčících stran asociuje od samotného začátku vynikající válečný film Černý jestřáb sestřelen, který se odehrává v somálském Mogadišu v roce 1993.

Ani ve chvíli, kdy děj na okamžik opustí kulisu nelítostné městské války a zdá se, že v podniku s mazlivým názvem Mazaný králíček dojde i na trochu té romantiky a něhy, nepoleví zběsilý autor JWP v rozdávání ran a stránkám knihy nadále vévodí třeskot palných zbraní snad všech myslitelných kadencí i svistot chladných čepelí. Černý lord X-Hawk totiž zahájil frontální útok na Agenturu Kovářů rovnováhy a tím pádem i na samotnou bazální realitu. Bez jakékoli nadsázky se dá napsat, že vzplála ona příslovečná poslední bitva, na jejímž konci může být jen jeden vítěz. A bojuje se nejen o ovládnutí Agentury, ale i o moc nad všemi realitami. I proto se zapojí snad všichni, kdo v předchozích dílech hráli jakoukoli roli a jen pro mizivé procento z nich nebude tento comeback zároveň i derniérou.

Shrnuto a podtrženo, Dlouhý černý úsvit je jízda, je to nářez, důkaz toho, jak dokáže psát mistr v prolínání realit. Takřka vše je dovoleno, jen málo co je zakázáno a snad všechno, co se může pokazit, se také pokazí. Autor se rozhodně nedrží při zemi a i když stránky zaplavují hektolitry krve a některá slova jsou sotva čitelná pod nánosem vyhřezlých vnitřností a utrhaných končetin, probleskne místy tu „laskavý“ černý humor páně autora, tu úsměvný popkulturní odkaz: Pro Zombálce začala velká tučná zabíjačka. (str. 181) nebo lehké rýpnutí do trojjediné vševědoucí entity, z něhož by Msr. Duka rozhodně neměl radost (str. 192).

Pokud jste dočetli až sem a stále nepochopili, tak vám to napíšu jasně a stručně: J. W. P. je prostě nejlepší a každá jeho kniha, Dlouhý černý úsvit nevyjímaje, si prostě zaslouží čestné místo v jakékoli knihovně.

Agent JFK 27: Dlouhý černý úsvit 
Procházka, Jiří W.
Nakladatel: Triton, E. F.
Obálka: Petr Vyoral
Redakce: Milena Matějková, Zuzana Kupková
Rok vydání: 2012
Počet stran: 248
Rozměr: 125 x 185
Provedení­: paperback
Cena: 219 Kč (pro členy Trifid klubu: 179,00 Kč)

Komentáře

tak jsem to našel a těším se až si to přečte duka "Panebože proč?" poklekl Vega a svíral zápěstí Bytevské. "Proč nám nenecháš aspoň naději?" Její prsty se ještě hýbaly. Kovář to pozoroval přes hledí em-šestnáctky. "Aspoň jednu šanci?" snažil se Vega povytáhnout ruku ze závalu, blázen. "Vinci neblbni. Žádnou nám nedá," pronesl Kovář do mikroportu "Proč ne?" "A proč jo? Vždycky sral na lidi. Už od vyhnání z ráje." "Jak jsi na tohle přišel?" "Žárlí na nás. Třeba jsme lepší." Vega zmlknul. omlouvám se za případné porušení autorských práv komisi ACTA a týmu JFK.

Přidat komentář