NEDĚLNÍK: Korona jako přechod do doby virtuální?

Už je to skoro rok a půl, kdy se náš každodenní život změnil. Věci, které nám dříve přišly samozřejmé, jako zajít si na pivo s přáteli nebo navštívit živý koncert oblíbené kapely, najednou tak úplně samozřejmé nejsou. Izolace, sociální deprivace a podobné stavy, které jsme dříve znali možná tak z doslechu nebo knih a filmů drsnějšího žánru, začaly najednou být úplně běžné a každý z nás se s nimi musel začít srovnávat po svém.

Teď, když už je reálná možnost očkování pro většinu z nás a restrikce se postupně uvolňují, mohlo by se zdát, že máme vyhráno. Jestli je to tak skutečně, to ukáže jen čas. Je ale důležité si uvědomit, že když se ohlédneme za tím posledním rokem a půl, nevidíme jenom ty zákazy, omezení a věci, které nás štvaly. Vidíme i nové možnosti.

Je až neskutečné, kolik se jich objevilo. Firmy, pro které bylo dříve nemyslitelné, že by měly většinou zaměstnanců pracujících z domu, najednou zjistily, že to ve skutečnosti takový problém není. Lidé začali více využívat nakupování online a podporovat tak i menší firmy. Vlna solidarity se zvedla nejen vůči doktorům a sestřičkám na pokraji sil, ale i vojákům a policistům, kteří byli v poslední době postaveni před spoustu nelehkých úkolů. Lidé začali více chodit do přírody a vážit si času, který můžou strávit se svými blízkými, objevovali dlouho zapomenuté kouzlo domácího kváskového chleba a jejich zahrady byly začátkem léta vypiplané jako snad ještě nikdy. Lidé najednou začali mít motivaci psát, kreslit, malovat modely a být kreativní.

A samozřejmě jsme taky začali trávit více času online. Namísto večerního posezení u piva si parta kamarádů zapnula počítačovou hru a strávili večer v zase trochu jiné realitě – ať už se jednalo o putování barevným světem World of Warcraf, přežívání v nebezpečných končinách Vallheimu, anebo třeba odhalování záškodníků v prostorách kosmické lodi ve hře Among Us. Někteří po dobu lockdownu odehráli více sezení Dračího doupěte než za posledních několik let a jiní zase nakoupili webkamery, aby mohli se svými přáteli popít alespoň online. Možností je spousta a mladí lidé začali zjišťovat, že sociální kontakt touto formou umí být vlastně také fajn.
Velký posun zaznamenala i zoufale strádající kultura. Kina, divadla, koncerty… To vše najednou dostalo velkou červenou stopku, a nikdo nevěděl, na jak dlouho. Tak co s tím? Umělci měli na výběr – buďto budou spoléhat na nejasnou a nejistou podporu od státu, anebo budou hledat možnosti. Spousta z nich zatnula zuby a vydala se tou druhou, těžší cestou. A lidé to ocenili díky, jásotem a neutuchající podporou.

Iniciativ, online streamů a dobročinných koncertů se za poslední rok odehrálo obrovské množství. Není v mých silách zde vypsat všechny, zmíním tedy jen pár, kterých jsem se osobně zúčastnila já nebo někdo z mých blízkých. Od menších českých kapel jako například Krucipüsk nebo Cocotte Minute až po opravdu světové špičky typu KoRn nebo Nightwish, ti všichni a mnoho dalších si našli čas a vynaložili nemalé prostředky na to, uspořádat pro své fanoušky online stream svého koncertu. A úspěch byl obrovský. Cocotte Minute dokonce koncert spojili s dobročinnou sbírkou pro samoživitele, příhodně nazvané Metal dětem, a Nightwish se rozhodli posunout celý zážitek ještě o kus dál a uspořádali koncert ve virtuální realitě. KoRni zase nabídli speciální edici vstupenek, jejichž součástí byl i soukromý videohovor s členy kapely. A i když živý koncert je živý koncert, přece jenom to mělo svoje kouzlo, pustit si live přenos z pohodlí svého obývacího pokoje. Jasně, nemůžete potom říct, že jste danou kapelu viděli naživo. Ale zase nepřijdete o část koncertu tím, že stojíte ve frontě na pivo, nepolije vás pochybný obsah kelímku letícího vzduchem směr pódium, nikdo vám nezavazí ve výhledu a nedostanete loktem do žeber ve chvíli, kdy se neplánovaně ocitnete v kotli a kolem vás se rozpoutá to pravé raketové pogo.

Korona, lockdown a všechny nepříjemností s tím spojené nám ve zkratce ukázaly, že to jde i jinak. Že bychom měli bychom být vděčni za čas strávený s blízkými a vážit si možností, které díky technickým vymoženostem dnešní doby máme. Spousta věcí je skrze ně mnohem jednodušší, ať už dohledání receptu na kváskový chléb, možnost práce z domu (alespoň v některých firmách), anebo zkontaktování se s kamarády či rodinou na druhé straně republiky. Můžeme si vyhradit večer na koncert s oblíbenou kapelou, můžeme si domluvit online herní turnaj (ostatně lockdown je dle mého názoru jeden z důvodů, proč se noví Bulánci stali nejúspěšnějším projektem v historii Startovače) anebo si jen tak zavolat s kamarády z jiných měst, zapnout kamery a povykládat, co je nového.

Tím samozřejmě nechci říct, že náš běžný svět by měl být upozaděn před tím virtuálním. Kdepak. Spíš jsem chtěla poukázat na možnosti, díky kterým může virtuální svět značně obohatit ten náš skutečný.

„O víkendu jsem konečně dohrál tu svoji novou hru. Po skoro 40 hodinách jsem konečně zvedl hlavu od obrazovky a podíval se ven. Zrovna svítalo. Nevěřil jsem vlastním očím – ty barvy, to rozlišení! Škoda jen, že ten příběh stojí za prd…“