Jmenuji se Jan Křeček a jsem Anonymní Akademik

Je vyhlášeno. A zdálo by se, že je po boji. Jenomže vyhlášením Cen Akademie science fiction, fantasy a hororu boj teprve začal.

Před pár dny vyšel na stránkách nakladatelství Gorgona Books článek Pátraní po neviditelné akademii, který je nesmírně potřeba. Pátrá se v něm po instituci, o které vlastně nikdo nic neví, jejíž webové stránky jsou prakticky mrtvé – a která přesto rozdává nejprestižnější české ocenění v oblasti fantastiky. Kde se bere ona prestiž? Kdo jsou lidé, kteří za tím stojí? Jak to celé funguje? Otázky zcela zásadní a oprávněné.

Veřejně (a s jistou dávkou hrdosti) prohlašuji, že jsem členem ASFFH. Oslovil mě Zdeněk Rampas někdy v době, kdy jsem začal psát pro Sarden a Interkom, může to být nějakých sedm let. Zodpovědně se snažím posílat hlasovací lístky v prvním i druhém kole, pokouším se přečíst vše nominované, pokud něco nepřečtu nebo nemám danou kategorii dostatečně zmapovanou,  nehlasuji. Rád bych věřil, že takto k Cenám ASFFH přistupuje každý hlasující. Vím, že tomu tak není. Ale jedna z mála věcí, které s tím mohu dělat, je pokračovat v tom, co dělám.

K čemu ten cirkus je

Organizovat jakékoliv ocenění je činnost nevděčná. Pravděpodobně budete nařčeni z neobjektivity. A ať jsou výsledky jakékoliv, vždycky jsou špatně. Je to zároveň ohromná příležitost pro publicisty – to, že v jakýchkoli cenách chybí ta a ta kniha, se dá napadnout velmi lehce (jak si vzápětí ukážeme na sérii článků o letošních nominacích – první článek ze série najdete zde). Jenomže ocenění potřeba jsou. Ať je to Litera, Cena Jiřího Ortena, Hugo, Nebula, nebo Ceny ASFFH. Upozorňují na silné tituly, které v hodnoceném časové období vyšly, jsou čtenářům určitým rádcem či vodítkem, organizují knižní chaos. Ať jsou jakékoliv, vytvářejí řád. Třeba špatný, ale řád. Nemohou být objektivní, správné, korektní. Já, ač hlasuji, jsem velmi často nespokojen s tím, co se dostalo do nominací, popřípadě co vyhrálo některou z kategorií. Ale existence cen je sama o sobě prospěšná.

Tím nemíním popírat fakt, že to, jak teď Akademie funguje, je špatně. Akademie nefunguje. Ondřej Morava, člověk, na kterém by mělo aktuálně vše stát, nereaguje (alespoň na mě ne), pokud chci něco řešit a vidět, že to bude (vy)řešeno, musím psát Zdeňku Rampasovi, který se břemena Cen ASFFH snaží už pár let zbavit. Už dva roky na Facebooku, v osobním kontaktu či v mailech občasně upozorňuji na chybějící propagaci, na nefunkční stránky, na neaktivitu na sociálních sitích. Ta ostatně stojí v kontrastu s tím, jak to bylo před pár lety (nakladatelské ankety na Facebooku, nominace na webu, výsledky tamtéž takřka okamžitě po vyhlášení…). To je základ, který musí směrem ke čtenářské obci existovat. Akademie musí komunikovat, musí být živá. Nesmí zůstat v kruhu přátel, kteří se sejdou někde v hospodě nebo na Nyxu. Je hezké, že stále ještě existují sošky. Je fajn, že existují seznamy titulů za uplynulý rok. Ale pokud nikdo neví o tom, že jsou seznamy tvořeny, rozesílány a že je na ně respondenty reagováno (v ideálním případě klidně jmenovitě a transparentně), jsou Ceny ASFFH pro veřejnost mrtvé.

Kdo by měl hlasovat

Článek nakladatelství Gorgona (respektive Jana Kravčíka a Hany Fruhwirtové) řeší mimo jiné otázku odbornictví odborné sekce ASFFH. A tím se dostáváme k zásadnímu problému: kdo by měl hlasovat? Autoři jako zmiňovaný Ondřej Neff? Těžko. Přece nebudete hlasovat pro sebe nebo proti kolegovi. Pracovníci nakladatelství jako Richard Klíčník nebo Martin Šust? I tam je nutně střet zájmů. Překladatelé jako Viktor Janiš? Vždy má člověk blíž ke knize, kterou překládal… Nerozporuji erudici zmíněných pánů. Hlasovat by ovšem měl člověk, který s literárním provozem (ve smyslu jakékoliv části procesu tvorby knihy) nemá nic společného. Takže zbývají recenzenti, kritikové, knihkupci, čtenáři. Kde je vzít a nekrást?

Protože se mi zdálo, že Ceny ASFFH jsou poněkud monopolní, založil jsem si na Sardenu za pomoci kolegů anketu Kniha roku Sardenu. Nebráníme se tomu, aby nám tipy posílali redaktoři, autoři nebo nakladatelé. Oni sami se tomu často brání s ohledem na střet zájmů (Michael Bronec, Robert Pilch), s tím, že nemají tolik načteno (Leonard Medek), nebo se nám kvůli vytíženosti vůbec neozvou (Martin Šust). Z redakcí nám pravidelně přicházejí odpovědi z Dagonu, Dětí noci, Vlčí boudy… a pak sem tam někdo z FantasyPlanet, XB-1, Pevnosti nebo MFantasy. Rád bych oslovil víc lidí, z takové stovky odpovědí už by mohl být skutečně zajímavý výsledek. Ale nemohu dělat nic víc než obeslat redakce a doufat, že přijdou odpovědi. Před zasláním žádosti o tipy do ankety jsme dokonce publikovali článek, ve kterém jsme vyzývali sečtělé čtenáře, aby také hodnotili. Ozval se jeden. Ať se snažíme sebevíc, obtížně se v českém prostředí doluje víc než nějakých čtyřicet odpovědí.

Obávám se, že lidí, kteří by zodpovědně sledovali český fantastický trh, aniž by do něj byli zapojeni pracovně (zmínění nakladatelé, autoři, redaktoři, překladatelé…), je skutečně poskrovnu. Časy, kdy bylo možné přečíst celou fantastickou produkci, jsou dávno pryč. Lidé, kteří se fantastikou zabývají, to velmi často dělají z lásky po večerech a po víkendech. Mimochodem, já učím na gymnáziu. A 3.B nebude ráda, že jejich referáty stále nejsou opravené, protože jsem vyráběl tento text. A hledejte pak lidi, kteří by byli ochotní hlasovat a kteří mají skutečně načteno…

Kudy ven

Tolik povzdech nad neutěšeným stavem české fantastické obce. Zajímavější (a přínosnější) je pokusit se zanalyzovat, zda a kudy z toho vede cesta. Na Facebooku se kolem zmíněného článku strhly dvě větší diskuze. Jedna ve skupině Fantasy Literatury – tipy, sdílení, názory, druhá na stránce nakladatelství Gorgona Books (EDIT: posléze jsem byl informován ještě o dalších diskuzích na osobních profilech Roberta Pilcha a Martina Šusta). V obou se vyskytují promyšlené a kritické názory společně s nesmysly a předsudky.

Zásadní omyl je dělení na „my“ a „oni“, případně „staří“ a „mladí“. Fandomů je dnes mnoho – a lidé z fandomu kolem Harryho Pottera nemusí mít stejné názory jako ti z fandomu Doctora Who… a oba tyto fandomy jsou někde jinde než lidé, kteří se začali sdružovat v 80. letech kolem SF klubů. Ale všichni jsme především lidé, kteří našli zálibu ve fantastice. Jsou tu aktivnější – a méně aktivní. Jsou tu lidé, kteří by chtěli něco dělat – a třeba to i dělají, ale neumějí to. Jsou tu lidé, kteří by byli skvělí organizátoři, ale nikdo o nich neví, protože oni sami se nepřihlásili. A organizovat v tomto chaosu cokoliv je zatraceně složité.

Chceme-li změnu k lepšímu, jedinou možností je angažovat se. Zkoumat to, co považujeme za samozřejmé, ukázat, pokud to nefunguje, upozornit na to, snažit se to změnit (jako to udělali v nakladatelství Gorgona Books). Frustrující je, že ta změna nenastane hned. Bude to trvat. Ale třeba už to začalo. Ostatně, Ondřej Morava na Facebooku Gorgona Books okomentoval článek takto: „Tohle je jeden z nejlepších článků o Akademii, který jsem za poslední 3 roky četl. Zpráva obdržena, rukavice zvednuta.“ Zatím nevíme, co to znamená, ale můžeme… já nevím… být optimističtí. Třeba. Pro jednou. Nebo s tím něco začít dělat sami. Cítíte se na to? Napíšete nám na Sarden, že chcete hlasovat v anketě Kniha roku Sardenu? Přihlásíte se do ASFFH, abyste mohli ovlivňovat dění zevnitř? Jasně. Dá se i nedělat nic a jen hlasitě nadávat. Jen je to takové velmi české řešení.