Nedávno som dočítal knihu Malý bratr od Coryho Doctorowa (len pripomeniem, že značná časť redakcie Sardenu ju považuje za najlepšiu knihu minulého roku). Citát na obálke hovoril o „znepokojivej vzbure počítačovej generácie“. O pár dní nato som zapol správy a vidím, že v uliciach je množstvo mladých ľudí a hádžu banány a vajíčka na Úrad vlády Slovenskej republiky i Prezidentský palác...
Tehdy mi bylo jedenáct a chodila jsem do šesté třídy základní školy. Ač mě nikdo nenutil, a konečné rozhodnutí bylo jen na mně, vstoupila jsem ve druhé třídě do přípravné organizace pro pionýry, která se jmenovala Jiskry. Slib jisker jsem skládala dodatečně, protože jsem si to rozmyslela v době, kdy už všichni ostatní v Jiskrách dávno byli, a slib měli tudíž složený.