RECENZE: Octavia E. Butlerová, Podobenství o rozsévači

O tom, jak je ten svět strašlivý, vypovídá nejlépe asi to, že svoje vlastní náboženství si muselo stvořit patnáctileté dítě…

…což není tak úplně přesné, protože Lauren v patnácti už dávno není dítětem. Jak by mohla, ve světě, ve kterém žije? S hrůzami, které vídá každý den? Narodila se v roce 2009 a musela dospět, protože jinak by nepřežila. A to je na tom ještě dobře, je součástí rodiny ze „střední vrstvy“, která nemusí vyloženě krást, má vlastní dům a čtvrť obehnanou zdí. Což se pochopitelně brzy změní – v tomhle světě nic jako stálost, zajištění a jasná budoucnost neexistuje. A špatná zpráva je, že se velmi podobá tomu našemu.

Poprvé vyšlo Podobenství o rozsévači v roce 1993. Butlerová vypráví příběh mladé „prorokyně“, která se na rozdíl od ostatních odmítá nechat vláčet proudem a je rozhodnutá něco změnit. Protože o to jde – bůh je změna. A „věřící“ nejsou pasivní oběti jeho vůle, naopak – to oni ho formují a tvoří. Nečinnost a čekání na boží soud je cesta do záhuby. Lauren nehodlá jen tak sedět u cesty a třást se o vlastní život, koná a rozhoduje sama za sebe. To je patrně jediný způsob, jak v tomhle světě něčeho dosáhnout.

Ne, žádná instantní katastrofa. Žádní nemrtví, popílkem pokrytá země ani jaderný výbuch. Místo toho rozpad společnosti, války, klimatická krize, drogy. Takové na první pohled běžné záležitosti. A až na pár výjimek naprosto uvěřitelné. Přesto je to děsivá vize, kterou Butlerová popisuje tak, že vám z toho nebude úplně dobře. Proč? Protože už neexistuje nic, na co by se dalo spolehnout; žádná záchrana, žádný jasný cíl, žádné vytoužené světlo na konci tunelu. Což si Lauren navzdory svému mládí velice dobře uvědomuje a – snad díky svému mládí – je ochotná něco s tím dělat. Spolehnout se sama na sebe a na svou schopnost tvrdě dřít.

A to je velmi sympatické; je to něco, s čím bychom se my měli ztotožnit. Butlerová je dodnes velmi relevantní autorka – nebo spíš s postupujícími léty ještě nabírá na relevantnosti. Lehké čtení to zrovna není, je třeba u něj přemýšlet a co chvíli se oklepávat z nepříjemného mrazení po zádech. Ale je tam naděje, kupodivu opravdu ano – nenápadně se vine příběhem v podobě jakéhosi až lidumilství, antropocentrismu, překvapivého optimismu a výrazné slabosti pro děti. A to je to jediné, co mě na celé knize skutečně zklamalo.

Možná je to odstupem téměř tří dekád – Butlerová si přeci jenom při zasazování příběhu do roku 2024 mohla říkat, že jde o „nepříliš blízkou budoucnost“, čemuž se my můžeme leda tak pousmát –, možná tím bytostným americkým přístupem vidět na všem něco dobrého, který je u nás o dost vzácnější, možná osobním založením. Z dnešního pohledu mi přijde vyloženě protivné upřednostňovat lidi jako druh, bazírovat na jejich přežití a vidět v dětech budoucnost. Mám pocit, že minimálně v tomhle se obecná společenská nálada výrazně změnila.

Bez ohledu na jakékoli „ale“ je Podobenství o rozsévači velmi palčivá, nepříjemná, bolestivá, výborně napsaná a geniální kniha. Co víc k tomu dodat – prostě si to přečtěte.

Octavia E. Butlerová, Podobenství o rozsévači
Překladatel: Petr Kotrle
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2021
Stran: 356
Cena: 448 Kč