RECENZE: Octavia E. Butlerová, Podobenství o rozsévači

Obávám se, že by zde vzniklo další bojovné vlákno o míře legitimity dotyčných orgánů. 2014 - voleb do EU se v ČR účastnilo 18,2%, 2019 to bylo krásných 28,72%. Volební síla v ČR je 21 poslanců ze 751. Část z nich pak radostně volá po Evropě regionů a je pro každou špatnost, jež ještě víc sníží suverenitu země. Komise a úřad předsedy rady EU je pak především odkladištěm doma neúspěšných politiků, u nichž jediný souhlas je ten, že navrženi jsou stávající politickou reprezentací té které země. V agendě, která je řešena předsedy vlád / prezidenty / ministry té dané země pak sledujeme intenzivní tlak na okleštění té, kde existuje právo veta ve prospěch tzv. Kvalifikované většiny, jež v praxi znamená, že velké státy v případě souběhu zájmů musí přistoupit na daleko méně kompromisů, než státy malé (o dalších motivačních pobídkách nemluvě), jichž se musí nějak dohodnout více. A protože politika "Rozděl a panuj" fungovala vždy, nemá obyvatelstvo menších států zdaleka srovnatelnou sílu, byť se tak systém matematicky tváří (hlas obyvatele ČR v EU parlamentu má fakticky větší váhu než hlas obyvatele SRN - ovšem v konečném účtování na tom stejně nezáleží; v Radě Evropy to však platí téměř výhradně.) Že se nás ty velké země zatím nesnaží válcovat bezvýhradně, ještě neznamená, že nemohou - otázka migračních kvót toho byla důkazem.

Vzhledem k míře zákoných norem, které jsou do našeho právního řádu implementovány shora, lze jistě vést debatu o tom, jaký vliv mají reprezentanti českého voliče na zákonodárství např. Francie či Německa... a jaký Německý volič na zákonodárství naše. Jistě - namítnete, do EU jsme vstoupili dobrovolně - leč od Lisabonu to tatáž EU není.  Sama Lisabonská smlouva pak prošla jen jako klička k evropské ústavě za pomoci opakovaného referenda. A tím se dostávám zpátky k oné legitimitě - když se řeší vodovod v obci, je stanovena tak vysoká účast jako podmínka platnosti, že jen výjimečně je jakékoliv z těchto referend úspěšné. Což je samozřejmě záměr.

U voleb stačí, aby pro sebe hlasovali sami kandidáti.

Aby mi bylo rozuměno, vlastně se snažím jen říct, že technicky jsou slova o "zvolené většině" v podstatě jen prázdnou floskulí. Takovým náhubkem na nespokojence.

Jestliže používá solární panely, tak vzhledem k jejich naprosto neekologické výrobě a likvidaci (s jejich recyklací si nevíme rady) ekologické samozřejmě nejsou, ale raději se tváříme, že ano. Na druhou stranu pro nás prepery jsou do ostrovních systémů zatím nezbytné ;-)

Já si samozřejmě  - narozdíl od ekofašos - uvědomuji pokrok, jaký se ve spotřebě (a tím i ekologii) udělal za posledních třicet let, jenže je tu jenže. Bavíme se tu v celoevropském měřítku a tam nás tepelná čerpadla, soláry ani palivové články (kterých jsem jinak velký fanda) nespasí. Připomenu, že Německo bylo za jeden pouhý měsíc třikrát na hraně blackoutu. A to ještě neodstavili všechny jaderné elektrárny - na což se ekologicky (hahaha) chystají. Klimatické plány na Green Deal jsou v současnosti mimo realitu. Na tohle prostě nemáme technologie a v dohledné době je ani mít nebudeme, pokud se nestane zázrak. Například u experimentálního fůzního reaktoru (tokamak) v projektu ITER se počítá se spuštěním v roce 2026. Plný provoz za deset let po spuštění. A vezměte do úvahy, že se jedná prototyp. Čína už umělé slunce spustila, ale jejich odhad, kdy budou schopni dodávat elektřinu do sítě je rok 2050.

 Zkrátka, když do řiti, tak radostně a s písní na rtech.

 Na druhou stranu, v tom okamžiku se ukáže, jak byla investice vašeho pana otce prozíravá. Maznej chlap.