EDITORIAL: Březnový

Článek od: Monika Slíva - 06.03.2020

Únor byl o den delší, neboť letošek je přestupný, a přesně před dvaceti lety v poslední den přestupného února vyšel český překlad prvního dílu Harryho Pottera. Kdo mohl tenkrát tušit, co se z té nevinné dětské knížky nakonec vyklube. A kdo dneska tuší, jak blízko jsme tenkrát byli k tomu, aby se v tom prvním překladu hlavní hrdina jmenoval Jindra Hrnčíř? Internety vzpomínaly v sobotu na HP výročí a my měli sardenskou premiéru v pražské restauraci U Pecků, kam jsme situovali naší první živou akci vůbec. Duo Honza Křeček a Honza Vaněk jr. zorganizovalo slavnostně-civilní vyhlášení výsledků ankety Kniha roku Sardenu, kterého se nakonec zúčastnila příjemně početná skupina hostí, z nichž úplně všichni měli nějakým způsobem co do činění s fantastikou. Určitě se dočkáte reportáže včetně fotografií, jen to bude ještě nějaký den trvat.

Snažíme se již od prosince loňského roku rozproudit zatuhlou a zatuchlou krev sardenského organismu a podle všeho se nám to docela daří. Nedělníky vycházejí pravidelně, ten nejbližší vás čeká už tuto neděli a napsal nám ho spisovatel a historik Tomáš Bandžuch. Zkostnatělou fantastiku od Eylonwai nebo překlad Sanfordovy glosy k Howardovi už snad raději nebudu moc připomínat, aby mě znovu někdo neobvinil, že píšeme clickbaity a účelově si navyšujeme čtenost (jakkoliv u Sanforda to byl překlad; nemohli jsme to přeložit jako „Povídání o R. E. Howardovi“, když se to jmenuje „Howard was a racist. Deal with it“). Ono to totiž není účelové, ono to má účel, ale nikoli prvoplánový. Hledáme taková témata, o kterých si myslíme, že je budete opravdu číst, taková, která vás budou zajímat… aby vás třeba i trochu popíchla a přiměla vás diskutovat, aby vás zaujal obsah, který dostojí slibům v titulku a vítáme (ba přímo voláme po) širší diskuzi než jen v komentářích pod článkem. Zašlete-li nám svoji reakci, rádi ji „otiskneme“ jako tu, kterou nám poskytl spisovatel Leonard Medek.
V únoru jste si mohli přečíst i moji nadšenou reportáž z Comic-Conu nebo báječný článek Petra Šimčíka o Válce světů v průběhu věků. Pokud se vám líbil, můžu už teď slíbit minimálně další dva ke stejnému tématu.

A co vás čeká v březnu? Celkem čtyři články týkající se naší Knihy roku – letos čtyři, protože jsme vyhlašovali i Knihy pětiletky 2015-2019. Komentáře k letošnímu ročníku i výsledky již jsou k dispozici. Máme pro vás minimálně jeden velmi zajímavý rozhovor, modelování k Válce světů, recenze aktuálních seriálů a knih i komiksů, Františka Vrbenská pro nás (či spíše pro vás) připravuje sérii článků o Žižkovi a v březnu rozhodně aspoň jeden stihneme vydat. A když to dobře dopadne s časovým plánem, přečtete si v průběhu března i jednu povídku z klávesnice spisovatele Karla Doležala. Z pravidelného vydávání povídek co dva měsíce bychom chtěli vyčarovat staronovou tradici a přilákat k nám jak renomované, tak i začínající, slibné autory sci-fi, fantasy i hororu. Tak nám držte palce. Koneckonců je to i na vás, protože nabídka a poptávka jsou spojité nádoby a čím víc nás budete číst, tím lákavější bude pro pisálky všeho druhu u nás publikovat. Kromě vašich nadšených ohlasů a „nehynoucí slávy“ internetu jim toho jinak nemáme moc co nabídnout.

Děkujeme, že jste s námi. Nás to v redakci všechny baví a rádi vás vidíme, kdykoli k nám zavítáte.

Vaše Slíva

Editorial
publicistika
M. Dvořáková

Komentáře

Obrázek uživatele Stanislav Ertl Stanislav Ertl odpověděl/a v

Tak ten "clickbait" je asi narážka na mě, tak čistě technicky - touché, opravdu jsem s tím termínem nakládal lehce svévolně. Podstatou mé tehdejší připomínky bylo, že článek samotný se mi jevil být  vybrán primárně za účelem umělého rozvíření diskuse, teprve sekundárně snad ze všech těch ostatních redakcí proklamovaných důvodů.

Po dnešním editorialu nepochybuji. Zatím bych ale šampaňským nebouchal. LGBT, rasismus, progresivismus, "jste žáby na prameni co ubližují domácí žánrové scéně" - to je dnes v podstatě ten nejjednodušší způsob, jak někoho přimět reagovat. A v podstatě zaručený. Ale s omezenou životností.

To šáňo bych dával chladit, až budou návštěvníci webu cítit intelektuální nutkání reagovat, diskutovat a formulovat vlastní a alternativní stanoviska i mimo tato témata. Uznávám ovšem, že dát do kupy podobně provokativní - a zároveň neprvoplánový - text je hrozně těžké (přičemž čtenářovu spolupráci stejně nikdo nezajistí). Takže to nevnímejte jako kritiku.

 

Obrázek uživatele Jan Křeček Jan Křeček odpověděl/a v

Rádi bychom tímto směrem opravdu šli – a jak píšete, je to obtížné, protože to vyžaduje přinejmenším čas a erudici. Kdybyste třeba měl nějaké takové texty v šuplíku, dejte vědět, budeme rádi!

Obrázek uživatele Stanislav Ertl Stanislav Ertl odpověděl/a v

Nábor autorů? ;) Upřímně, kdykoliv jsem se pokoušel o něco teoretického, zjistil jsem, že buď vyučuji nebo káži. A zapouzdřuji se v tom vlastním kazatelství. A to nechci. Stejně tak debata o žánru a jeho domácí podobě (na současnou zahraniční nejsem dost jazykově vybavený) má také jistá specifika. Všichni mí přátelé vědí, že je to debata, kterou vedu veskrze rád a zajímá mě, že "kostlivci" byl jen chudý odvar, ale jedna věc je diskutovat soukromě a druhá věc veřejně. Zvlášť z pozice občasného autora, který se nechce připravit o posledního čtenáře či ochotného vydavatele. A člověk by měl mít i určitou pokoru vůči práci svých kolegů. Většinou úspěšnějších. Populárnějších. Myslím, že teoretizování přísluší jiným. Zcela na rovinu se přiznám, že jsem třeba v článku o "zkostnatělé domácí tvorbě" čekal hlubší ponor do tématu. Ne že bude autorka vyzývat, ať ji ostatní přesvědčí v jejím omylu, ale že si napřed provede základní výzkum. To je totiž hrozně odbytá práce, i když se stokrát řekne že jde jen o nezávazný úvodník, takové popíchnutí, nic víc.

Může začít povídkami. XB-1, Pevnost, sbírky a antologie. Soutěže a internet bych odložil zatím stranou, dokud není zmapovaná oficiální scéna, je disputace nad podhoubím předčasná. Následuje statistika autorů, témat, způsobů zpracování. Výstavba zápletky. Použitý jazyk. Charakter aluzí - zda jsou dějetvorné, mají charakter vtipu či pouhá exhibice autorova. Který vydavatel, editor či redaktor stojí za tím kterým textem. Rozklíčovat vztahy mezi nimi a autorem, protože všem je snad jasné, že klíčová je v naší kotlince osobní známost a schopnost vytvořit si kolem sebe fanouškovskou základnu (nejde o výtku systému, jde o konstatování, protože tento systém je zároveň motorem v celém tom našem kolotoči). Mezi proklamovanými autorskými cíli a tím, jak dílo dopadlo, či jaká je reflexe čtenářstva a nakolik je či není tato reflekce (vyjádřená na Legii, na žánrových webech a jinde) reprezentativní.

Já vím, bylo by to dílo spíše na doktorandskou práci. Ale nejspíš je třeba, aby měla každá generace svého Neffa, Adamoviče, Kudláče. Protože jinak budeme kolem sebe mlátit jen klišé a dojmologii. Budeme dokola opakovat nesmysly o českém autorovi v bederní roušce pobíhajícím s plastikovým mečem po lesích, který se zasekl na "české akční škole" (v devadesátkách by vyhrávala spíše "česká dystopická škola") a redaktorech, kteří "dusí mladé talenty". Je to jednoduše nefér a nespravedlivé. Jak vůči těm autorům, tak vůči těm vydavatelům. V podstatě vůči všem.

Rozhodně to však není úkol pro (občasného) autora (byť by se dalo argumentovat tím Neffem). A ani pro toho, kdo jej vydává. Takže - děkuji za nabídku, ale nemyslím, že bych ji kdy v brzké době využíval.

Obrázek uživatele Jan Křeček Jan Křeček odpověděl/a v

Upřímná odpověď se cení. A nábor autorů? Jednoznačně! Není nás tu moc – a všichni to děláme jako koníček. Každý "zasvěcenec" s erudicí a vlastním názorem se hodí, jakkoliv se takoví až překvapivě obtížně shánějí. A k tomu kázání či vyučování jsme se už dostali v předchozí diskuzi, tam jste upozornil, že to vlastně dělám já. Každé nastavené zrcadlo se hodí… 

Co se týče hlubšího ponoru, Eylonwai sama říkala, že kdyby věděla, že z toho bude takové haló, sakra by si na tom dala záležet. Ale… nikdo na Sardenu nepamatujeme, že by nějaký článek vyvolal podobnou odezvu. A přemýšlel jsem, že to k rozpoutání debaty možná bylo lepší. Kdyby to všechno bylo ozdrojované a podepřené citacemi tak, že by to nebylo tak lehce napadnutelné, žádná debata by možná nevznikla. Pan sládek by prohlásil něco o paradoxech, řekl bych.

A potřeba kvalitní reflexe, kritiky a teoretizování? Na tom se jednoznačně shodneme, že je to potřebné. Ovšem obávám se, že je na to málo lidí – drtivá většina těch, kteří by to mohli dělat, je nějak svázaná s knižním trhem (Boris Hokr nebo Martin Šust to dělají, ale zároveň fungují v nakladatelstvích; další třeba právě píšou), a ti, kteří zbývají a měli by na to, mají většinou nějakou vlastní práci a fantastiku berou jako koníček. Obtížně se někdo nachází! 

Obrázek uživatele Tlustý zlý strýc Leonard Tlustý zlý strý... odpověděl/a v

Přičemž shánět je potřeba furt - neb i ti, co už jsou k disposici, se časem vyčerpají... Fantasy Planet si tím prošla několikrát, Sarden už myslím taky, teď právě to velmi viditelně postihlo Iksbéčko: nemá kdo psát články, čili není co publikovat, a čtenáři, když nedostávají novou potravu, časem pozapomenou, že dotyčný zin vůbec existuje. A cesta zpátky je pak obtížná - dobrá pověst se ztratí rychle, získat ji trvá dlouho. Stejně jako třeba u hospod.

Obrázek uživatele Jan Křeček Jan Křeček odpověděl/a v

Nenapsal bych to lépe. A věřím, že ti lidé někde jsou, ale i doba se trochu změnila – nevím, jestli to tak skutečně je, ale mám pocit, že spíš než psát pro Sarden, FP nebo XB-1 si lidé chtějí vést vlastní blog nebo instagramový účet. A samozřejmě: kromě platformy, nadšení a určité tradice tu prostě nemáme co nabídnout. A pokud se najdou lidé-nadšenci třeba ve studentském věku, velmi často je to za čas přejde, začnou se věnovat něčemu jinému, založí si rodiny… A velkou roli v tom, myslím, hraje i šéfredaktor, který drží celé médium nad vodou, musí nutit ostatní do práce (zadarmo), shánět témata, články, mít nápady… a k tomu má většinou (jako v případě Sardenu) vlastní život, rodinu a práci. Vlastně je fascinující, že toho ještě tolik funguje! :)

Obrázek uživatele P. Urban P. Urban odpověděl/a v

na Xb1 vycházejí, ale pokud v diskuzi vyjádřite jiný než ten "správný' názor (např. ze Sanford je mimoň) tak dostanete ban :-)

Obrázek uživatele Tlustý zlý strýc Leonard Tlustý zlý strý... odpověděl/a v

O banech nic nevím (vyžadují registraci, což mne jako diskutéra zahání), ale diskuse obecně umírají, když není o čem je vést. (Dalším důvodem je, když redakce nedbá na přítomnost trollů a robotických reklam; na tohle před pár lety dojela FP.) Nicméně frekvence jeden článek za dva až tři týdny není úplně to, co bych označil slovem "vycházejí". Je to potřeba obráceně, nejmíň dva tři týdně, aby web aspoň dýchal. Aby doopravdy žil,  je potřeba zajistit ještě taky kvalitu a pestrost, to už je ovšem druhý stupeň...

Přitom není to tak dlouho (rok, asi tak?), co Iksbéčko jelo jak dráha. Jenže byvší přispěvatelé jeden po druhém odpadli a nové nikdo včas nenaverboval... (A mezi námi, jsem rád, že nic takového na hrbu nemám. Být šéfredaktorem takovýchhle stránek není jen titul, to je spousta starání na všech frontách.) 

Obrázek uživatele P. Urban P. Urban odpověděl/a v

lidé považují za trola každého, kdo má jiný názor než oni. Co se šéfredaktorovani týká, nikdo je přece nenutí. A frekvence článků? Méně je  někdy více. Třeba ten blábol od Sanforda, bez toho bych se klidně obešel :-)

Obrázek uživatele Tlustý zlý strýc Leonard Tlustý zlý strý... odpověděl/a v

Někteří ano. Já si myslím, že trolla nedefinuje ani tak to, co říká, ale JAK to říká... (Tedy pokud to vůbec je k věci; velká část trollingu jsou výkřiky jen tak, s jediným důvodem, aby naštvaly, ale o tom v této chvíli nemluvíme).

A co se týče občasného provokativního článku, to patří k pestrosti; neškodí občas popíchnout davy. Malér je, až když se z webu stane jednosměrná hlásná trouba - a to bez ohledu na zaměření té trouby. (Což se nám, co si vzpomínám, ve fantastice snad zatím ještě nestalo, a dobře že tak.) Ale to je zároveň i další důvod, proč je potřeba větší spektrum přispěvatelů...

Obrázek uživatele P. Urban P. Urban odpověděl/a v

kteří smýšlí podobné jako Sanford nechtějí popichovat, oni by nejraději nařizovali, co si mají ostatní myslet.

Obrázek uživatele ijcro ijcro odpověděl/a v

Hlavním problémem byly, jsou a budou peníze. Aby nějaký server mohl fungovat, potřebuje stabilní přítok peněz na svou vlastní režii, aby to mohl dělat profesionálně, zaplatit redaktory, mít prachy na odměny pisálkům atp. Reklama je sice dobrá cesta, ale pro uživatele taky pěkně otravná. Placený obsah? Nevím, nevím…

Jenže peníze nic nezachrání, když nejsou dostatečně silná (světová/regionální?) témata, která by zaujala několik tisíc (!) čtenářů a ochota redakce vložit do toho svůj čas, invenci a ještě něco navíc. Mnozí čtenáři jsou nároční a čekali by každý den nějakou novou recenzi, nový rozbor díla, nové srovnání podobných témat a podobně jiné novinky.

Mohou jim tohle servery jako Sarden, Dragell, iLiteratura, Fantasy planet, Legie nebo ctemeceskeautory.cz nabídnout? Vždyť se nechovají jako noviny, spíš občasníky ve stylu "když něco někoho zaujme". Třeba ještě překvapí…

Já mám pocit (vidím to jen z jedné strany), že nakladatelé netouží po nějaké srovnání napříč trhem (a už vůbec ne se svými konkurenty, vždyť někteří z velkých už mnohdy konkurují sami sobě), který je dostatečně atomizován a každý z distribučních/produkčních kanálů jde jen za svým. Mají svoje koníky (ve smyslu vydávaných autorů), které protěžují, a ostatní svět je jim ukradený.

Ono je to vidět i na čtenářských knižních databázích, jak jsou čtenáři (a pořád ti samí) unaveni, jdou s hlavním (relativně úzkým) proudem a nevyjadřují se pro ně k okrajovým tématům, jen si vedou své čtenářské deníčky a to jim stačí.

Obrázek uživatele Stanislav Ertl Stanislav Ertl odpověděl/a v

Dovolím si reagovat několika myšlenkami. Snad úplně neztratím niť. Berte je každopádně za veskrze subjektivní pohled.

Myslím, že většina zmiňovaných krizí je zakódována v předchozím úspěchu a částečně i v historickém charakteru toho kterého projektu a ve schopnosti (neschopnosti) správně vyhodnotit "kdo jsme", "kam směřujeme" a "proč jsme". V odhadu možností, ambicí, v lovu holubů tam, kde držím vrabce v hrsti (jen jsem je neviděl či si jich nevážil).

Sarden byl na počátku (mluvím o dobách na Psovi) v podstatě malý web, řekněme spíše intelektuálnějšího charakteru - myšleno tak, že se v něm setkávali ve velké míře lidé, kteří ten žánr dělali (autorsky, vydavatelsky), ale dýchal s jednou dvěma osobami, které ho táhly a dávaly mu tvář. FantasyPlanet byl pro změnu především komunitní prostor fanoušků. Sarden se, spolu se stěhováním, pokusil růst - ale reálný prostor pro ten růst se vyskytoval právě jen v té fan-oblasti. Což na něj dopad mělo. Do toho postupně vznikly projekty Fantasya a Fantasymag... a přijde mi, že jsou všechny svým charakterem víceméně zaměnitelné. Logicky si musejí rozmělňovat jak autorskou základnu, tak čtenářstvo. V zásadě jde ale stále jen o fanprojekty se všemi s tím spojenými klady i zápory. Ať už jsou či nejsou některé sponzorovány, nikdy nepůjde o plnohodnotný "profesionální" web.

Weby obou časopisů by si pak zasloužily vlastní doktorandskou práci. Podle mě jak web Pevnosti, tak web XB-1 selhaly právě v neschpnosti soustředit se na podstatné - tedy na podporu tištěného časopisu. O otázce udržitelnosti redaktorských ambicí nemluvě. Pevnost se nejprve pokoušela být alternativou k FP a podobným projektům, odsála část autorů/diskutérů, posléze vsadila na budování "komunity", aby nakonec zcela implodovala, protože ten projekt byl mimo možnosti i realitu. XB velmi dlouho svou filosofií do určité míry suplovala původní model Sardenu - relativně malý web se střízlivým layoutem, jehož podobu určuje téměř výhradně jeden redaktor, kolem něhož se sdružovalo významné procento autorské základny. A tím, že vytvářelo zdání provázání s časopisem, mělo potenciál nalákat čtenáře XB-1 stojící mimo fandom. Jenže weby Pevnost i XB-1 se namísto webu, jenž by měl dělat support časopisu a jeho prodejnosti, změnily v paralelní projekty odčerpávající energii zapojených lidí. Vytvářeli (vytváří) v podstatě totožný obsah totožným způsobem jako Sarden, FP etc. (Pevnost se snažila i o jakousi konkurenci FB). Což považuji právě za základ jejich následného pádu resp. živoření.

Nechápu, proč web časopisu nepracuje s prostorem, který, narozdíl od toho omezeného tiskového, má. Přišlo mi vždycky ujeté myslet na "internetové čtenáře, kteří nechtějí číst delší texty", když jsem webem literárního časopisu. Nechápu, proč se nepracovalo s "doplňkovými obsahy" časopisu (pod zajímavým rozhovorem QR kód nebo link na otázky, na něž se nedostalo atp.) - jen výjimečně se něco podobného objevilo, avšak aniž by o tom věděl právě ten čtenář tištěného média.

Místo aby se pracovalo s předplatiteli a "jejich prostorem" na webu (kde by byl třeba právě onen doplňkový obsah, archiv textů), vytváří se ještě paralelnější projekt XB-1 fans...  Je to všechno jen  otázka filosofie, čím vlastně chci, aby web časopisu byl. Zvítězila představa paralelního webu sdílejícího s mateřským časopisem vlastně jen název, upoutávku na nové číslo a osobu redaktora.

Zprvu se to zdálo být funkční, ale pak přišly ony limity spojené s každým neprofesionálním médiem. Touha "růst", nutkání "se vyvíjet". Touha po diskusi jako ukazateli kvality. Touha tuto diskusi "kultivovat" (viz osud FP) - schopnost šéfredaktora akceptovat odlišné vidění světa (krizový rok s "problematickým rasismem HPL", "sexystickými obálkami Mloka", a "Konečně ženy - autorky - dosáhly rovnoprávnosti díky Ženě se lvem!"), po němž ta vysněná debata umírá až umře. Změnil se i charakter článků - stále častěji vítězilo vydávací schéma - např.: "Upoutávka na film XY!" "Sláva, je tu film XY!" "Jaký byl ten film XY?" (protože filmová témata ještě dokázala diskusi nějak vybudit). Jedno téma se převařovalo až čtyřikrát - a to je prostě moc. Zpočátku to ještě chvíli jakž takž fungovalo - pak už nebylo moc co říct. Nakonec je člověk rád i za příspěvek "Těším se!"

A tím se vlastně dostávám zpět k obecnému problému všech projektů postavených na fandovství. Když máte pocit, že píšete do zdi (a nejste honorováni penězi v míře, jež vám to vynahradí), vyčerpáte se určitě rychleji. Pak totiž vstupují do hry i jiné zájmy, aktivity, často potřeby nově vznikajících rodin, autor volí priority - a psát pro víceméně fanweb (pokud nejde o formu sebepropagace), nebo jet s rodinou na Křivoklát? Co dostane přednost?

Lidé, kteří by měli skutečně co říct a nabrali už zkušenosti, tak mluvit přestávají a jejich místo zaujímá nová generace, která si teprve musí projít svým obdobím zrání - ale má ještě čas a potřebu být slyšet. Je to taková spirála - ti starší nepotřebují objevovat několikrát objevené, a tak už přestávají nejenom psát, ale i číst...

A tak to je a tak to nejspíš v našich podmínkách i vždycky bude... Každý projekt narazí na ambice i možnosti jeho tahounů, na nepoměr mezi odměnou (finanční, uspokojení ega) a požadovanou prací. Na volbu "čím chci být?". Na fakt, že udržování je vždy méně zábavné a obtížnější, než tvorba nového. A vše do toho ovlivňují věci, které ovlivní webová redakce jen málo - návyky nových uživatelů, pro něž "internet" znamená Facebook a "diskusní fórum" whats atp. (přičemž nikdo netuší, jak tomu bude zítra.)

Asi je třeba se s tím nějak smířit a akceptovat, že i digitální smrt může být součástí digitálního života...

Obrázek uživatele ijcro ijcro odpověděl/a v

Vidím hlavní problém v té touze „růst“, obrazně řečeno střelit do hejna vrabců s přáním zasáhnout jich co nejvíce. Pro tohle konají některé weby všechno v umění „podkuřovat“.


Každopádně, pokud je web spojen s vydavatelem (časopisu/knih), tak je primárně zahleděn na svoje aktivity, sám na sebe, na své sponzory, pak to tím obvykle hasne, z jejich pohledu se o konkurenčních projektech ani nehlesne.


Kde tedy hledat objektivní pohled na domácí scénu, aniž by se hledisko neroztříštilo na stovky drobných názorových střípků?


Nemůže být ani řeči o tom, že by se pár redakcí webů spojilo dohromady v novém projektu a zkusili by zmapovat aspoň poslední rok-dva na s/f scéně. Kdo ho chce? Jako školní projekt one-man-show dobrý, ale veřejně? Vydělal by na sebe, aniž by musel přijmout stříbrňáky od nějakého nakladatele? Ne nadarmo se říká – koho chleba jíš, toho píseň zpívej…

Obrázek uživatele Stanislav Ertl Stanislav Ertl odpověděl/a v

Na tom XB-1 je právě zajímavé, že s výjimkou každoměsíční anotace nového čísla a věcí týkajících se Daidala, žije vlastně na časopise a vydavateli nprosto nezávislý život. Docela zajímavé pak bylo porovnávat v době rozjitřených nálad třeba Ríšovy dosti konzervativní úvodníky v časopise s naopak progresivním vyzněním Šustova webu. Bylo to občas až fascinující.

Obrázek uživatele Stanislav Ertl Stanislav Ertl odpověděl/a v

Přiznám se, že si nejsem jistý, kde vámi formulovanou premisu v předchozích textech spatřujete. Pomůžete mi to, prosím, rozklíčovat?

Obrázek uživatele Jan Křeček Jan Křeček odpověděl/a v

Taky to tam nečtu, Petře… :) Nemyslíš ten odstavec začínající "Zprvu se to zdálo být funkční"? Poslední dva odstavce jen shrnují obecné principy (obvyklé nepochopení "starých" a "mladých", nepoměr mezi "prací" a "výkonem" a rychle se měnící situace ve světě a na internetu).

Obrázek uživatele Petr Simcik Petr Simcik odpověděl/a v

Já to to pochopil tak,

1) Na fakt, že udržování je vždy méně zábavné a obtížnější, než tvorba nového. A vše do toho ovlivňují věci, které ovlivní webová redakce jen málo - návyky nových uživatelů, pro něž "internet" znamená Facebook a "diskusní fórum" whats atp. (přičemž nikdo netuší, jak tomu bude zítra.)

2) Asi je třeba se s tím nějak smířit a akceptovat, že i digitální smrt může být součástí digitálního života...

---------------

1)  že než se snažit za každou cenu místo udržování přizpůsobit mladým 

2) je lepší to zabalit :)

Ale jak říkáš, asi to tam není. 

Na druhou stranu, jo, jsme stará forma :) a dokud nezahyneme tak budeme. Když vidím jak se mění některé one-man-show v čase, kdy se z blogu stal facebook, z facebooku youtube a z youtube twitch ... prostě šel za lidmi a následně když bylo lidí dost tak za penězi. Tak je mi jasné, že tohle my prostě nedáme, ani nemůžeme. Nejsou na to prostředky, technika, zkušenosti a hlavně ani ti diváci / čtenáři. Ztratili bychom ty staré a těžko říct jestli našli nové. Navíc přesun mezi platformami je prostě ve víc lidech strašně náročný. Už jen když si vzpomenu na přesun - PES -> Sarden.cz

Každý národ má takové politiky jaké si zaslouží -> Svůj svět si musíme zasloužit!

Obrázek uživatele Stanislav Ertl Stanislav Ertl odpověděl/a v

Hm. A kde je v těch posledních dvou odstavcích cokoliv o "kontroverzních článcích na sardenu"? Jako OK, chápu, že se někdy něco pochopí špatně, nebo blbě napíše, ale zrovna zde mám neodbytný pocit a) přání co je otcem myšlenky, nebo b) vědomé podsunutí argumentu, s jemuž následně mohu oponovat. Každopádně v obou případech je pak komplikované jakkoliv diskutovat.

Obrázek uživatele Jan Křeček Jan Křeček odpověděl/a v

Vidíte? A tohle by stačilo už jen trochu rozpracovat a byl by z toho hezký článek na téma "Lesk a bída internetových médií, která se zabývají fantastikou"! Jste si jistý, že se "zapouzdřujete ve vlastním kazatelství"? Nechcete ještě popřemýšlet o tom, že byste pro Sarden tento text rozšířil a že byste nám jej poskytl k uveřejnění? :)

Obrázek uživatele Stanislav Ertl Stanislav Ertl odpověděl/a v

Vždyť to by pak byly všechny úvodníky o tomtéž, a to také nemá smysl. Myslím, že takhle je to naopak tak akorát. Zachycené surové myšlenky vyprovokované předchozími texty. Nic víc. Nic míň.

Obrázek uživatele Monika Slíva Monika Slíva odpověděl/a v

Přidávám se k Honzovi - sice jste už předtím psal, že na psaní nemáte příliš čas, ale tenhle komentář by opravdu s drobným rozšířením byl bez problémů publikovatelný jako článek samotný. Fakt Vás nepřemluvíme? :-D

My sami v redakci na tohle téma diskutujeme pořád dokola a některé diskuze zkrátka nemají žádná řešení, nebo chcete-li, uchopitelné závěry.  V mnoha ohledech s Vámi souhlasím. Na druhou stranu s tou digitální smrtí to není tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Zemře-li papírové periodikum, stále se dá dohledat v archivech, paradoxně v současné době i v digitální formě - ale nikoli ve virtuální. Někde v nějakém šuplíku či knihovně leží zapomenutý kousek, možná celý ročník, někdo možná sbíral a nechal si svázat celé ročníky a ty jsou k zapůjčení v místní knihovně.

Zemře-li digitální projekt, obsahující tisíce textů umístěných na nějaké virtuální platformě, znamená to, že platformu přestane někdo platit, neboť její další udržování postrádá jakýkoli smysl. Nikdo dál nepřispívá (ani texty, ani finančně), nikdo neudržuje kolečka v chodu... a projekt celý zmizí. Puf! Ze dne na den na webové adrese nenajdete nic. Nemůžete jít do knihovny a vzpomínat na staré časy, kdy jste nad stránkami časopisu zažívali různé emoce, nemůžete si vyhledat článek, ve kterém se píše to a to. Není kde. A žádná náhradní varianta neexistuje. Možná z toho důvodu se lidem, kteří považují tuhle hru za svého koníčka (ať už to pro ně znamená cokoli), možná proto se jim příčí představa toho ze dne na den nechat. Možná je v tom kus ješitnosti, možná jen alibistická snaha nebýt tím, kdo to pohřbí (a s tím i práci x lidí, kteří byli před vámi), možná jen základní lidská touha pokračovat dopředu v tom, co nás baví a nenechat se semlít tlakem okolností. Kdo ví?

Proto se ráda s ironíí nazývám převozníkem - přesně oním z pohádek. Přijmete veslo, abyste se dostali na druhou stranu, ale pak musíte s loďkou jezdit tam a zpět, dokud za sebe nenajdete náhradu. Můžete se sebrat a na druhé straně zdrhnout, ale pak zůstane řeka bez přívozu. A dokud bude stát na druhé straně aspoň pár lidí, má smysl to dělat (když už jsem si to zcela dobrovolně a bez nátlaku vybrala :-D) A až tam jednou opravdu nebude stát vůbec nikdo a neobjeví se dlouhou dobu... pak je možná na čase řešit tu digitální smrt, ale ne dřív :-D

Ostrou mysl i tužku všem, přeje M

Obrázek uživatele Fouré Fouré odpověděl/a v

Jen jedna faktická poznámka (aby to nepůsobilo tak depresivně).
Část obsahu některých webů (a mezi nimi i Sardenu) je archivována v Národní knihovně. A pak tu je ještě služba Wayback machine, která umožňuje výlety do historie i těch webů, co jsou dávno smazané... 

Obrázek uživatele Monika Slíva Monika Slíva odpověděl/a v

No ano, ten článek byl vybrán za účelem rozvíření diskuze, ale ohrazuji se proti slovu uměle, nestojí totiž sám o sobě jako kůl v plotě. :-D Chtěli jsme po velmi pěkném a emotivním vyznání paní Mertlíkové nabídnout čtenářům i druhou stranu spektra a Honza Křeček v éteru narazil na ten Sanfordův "plivanec", který česky nikdy nevyšel. Chvíli trvalo, než vznikl náležitě učesaný překlad, mezitím jsme vydali "zkostnatělou", a už se to všechno pospolu vezlo a drncalo na virtuálním trakaři.

Šáňo jsme zatím ještě ani nevyhlídli v regálu, natož koupili, nebo dali chladit. K tomu bude ještě dlouhá cesta. Pokud k nám ale zavítá víc takových čtenářů jako vy, kterým stojí za to kultivovaně diskutovat a bude to právě z důvodu, že se nám daří hledat přesně taková témata, o nichž píšete v posledním odstavci, budeme jednou křepčit rituální tance klidně i bez bublin.

 

Ostrou mysl i tužku všem, přeje M

Obrázek uživatele P. Urban P. Urban odpověděl/a v

známe. Na webu Xb1 taky vyzývali k diskuzi, a jak to dopadlo :-)

Obrázek uživatele P. Urban P. Urban odpověděl/a v

už ano. Na Legii bývalo také víc živo, ale stejně jako na Xb1, lidé se svazáckou mentalitou se postarali o to, aby namísto diskuzi probíhalo jen jakési vzájemné pritakavani :-)

Přidat komentář