SERIÁL: Game of Thrones (Hra o trůny)

Ve zbytku světa je ještě i teď sem tam někdo schopný položit otázku „Co to je?“, ale tady jsme mezi svými a posledních deset týdnů jsme svorně strávili střídáním netrpělivého očekávání a hltáním každého nového dílu Hry o trůny. První série tohoto v mnohém výjimečného seriálu je za námi a my se můžeme ohlédnout a odpovědět si na palčivou otázku: Stálo to za to a máme se na co těšit i nadále?

Rozhodně skvělý je fakt, že se Martinovy ságy nechopil Hollywood (Sám GRRM měl ostatně dost rozumu, aby tomu zabránil). Ono i těch necelých deset hodin, které dostali k dispozici tvůrci seriálu, je na Hru o trůny v konečném důsledku málo. Tak si ji zkuste představit vtěsnanou do tříhodinového filmu. Jakmile bylo rozhodnuto o televizní produkci, vyvstala ovšem na druhou stranu otázka financí. Pořádně slušivý kabátek si tak skvělá předloha jistě zaslouží. Ani zde se ovšem není čeho bát, když je ve hře HBO – nejen televize, která se vyšvihla mezi těch několik málo firem, které lidé zmiňují se stejnou úctou a důvěrou jako jména svých oblíbených tvůrců, či herců. Já osobně jsem pevně přesvědčen, že pod křídly HBO nelze vytvořit nic špatného od doby geniálního seriálu The Wire, příkladů se ovšem najde daleko víc. A protože v ní jsou (jak vidno) lidé rozumní, Martinovi zůstala nad konečnou podobou seriálu značná kontrola a tvůrci (David Benioff a D. B. Weiss) s ním úzce spolupracovali. Ostatně osmý díl (The Pointy End) si Martin sám napsal.

Protože bych jím neprospěl ani těm, kteří seriál již viděli, ani těm, kteří se k tomu teprve chystají, jeho děj vynechám (to, co z něj prozradit lze, najdete v naší recenzi na předlohu) a zůstanu u specifik adaptace. Na televizní Hře o trůny je několik věcí, které je třeba vyzvednout. Tou první jsou herci. Doufám, že se se všemi, kteří předlohu četli, shodnu, že jsou do jednoho vybráni naprosto perfektně a svým postavám jsou schopni vdechnout opravdový život. V celém seriálu není výkon, který by pokulhával a je dost těch, které vysoko vyčnívají: Beanův Ned Stark, Tyrion Lannister Petera Dinklageho, či král Robert Marka Addyho. Ještě větší chválu než ostřílení veteráni si ovšem zaslouží herci, kteří se před kameru postavili poprvé (například Starkovic děti) a přitom za kolegy v ničem nezaostávají. Navíc je o postavy po herecké stránce postaráno opravdu do nejmenších detailů. Doteď si například pamatuji své nadšení, když eunuch Varys poprvé promluvil. Pochvalu si také zaslouží zvířecí herci, tedy smečka zlovlků (ve skutečnosti vzácného plemene severských psů), hlavně proto, že jsou tak strašně moc roztomilí. (Škoda, přeškoda, že se na obrazovce až tolik nevyskytují. Nám, kteří jsme z knih zvyklí na to, že je mladí Starkové mají pořád u sebe, docela chyběli.)

Dalším bodem, pro který se bude nad Hrou o trůny ještě dlouho pochvalně mručet, je výprava. Kostýmy a zbraně byly připraveny s evidentní láskyplnou péčí (a s pomocí evidentně tučné částky); jejich tvůrci se inspirovali u kultur po celém světě, aby vytvořili uvěřitelný a přitom svébytný mix (přeci jen bylo třeba vedle sebe postavit Dothraky a oplátované rytíře tak, aby diváci nevyprskli smíchy). Co se pánů koní týče, ani jejich jazyku nebyla odepřena perfekcionistická péče. A protože v knize dothračtina nezazní (na rozdíl například od elfštiny v Pánu prstenů a dalších Tolkienových dílech), bylo třeba ji celou vytvořit. Tohoto úkolu se, řekl bych, že na jedničku, aspoň podle toho, jak zní v seriálu, zhostil americký lingvista David Peterson.

Co mohlo možná vzhledem k počtu postav, bohatosti výpravy a taky zařazení předlohy jako epické fantasy překvapit, je to, jak komorní seriál je. Povětšinou se vlastně dokonce jedná o konverzační drama. Nicméně většina dialogů je nadprůměrná a během série se vyskytlo i několik skutečných perel (především slovní přestřelky mezi Robertem a Cersei a dále mezi Malíčkem a Varysem), které dokázaly přimět diváka zadržet dech mnohem spolehlivěji, než leckteré akční scény. Co se těch týče, ty drobnější jsou často přítomným a výtečným kořením seriálu (palce nahoru například pro Bronnův souboj s rytířem lady Lysy, či veškerá vystoupení Syria Forela). S těmi velkými (které k epickému příběhu neodmyslitelně patří) přichází první kámen úrazu: v seriálu nejsou. Na pořádné bitvy zjevně nezbyly peníze a autoři dělali, co mohli, aby svůj postup „to že se v této scéně objevují špinaví a zakrvácení rytíři, znamená, že došlo k bitvě“ ospravedlnili. Ano, takové scény jsou dobře promyšlené, často dojemné, ale přesto… něco citelně chybí. Můžeme jen doufat, že se s tím s umem poperou ve druhé sérii, jejíž podstatnou část (snad tím nevyzrazuji příliš) bude právě jedna velká bitva tvořit.

Druhou výtkou, kterou musím vznést, je občasná zkratkovitost a zmatenost, způsobená tím, že předloha je opravdu o dost spletitější, než může audiovizuální adaptace zvládnout. I zde ovšem autoři dělali, co mohli a je velmi dobře, že jim v tom byl nápomocen sám Martin. Přesto jsem rád, že jsem si knihu přečetl, než jsem seriál začal sledovat.

Šikovně jsou ovšem na druhou stranu vyřešené scény „navíc“, které připravují diváka na to, co se bude dít v dalších sériích, zatímco v předloze vytahuje Martin své trumfy z rukávu teprve tehdy, když nadejde jejich čas.

Na Hře o trůny je tak ještě v dalších sériích co vylepšovat, což je jenom dobře, máme tak tvůrcům stále proč fandit. Nebudou to mít ovšem snadné, naopak. Další knižní díly jsou čím dál epičtější a zamotanější, takže ač bylo určitě těžko na cvičišti, na bojišti to bude ještě mnohem těžší. Také bude jistě třeba čím dál tím víc peněz na digitální efekty (zatím ovšem pochvalně tleskáme), takže doufejme, že HBO bude ke svému novému dítku nadále štědré a ještě štědřejší.

Další velká jízda našich časů právě začala, dámy a pánové. Nyní je třeba přestát zimu, ale na jaře se u ní opět uvidíme. 

Hra o trůny (Game of Thrones)
USA, 2011, 10x60 min
Režie: Brian Kirk, Daniel Minahan, Alan Taylor, Timothy Van Patten
Hudba: Ramin Djawadi
Hrají: Ron Donachie, Mark Addy, Sean Bean, Nikolaj Coster-Waldau, Peter Dinklage, Ian Glen a další.