ROZHOVOR (z BristolConu): Juliet McKennová

Mohlo by se zdát, že je toto jméno v české kotlině neznámé. Ale stačí trochu zapátrat a zjistíte, že s ní v Ikarii vyšel rozhovor a že o ní psal Martin Šust na FantasyPlanet v září 2005 (psal tehdy výborný seriál Historie moderní fantasy, tento díl byl o roce 1999; doporučujeme!), konkrétně jako o „nadějné debutantce“ se „svéráznou a velmi přitažlivou hrdinkou“. Recenze z téhož webu z prosince 2004 hodnotí Zlodějčinu hru (2004, Triton, překlad Robert Čapek, v orig. The Thief's Gamble, 1998) jako průměrnou fantasy, což mnohé příznivce nadzvedlo ze židle natolik, aby se ozvali v diskuzi. Prodeje asi nebyly bůhvíjaké – sága Einarinn sice vyšla celá, ale nic dalšího od Juliet McKennové v češtině nevyšlo. V angličtině její tvorba zaznamenala dostatečně velký ohlas, aby to autorku motivovalo k dalšímu psaní. Proto jí po sériích The Aldabreshin Compass, The Chronicles of the Lescari Revolution a The Hadrumal Crisis a mnoha povídkách zrovna vychází i poslední série: The Green Man (Zelený muž). Její první díl, The Green Man's Heir (Dědic Zeleného muže), se probojoval do užšího výběru British Fantasy Awards 2019, což se jí naposledy povedlo se dvěma díly Einarinn v roce 1999 – tehdy zvítězil Kingův Pytel kostí. (Pro ty, kteří stejně jako já neznali fenomén Zeleného muže, doporučuji pro začátek Wikipedii, pozn. autora.)

Juliet McKennovou jsem na BristolConu odchytil jako první. Byl jsem nervózní, ale ona se ukázala jako dáma a zkušená autorka. Odpovídala obšírně, úspěšně si domýšlela, na co jsem se svojí neobratnou angličtinou toužil zeptat, byla nesmírně milá a vstřícná, ale zároveň brala moje otázky velmi vážně – a vzniklo interview, které otevírá prostor pro mnohé další dotazy. Podezření, že tahle paní je zatraceně chytrá a dobře si rozmyslí, než něco plácne, se potvrdilo v panelech, kterých se zúčastnila. Snad se opravdu nějaký nakladatel chytí a něco od ní vydá, jak doufáme na konci rozhovoru.

Zajímavé odkazy pro anglicky čtoucí:
Stránky Juliet McKennové
Twitter Juliet McKennové

Něco mezi rozhovorem a představením autorky na Oxford Mail
Rozhovor zejména o Einarinn
Rozhovor pro Ikarii (dnešní XB-1; přeložený vyšel v květnovém čísle v roce 2005)

Zajímavé odkazy pro anglicky mluvící:
Rozhovor k četbě i poslechu na ScifiFantasyNetwork
Autorské čtení a rozhovor na YouTube (chcete-li přeskočit úvodní povídání, samotná autorka se objeví až v čase 2:56)

Rozhovor

Některé z vašich knih byly přeloženy do češtiny, konkrétně sága Einarinn v roce 2004. Co si o tom dnes myslíte?

Když se zpětně podívám na ty knihy? Nedávno jsem kontrolovala text, revidovala je a připravovala k novému vydání. A mohu s úlevou prohlásit, že se drží docela dobře. Je nesmírně zajímavé sledovat, jak se můj styl za těch dvacet let změnil. Je také zajímavé pozorovat, jak u mě některá témata přetrvávají. Přátelství, loajalita, osobní zodpovědnost. V mém podvědomí je očividně hluboce zakořeněno něco, co prochází celou mou tvorbou až dodnes. Jedna zajímavost z té doby: velmi záměrně jsem psala postavu ženského hrdiny spíše než hrdinky, čímž myslím skutečnost, že hlavní postava nebyla definována svými vztahy k mužům. Určitě jsem v té době nebyla jedinou spisovatelkou, která to dělala, ale byla to ve fantasy relativně nová věc. V mém případě se to vyvinulo z krimi, kterou jsem v té době četla a kde se nezávislé ženy v roli detektivů objevovaly, třeba V. I. Warshawski, Kinsey Millhone, Kate Brannigan, a první recenze se zaměřily na tuto skutečnost jako na něco neobvyklého a odchylujícího se od poznávacích znaků fantasy. A teď, o dvacet let později, je to pevně zakotveno ve fantastickém mainstreamu, což pokládám za pozitivní a povzbuzující. Zajímavé také je, jak se v současné fantastice hlad po rozmanitosti, který začal právě se silnými a nezávislými hrdinkami, orientuje na rasová a genderová témata a na téma sexuální orientace, která se prostě neobjevovala, když jsem začala fantasy číst.

Zrovna nedávno vyšel v češtině článek o N. K. Jemisinové, její Zlomené zemi a hrdinech, respektive hrdinkách v té trilogii! Pamatujete si překlad do češtiny? Spolupracovala jste s překladateli, nebo vůbec ne? (První díl série Einarinn přeložil Robert Čapek, všechny ostatní pak Adéla Bartlová, pozn. autora)

Na překladu do češtiny jsem se nepodílela. Jedna z obrovských výhod e-mailu je, že když mají být moje knihy přeloženy, vždy dávám překladatelům k dispozici svoji e-mailovou adresu, aby se mě na cokoliv mohli zeptat. Spolupracovala jsem s nizozemskými, japonskými a tureckými překladateli a je fascinující, které prvky se v překladu ztrácejí. Zejména v případě Japonců a Turků – věci, které jsem si vytáhla z britské nebo západoevropské historie, byly pro tyto překladatele naprosto cizí. Nejsem v kontaktu s českými a slovenskými fanoušky, ale ohromilo mě, kolik evropských fanoušků si knihu přečte v překladu a potom ještě jednou v angličtině jako jazykové cvičení. Mám fanoušky v Německu a v Rusku a ti mi říkali, že překlady do jejich jazyků jsou velmi povedené. A také vím, že fanoušci v Maďarsku… ehm… vznesli námitky proti chybám v překladu. Vědomí, že se evropský fandom tolik zajímá o tuto problematiku, mě velmi těší. Musím ale přiznat, že mě poněkud překvapily obálky českého vydání.

Pozitivně, nebo negativně?

Mno… všechny ty spoře oděné ženy v kroužkové zbroji a celý ten pirátský vzhled byly poněkud překvapivé. Řekla bych, že ti, kteří si knihy koupili na základě obálky, nemuseli najít zrovna to, co očekávali. Ale snad aspoň to, co našli, poupravilo jejich smýšlení o některých drobnostech. (I v českých recenzích se objevily reakce kritizující obálky. Viz např. zde, pozn. autora.)

Mohu vás ujistit, že se situace od té doby změnila a že obálky v České republice jsou dnes výrazně lepší.

To je povzbudivé. Ale víte, jak to je: nakladatelé vědí, co se nejlépe prodává.

Myslím, že se od té doby změnil diskurz, což je dobře.

Tak… bylo to před dvaceti lety.

Ještě jedna otázka. Která vaše kniha by měla být přeložena do češtiny a proč?

Všechny!

No, tak to samozřejmě, ale pojďme vybrat jednu knihu nebo jednu sérii.

Hodně by mě zajímal překlad série The Green Man (Zelený muž).

To je vaše poslední série, že?

Ano, ta nejnovější. Ty příběhy mají kořeny v anglickém venkově a zajímaly by mě reakce lidí ze zcela odlišných zemí. I když věci jako Zelený muž a vztah obyvatelů měst k lesům, krajině, řekám, vodě byly vždy součástí evropské literatury a myšlení přinejmenším ve stejné míře jako v Anglii a na britských ostrovech. Narazila jsem na zpodobnění Zeleného muže třeba ve Slovinsku. Bylo by velmi zajímavé pozorovat, co si čtenáři z ČR promítnou do mých knih z vlastní zkušenosti a jak to ovlivní způsob, jakým by ty příběhy četli. Vzpomínám si na některé fascinující konverzace s evropskými fanoušky o rozdílných zkušenostech, na kterých se zakládalo jejich čtení ságy Einarinn – a hodně by mě to zajímalo i v případě knih o Zeleném muži.

Třeba se najde nějaký nakladatel, který si přečte tento rozhovor a dostane zálusk na překlad vašich knih. Děkuji mnohokrát!

Není vůbec zač, bylo mi potěšením.

Rozhovor – originál

I would say that the journey of you as a writer to the Czech audience was quite difficult, because it Some of your books are translated into Czech, more specifically, it was the Tales of Einarinn in 2004. What do you think about it today?

When I look back at those books? I have recently just been reviewing them, revising the text, checking the text for new print editions. I am relieved to say they do hold up very well. It is very interesting to see how my writing style has changed in the twenty years. It is also interesting to see themes that have continued to be present in my work. The ideas of friendship, loyalty and individual responsibility. Clearly, there is something deep in my subconscious that has come through in my work and still does. One of the interesting things was that at the time I was very consciously writing a female hero, rather than a heroine, by which I mean a women who was not defined by her relationship with men. I certainly wasn't the only fantasy writer doing that at the time, but it was a relatively new thing in fantasy fiction. In my own case it spun off the crime fiction that I was reading where independently minded female private eyes, V. I. Warshawski, Kinsey Millhone, Kate Brannigan, were coming through in the crime fiction, and certainly early reviews of those books highlighted that as something unusual and getting away from the established traits of fantasy. Twenty years on, that's firmly in the mainstream of fantastic fiction, which I find very positive and encouraging. And it is interesting to see the ways in which in contemporary fantasy that drive for diversity which started with strong and independent women is now addressing issues of race and gender and sexuality in ways that when I started reading fantasy simply wasn't being addressed.

Well, actually just recently there was a big article in one of the Czech magazines about N. K. Jemisin and her Broken Earth and the feminine heroes, or actually heroine there. Do you remember the translation to Czech? Did you cooperate with translators, or not at all?

Not on the Czech books. One of the great pluses of e-mail now is that I've always said when my book have been translated that the translator should have my e-mail address and if they have any questions they should get in touch, and I have certainly worked with my Dutch, Japanese and Turkish translators, and it's curious to see which elements don't translate. Particularly with Japanese and Turkish translators – things that I've drawn from British history or western European history, which were completely alien to those writers. One of the great things about central European fandom is – I don't think I have had any contact with Czech Republic or Slovakian fans, but I was fascinated to learn how many European fans would read the book in translation and then read it in English original as an English language exercise. I have had German and Russian fans who told me there are very good translations, and I know that Hungarian fans have been known to… err… challange publishers over the faults in their translations. So it is lovely to think that European fandom engages in such a commited fashion with the work.
I must say, though, the Czech cover art was a bit of a surprise.

A good surprise, or a bad one?

Well, the whole scantily clad woman draped in chainmail and the whole bondage pirate look was a bit of a surprise. I feel that anyone who bought those books on the basis of the cover may well not have found what they were expecting. But hopefully what they found might have corrected their thinking on a few aspects.

I can assure you the situation has changed since then and the covers today are really better today in the Czech Republic.

That's very reassuring. But, you know, publishers know what sells best in their market.

I think the discourse has probably changed, which is good.

Well, it was twenty years ago.

One last question. Which of your books that are not translated into Czech should be translated and why?

All of them!

Oh, of course, but pick, let's say, one book or one serie.

I would be very interested to see the Green Man books translated.

That's the last one, right?

Yes, the most recent ones. Because they are very, very much rooted in the English countryside, and I would be very interested to see the responses of people coming from a completely different country; though things like the Green Man and the relationship of city-dwellers and town-dwellers with woods, with country, with rivers, with water, that has been a strand in European literature and thinking at least as much if not more so than it has in the United Kingdom, in British Isles. I come across images of Green Man in Slovenia, for example. It would be very interesting to see what readers from the Czech Republic brought to those books from their own experience and how that influence the way they read those stories, because I have had fascinating conversations with European fans about the different experiences that have underpinned their readings the Tales of Einarinn, and I would be absolutely fascinated to see that with the Green Man books.

Maybe some publisher will read this interview and maybe they will be tempted to do the translation of your books. Thank you very much!

You are entirely welcome, it has been a pleasure.

Poděkování patří Polly Galisové, která mi pomohla s přepisem méně srozumitelných pasáží. Za případné chyby v přepisu a překladu může právě a pouze autor rozhovoru. 
Thanks to Polly Galis, who checked some of the difficult parts of the interview. All remaining errors in both transcription and translation are mine.